Zápis #46 - Nebezpečný začátek prázdnin

28. června 2018 v 3:53 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
15.7.2007
Londýn, ten pravděpodobně nejmenší pokoj v Děravém Kotli

Milý Deníčku,
konečně jsem zase v Londýně. Teda, konečně… Na prázdniny jsem se hrozně těšila. Nejen kvůli tomu, že konečně zase uvidím i rodinu, ale taky na to, že konečně nebudu vysedávat sama ve spolce na koleji a nudit se. Jak mi ukázalo těch prvních pár dní, asi bych radši brala tu nudu…

Odjezd z Bradavic byl trochu hektický. Ráno jsem rychle dobalovala, nakonec zbývalo už jen přemluvit Olivera, aby si vlezl do klece. Což je nemožný úkol, vzdala jsem to hned po prvním pokusu. No a aby toho nebylo málo, milostpán si usmyslel, že dolů po svých rozhodně nepůjde.Takže se vezl na kufru. Pochybuju, že to bylo pohodlné, ale když to tak chtěl, tak prosím...

U kočárů na mě čekalo překvapení v podobě Makoty. Snad celý rok jsem ho neviděla a najednou mi visí okolo krku. Jinak cesta do Londýna celkem utekla. Hlavně když jsem si mohla dělat srandu z Lis, které jsem neustále připomínala, že mě Archer oslovil jako slečnu Faye, zatímco jí řekl klasicky, slečna Harper. Neuvěřitelně jí to žralo a já měla o zábavu postaráno.

Po převzetí pokojí jsme si s Iz nechaly přidělit pokoj. Pamatuješ, jak jsem si minulé prázdniny stěžovala, že menší pokoj už snad ani dostat nemůžeme? Omyl. Tenhle je vážně šíleně malinkej. Kam jako máme nacpat všechny kufry? Chvilku jsem měla pocit, že kufry budeme muset naskládat na postele a spát venku na chodbě. Naštěstí jsme to nakonec nějak poskládaly. Navíc, stejně většinou ráno vypadnu z pokoje a vracím se až večer. Působí to tam vážně klaustrofobicky, až se divím, že tam Iz celý dny vydrží.

Po ubytování jsme se hned s Lis vydaly na příčnou, abych trochu ulehčila své peněžence. Trochu víc. Kdo by se taky tahal s těmi těžkými mincemi, že? Přidala se k nám i Iz. Zašly jsme na tříšť, do zvěřince, nakoupit nějaké oblečení. Dokonce i do školy jsme si už něco rovnou koupily. Nezůstalo to ale jen u oblečení. Nakoupily jsme si i barvy na vlasy. Tedy, Lis nakupovala. Sobě koupila světlejší blond (aby se líbila Archerovi) a pro mě koupila havraní černou. Pořád si na to nemůžu zvyknout. Jsem zvědavá, co na to řeknou doma. A představ si, ukecaly jsme i Ashe! Souhlasil s tím, že mu můžeme obarvit vlasy, ale pouze pod podmínkou, že to nebude žádná šílená barva a že ho potom obarvíme zpět. Nejdříve jsme z něho chtěly udělat blonďáčka, nakonec jsme pro nějak ale koupily červenou. To on samozřejmě neví, takže čekám, že nás zabije. Pravděpodobně mu ale asi došlo, že na něj chystáme, protože se začal schovávat. Dlouho jsme na něj nenarazily.

Taky jsem se dala na rybaření. Hrozná komedie, vůbec mi to nejde. Alespoň jsem se ale nenapíchla na háček, což je docela úspěch. Jinak ale nevím, co dělám blbě. Rose to šlo hned. Já dělala to samé co ona, ale prostě nic. Ulovila jsem maximálně tak starou bačkoru. I tak jsem se ale nevzdávala a zkoušela jsem všechno možné. Rosin zpěv, povídala jsem si s nima, překecávala je, aby se radši napíchly na můj háček a ne na ten Rosin. Ale prostě nic. Že bych příště zkusila spíš kytaru? A nebo bude něco na tom, že u rybaření se má mlčet. Jenže to je nuda. Navíc, jednu rybu jsem už chytla! Jedna ryba za téměř dva týdny... To jde, ne?

Večery jsme trávili většinou hraním flašky u ohniště. Pravidelně jsme se tam scházeli já s Rose, Anet, Rosie, Lucas, Rachel Lauren, Will (ta Will) a sem tam se k nám někdo přidal. Úkoly padaly různé. Například já jsem od Rose dostala za úkol políbit buď Ethana nebo rybu, co chytila. Fakt skvělá kámoška, že? Jinak, kdyby tě to zajímalo, samozřejmě že jsem si vybrala tu rybu. Anet tancovala kozáčka, Will se musela napít ohnivky (fujky), posílaly se zamilované vzkazy, vyprávěly pohádky, vyznávala se láska (já se jednoho dne dočkala i žádosti o ruku od Lucase) a tak dále. Časem už ale bylo čím dál tím těžší vymýšlet nové a nové úkoly. Ale i tak to zabaví.

No, mohla bych ti už konečně i říct, proč nebezpečný začátek prázdnin, že?

Tak v první řadě, Makoto. Jednoho dne si tak v klidu rybaříme s Rose, když k nám najednou přiběhne Ethan, že se Makoto málem utopil. Sice ho z vody vytáhli, ale probodit už ho nemohli. Rozeběhli jsme se tam, nic moc jsme ale dělat nemohli, takže jsme zase běželi zpátky pro nějaké staršího chlápka, co tam rybařil. Ten ho oživil a přemístil do Kotle, Makoto ale pořád vypadal mimo, takže jsme se s ním vydali k Mungovi. To je totiž kouzelnická nemocnice! Jenže, nikdo na nás neměl čas! Ta... jak se jim to říká? Čarohosteska! Tak ta nám neustále opakovala, že máme počkat, až dojde lékouzelník. Jenže nikdo nechodil. Jako jo, bylo už docela pozdě, ale tak snad by tam někdo být měl, ne? Seděli jsme tam pár hodin, nakonec jsme to vzdali a vydali se zpět. Makotu Ethan s Av vzali s sebou. Snad to přežije...

Dále Will. Ta jednou u ohniště uklouzla a rozrazila si hlavu. Zas tak moc vážné to asi nebylo, každopádně jsem o ni měla fakt strach. Bylo už pozdě, nikdo nikde, Trewis za barem už pospával, k Mungovi jsme se ani nepokoušeli dostat, takže jsem ji ránu jen vyčistila, a odvedla ji na pokoj, kde jsem ji předala do rukou Ronnyeho. Chtěla jsem, aby ji přes noc někdo hlídal. Přeci jen, když se takhle praštíš do hlavy, je to celkem nebezpečné. Taky dostala nařízeno, ať ráno hned letí k Mungovi, aby se jí na to koukli. Pro jistotu.

Společně s nimi jsme se ale k Mungovi vydaly i já s Rose. Rose tam totiž musela k psycholožce, kvůli tomu, jak nejí. Bála se tam, takže jsem jí dělala doprovod. Jenže mi to moc neulehčovala. Naivně jsem se tam odletaxovala první a čekala jsem na ni. Jenže ona pořád nepřicházela. Takže jsem se vrátila zpět do Kotle, kde jí Will bránil v tom, aby utekla. Takže druhý pokus, tentokrát musela jít první ona. Došly jsme do čekárny a za chvilku už si ji psycholožka odváděla do ordinace. S Willem jsme tam na ni čekali. Jenže, když se vrátila, hrozně mlžila. Říkala, jak je všechno v pohodě a tak. S Willem jsme jí nevěřili, takže jsme se rozhodly zeptat se psycholožky. A Rose nám utekla! Nejdřív ji hledal Will, zatímco já čekala na psycholožku. Potom jsme se vyměnili. Po fakt dlouhím hledání jsem ji našla v Portu. Jak si tam v klidu rybaří na ostrově. Cestou jsem si ještě rozbila koleno! Rose nejdříve nechápala, proč jsem na ni naštvaná. Vůbec jí nedošlo, že jsme o ni měli strach. A pak zase utekla. Hnala jsem se za ní, když jsem ji dohnala, pořádně jsem ji seřvala. Nakonec jsem ale radši odešla. Občas mi přijde, že já jsem ta starší, zatímco ona ta mladší. Vážně se tak někdy chová. Ale je to prostě Rose... Zamířila jsem na příčnou, kde jsem si nakoupila náplasti. Pak jsem si koupila rovnou celou lékárničku. Co kdyby se hodila. Ten večer mi taky Will řekl, že Rose moc nezvládá.

Tím ale tyhle pohromy nekončily... Jednoho večera se Rosie společně s Anet trochu proletěly. Ze stolu. U Rosie to odnesla noha, zatímco u Anet ruka. Odvedli jsme je na pokoj, donesla jsem lékárničku a obvazovalo se. Ještě že jsem si ji koupila. Jenže opět, bylo moc pozdě, takže v tu chvíli se víc dělat nedalo a obě druhý den zamířili k Mungovi. To si nemůžou padat a lámat končetiny v trochu vhodnější dobu?

No, tímhle bych tento zápisek asi ukončila. Naštěstí, nic víc se už nestalo.

Vlastně, ještě náš dnešní výlet na hřiště školky vedle Kotle. Nebo co to tam je... S Rose, Rachel a Will jsme přelezly zeď a skočily tam. Z té zídky se to nezdálo, ale byla to celkem výška a nemohly jsme se dostat zpět. Nakonec jsme pomocí lavičky přelezly do vedlejší zahrady, které asi obývají bezdomovci. Lezly jsme dál a dál, až jsme se konečně dostaly zpět do Kotle. To byl zase jednou nápad. Tentokrát si zase s rukou udělala něco Rose. Ale není to nic vážnýho, jen si ji trochu narazila.

Tentokrát už ale vážně končím. Jsem ospalá. Dobrou noc.
~ Faye ♥

Cesta vlakemMálem utopený MakotoU Munga

Barvení vlasů LisFlaškaPád Will

Ve školce



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.