Zápis #47 - Svatba, brigáda, láskonoš a koncert

28. června 2018 v 9:31 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
31.7.2007
Londýn, ten pravděpodobně nejmenší pokoj v Děravém Kotli

Milý Deníčku,
letos se prváci v Kotli objevili o kousek dříve, než minulý rok, ale o nich ti napíšu až příště. Zatím jich tu moc není.

Poslední dva týdny v červenci se v Kotli začali objevovat informace o brigádách. Jedna byla pro knihkupectví. Prišla jim spousta knih a učebnic, jenže nebyly roztříděné. Naším úkol tedy bylo je roztřídit. To byla zábava. Třídili jsme je pěkných pár hodin. Nakonec jsme dostali galeony a Vin nám ještě skočila pro oběd.

Dále tu pak byly další tři brigády. Hlídání psa, kočky a malé holčičky. Právě tu poslední jsme s Rose získaly. Byla jsem z toho nadšená, protože v tuhle jsem doufala. Paní nám odepsala téměř hned, domluvily jsme si tedy setkání. Měly jsme se setkat u jednoho bistra. Název jsem zase zapomněla, každopádně Lill to tam znala a tak mě tam ještě ten večer zavedla, abych věděla kam jít. Nebylo to daleko.

Druhý den jsme se tedy s Rose vydaly na domluvenou schůzku. Setkali jsme se s paní Bubble, i její roztomilou dcerkou Bibi. Myslím si ale, že to bude celkem číslo. Jsem na nás vážně zvědavá. Ale určitě to zvládneme. Paní nám řekla několik informací, na pár věcí jsme se jí zeptaly i my a pak jsme odcházely. Pak ti napíšu, jak to dopadlo.

Ještě než se ale dostanu k hlavní věci, jeden večer jsme hráli, jak jinak, flašku. A Rose dostala za úkol vypít nějaké pití. Ve kterém byl láskonoš. A zamilovala se nám do Rosie. Řeknu ti, ten večer dopadl fakt šíleně. Rosie na nervy z Rose, Ronnye se hrozně vztekal a naštvaná Will si vybila zlost na zdi. Zeď vyhrála, takže jsem opět musela vyhrabat lékárničku a ošetřit ji. No a Rose? Musím říct, že jsem měla malinkou, ale jen opravdu malinkou, škodolibou radost z toho, že Rose konečně pozná, jaké to je být pod vlivem láskonoše. Jasně, je to už dlouho od té doby, co jsem se ho napila já a i když jsem Rose to její chování dávno odpustila, občas si na to vzpomenu. Naštěstí ale, Rosie to zvládala líp, než tehdy Rose. Co jsem pochopila, už s tím má docela zkušenosti. Nebylo to poprvé, co se do ní někdo zamiloval. Rose ji samozřejmě neustála pronásledovala. Občas jsem trochu zakročila a Rose od Rosie odtáhla. Měla totiž pořád sádru na noze, takže to nebylo tak těžké. Stačilo říct Rose, že musí odpočívat kvůli noze. Moc nadšená z toho nebyla, ale moc nadšená z toho nebyla. Snažila jsem se tedy všelijak odlákat její pozornost. Aby mi řekla, co všechno má na Rosie ráda (odpověď bývala většinou všechno, takže to moc dlouho nezabíralo), takže jsem zkusila změnit taktiku. Začaly jsme plánovat, jak by mohla Rosie překvapit nebo jí udělat radost. Samozřejmě, můj plán byl, že to uskuteční až o pár dní později, až z ní vyprchá láskonoš (a až bude Rosie líp), ale Rose měla trochu jiný plán. Ihned mě vytáhla na příčnou, a musely jsme nakoupit svíčky, čokoládu a podobné blbosti. Pak jsme letěli koupit pizzu a Rose připravila večeři. Takže tohle mi vůbec nevyšlo. Rosie to ale nějak zvládla a zbývajíci dny už proběhly klidně.

Tak a teď už se dostáváme k tomu hlavnímu. Velt se oženil! A já byla za družičku. V ten den pro nás bylo přichystané přenášedlo v Portsmucku, které nás přemístilo do Bristolu. Řeknu ti, nevím co je horší, jestli přemisťování nebo přenášedlo. Obojí je děs! Ale dalo se to zvládnout. Zvlášť, když k nám hned přispěchala Veltova babička. Byla jsem hrozně ráda, že ji opět vidím. Je fakt úžasná. Zjevili jsme se v nějakém chátrajícím divadle. Moc dlouho jsme se tam ale nezdrželi, protože jsme museli spěchat do hotelu Nova Scotia, kde se obřad konal.

Stíhali jsme jen tak tak. Vlastně bych ti mohla ještě říct, kdo všechno tam byl, že? Tákže, kromě mě a Rose ještě Ems a Sydney. Dále potom nějaká Azria, prý s námi chodí do školy, ale asi byla někde pryč, protože jsem ji tam snad nikdy neviděla. Možná v prváku, ale nevím, to bych kecala. Pak také Fi, Adam a Gian-něco. Má takové zvláštní jméno. Ale to je jedno. A pak ještě spousta dalších lidí, které jsem ale vůbec nepoznávala. Všichni si posedali v salonku, já téměř celý obřad sledovala z povzdálí. Pak však přišla moje chvilka. Donést jím prstýnky. Celou tu kraťoučkou cestu jsem se modlila, abych někde nezakopla. To by byl trapas. Naštěstí se tak nestalo, já předala prstýnky, které si Velt s Tylerem vzájemné navlékly, stvrdili svoj slib polibkem a bylo to.

Pak byl čas na hostinu. Na tu jsem se fakt těšila. Byly tam tři obří fontány s tekutým karamelem! Dokonalost. A ten dort! Ořechovo karamelový s vínovým fonfánem. Nacpala jsem se tak, že jsem myslela, že cestu zpátky už nezvládnu. Sice nám s Rose nabízeli, že tam můžeme zůstat, jenže já druhý den musela letět k rodičům, takže jsme se vrátili zpět. Zatímco Velt s Tylerem se hned ráno měli vydat na letiště a odletět na svatební cestu na Kanárské ostrovy. To jsem jim vážně záviděla. Proč družičky nemůžou letět taky? To není fér! Za to, že jsem se tam nevysekala a neztratila jim prstýnky bych si to určitě zasloužila.

Dneska také uspořádali kluci ze zmijozelu koncert na zahradě v Děravém kotli. Říkají si Junkies. Moc jsem je neznala, ale Rose mi o nich vyprávěla. Ta je slyšela už na konci školního roku. Sešlo se tam fakt dost lidí, připletlo se tam i pár prváků. Musím říct, že hrají fakt dobře. Objednala jsem si taky několik jejich věcí. Mikinu, placku a plakát. Musím přece ten náš pokoj na koleji nějak vyzdobit. A taky mám jejich podpisy na tričku.

Ozvu se zase brzy.
~ Faye ♥

Domlouvání brigádyVyměňování čokokaretRose hapala do vody

Brigáda - třídění knihKoncert Junkies

<< předchozí zápis | následují zápis >>

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.