Červen 2018

Zápis #47 - Svatba, brigáda, láskonoš a koncert

28. června 2018 v 9:31 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
31.7.2007
Londýn, ten pravděpodobně nejmenší pokoj v Děravém Kotli

Milý Deníčku,
letos se prváci v Kotli objevili o kousek dříve, než minulý rok, ale o nich ti napíšu až příště. Zatím jich tu moc není.

Poslední dva týdny v červenci se v Kotli začali objevovat informace o brigádách. Jedna byla pro knihkupectví. Prišla jim spousta knih a učebnic, jenže nebyly roztříděné. Naším úkol tedy bylo je roztřídit. To byla zábava. Třídili jsme je pěkných pár hodin. Nakonec jsme dostali galeony a Vin nám ještě skočila pro oběd.

Dále tu pak byly další tři brigády. Hlídání psa, kočky a malé holčičky. Právě tu poslední jsme s Rose získaly. Byla jsem z toho nadšená, protože v tuhle jsem doufala. Paní nám odepsala téměř hned, domluvily jsme si tedy setkání. Měly jsme se setkat u jednoho bistra. Název jsem zase zapomněla, každopádně Lill to tam znala a tak mě tam ještě ten večer zavedla, abych věděla kam jít. Nebylo to daleko.

Druhý den jsme se tedy s Rose vydaly na domluvenou schůzku. Setkali jsme se s paní Bubble, i její roztomilou dcerkou Bibi. Myslím si ale, že to bude celkem číslo. Jsem na nás vážně zvědavá. Ale určitě to zvládneme. Paní nám řekla několik informací, na pár věcí jsme se jí zeptaly i my a pak jsme odcházely. Pak ti napíšu, jak to dopadlo.

Ještě než se ale dostanu k hlavní věci, jeden večer jsme hráli, jak jinak, flašku. A Rose dostala za úkol vypít nějaké pití. Ve kterém byl láskonoš. A zamilovala se nám do Rosie. Řeknu ti, ten večer dopadl fakt šíleně. Rosie na nervy z Rose, Ronnye se hrozně vztekal a naštvaná Will si vybila zlost na zdi. Zeď vyhrála, takže jsem opět musela vyhrabat lékárničku a ošetřit ji. No a Rose? Musím říct, že jsem měla malinkou, ale jen opravdu malinkou, škodolibou radost z toho, že Rose konečně pozná, jaké to je být pod vlivem láskonoše. Jasně, je to už dlouho od té doby, co jsem se ho napila já a i když jsem Rose to její chování dávno odpustila, občas si na to vzpomenu. Naštěstí ale, Rosie to zvládala líp, než tehdy Rose. Co jsem pochopila, už s tím má docela zkušenosti. Nebylo to poprvé, co se do ní někdo zamiloval. Rose ji samozřejmě neustála pronásledovala. Občas jsem trochu zakročila a Rose od Rosie odtáhla. Měla totiž pořád sádru na noze, takže to nebylo tak těžké. Stačilo říct Rose, že musí odpočívat kvůli noze. Moc nadšená z toho nebyla, ale moc nadšená z toho nebyla. Snažila jsem se tedy všelijak odlákat její pozornost. Aby mi řekla, co všechno má na Rosie ráda (odpověď bývala většinou všechno, takže to moc dlouho nezabíralo), takže jsem zkusila změnit taktiku. Začaly jsme plánovat, jak by mohla Rosie překvapit nebo jí udělat radost. Samozřejmě, můj plán byl, že to uskuteční až o pár dní později, až z ní vyprchá láskonoš (a až bude Rosie líp), ale Rose měla trochu jiný plán. Ihned mě vytáhla na příčnou, a musely jsme nakoupit svíčky, čokoládu a podobné blbosti. Pak jsme letěli koupit pizzu a Rose připravila večeři. Takže tohle mi vůbec nevyšlo. Rosie to ale nějak zvládla a zbývajíci dny už proběhly klidně.

Tak a teď už se dostáváme k tomu hlavnímu. Velt se oženil! A já byla za družičku. V ten den pro nás bylo přichystané přenášedlo v Portsmucku, které nás přemístilo do Bristolu. Řeknu ti, nevím co je horší, jestli přemisťování nebo přenášedlo. Obojí je děs! Ale dalo se to zvládnout. Zvlášť, když k nám hned přispěchala Veltova babička. Byla jsem hrozně ráda, že ji opět vidím. Je fakt úžasná. Zjevili jsme se v nějakém chátrajícím divadle. Moc dlouho jsme se tam ale nezdrželi, protože jsme museli spěchat do hotelu Nova Scotia, kde se obřad konal.

Stíhali jsme jen tak tak. Vlastně bych ti mohla ještě říct, kdo všechno tam byl, že? Tákže, kromě mě a Rose ještě Ems a Sydney. Dále potom nějaká Azria, prý s námi chodí do školy, ale asi byla někde pryč, protože jsem ji tam snad nikdy neviděla. Možná v prváku, ale nevím, to bych kecala. Pak také Fi, Adam a Gian-něco. Má takové zvláštní jméno. Ale to je jedno. A pak ještě spousta dalších lidí, které jsem ale vůbec nepoznávala. Všichni si posedali v salonku, já téměř celý obřad sledovala z povzdálí. Pak však přišla moje chvilka. Donést jím prstýnky. Celou tu kraťoučkou cestu jsem se modlila, abych někde nezakopla. To by byl trapas. Naštěstí se tak nestalo, já předala prstýnky, které si Velt s Tylerem vzájemné navlékly, stvrdili svoj slib polibkem a bylo to.

Pak byl čas na hostinu. Na tu jsem se fakt těšila. Byly tam tři obří fontány s tekutým karamelem! Dokonalost. A ten dort! Ořechovo karamelový s vínovým fonfánem. Nacpala jsem se tak, že jsem myslela, že cestu zpátky už nezvládnu. Sice nám s Rose nabízeli, že tam můžeme zůstat, jenže já druhý den musela letět k rodičům, takže jsme se vrátili zpět. Zatímco Velt s Tylerem se hned ráno měli vydat na letiště a odletět na svatební cestu na Kanárské ostrovy. To jsem jim vážně záviděla. Proč družičky nemůžou letět taky? To není fér! Za to, že jsem se tam nevysekala a neztratila jim prstýnky bych si to určitě zasloužila.

Dneska také uspořádali kluci ze zmijozelu koncert na zahradě v Děravém kotli. Říkají si Junkies. Moc jsem je neznala, ale Rose mi o nich vyprávěla. Ta je slyšela už na konci školního roku. Sešlo se tam fakt dost lidí, připletlo se tam i pár prváků. Musím říct, že hrají fakt dobře. Objednala jsem si taky několik jejich věcí. Mikinu, placku a plakát. Musím přece ten náš pokoj na koleji nějak vyzdobit. A taky mám jejich podpisy na tričku.

Ozvu se zase brzy.
~ Faye ♥

Domlouvání brigádyVyměňování čokokaretRose hapala do vody

Brigáda - třídění knihKoncert Junkies

<< předchozí zápis | následují zápis >>


Zápis #46 - Nebezpečný začátek prázdnin

28. června 2018 v 3:53 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
15.7.2007
Londýn, ten pravděpodobně nejmenší pokoj v Děravém Kotli

Milý Deníčku,
konečně jsem zase v Londýně. Teda, konečně… Na prázdniny jsem se hrozně těšila. Nejen kvůli tomu, že konečně zase uvidím i rodinu, ale taky na to, že konečně nebudu vysedávat sama ve spolce na koleji a nudit se. Jak mi ukázalo těch prvních pár dní, asi bych radši brala tu nudu…

Odjezd z Bradavic byl trochu hektický. Ráno jsem rychle dobalovala, nakonec zbývalo už jen přemluvit Olivera, aby si vlezl do klece. Což je nemožný úkol, vzdala jsem to hned po prvním pokusu. No a aby toho nebylo málo, milostpán si usmyslel, že dolů po svých rozhodně nepůjde.Takže se vezl na kufru. Pochybuju, že to bylo pohodlné, ale když to tak chtěl, tak prosím...

U kočárů na mě čekalo překvapení v podobě Makoty. Snad celý rok jsem ho neviděla a najednou mi visí okolo krku. Jinak cesta do Londýna celkem utekla. Hlavně když jsem si mohla dělat srandu z Lis, které jsem neustále připomínala, že mě Archer oslovil jako slečnu Faye, zatímco jí řekl klasicky, slečna Harper. Neuvěřitelně jí to žralo a já měla o zábavu postaráno.

Po převzetí pokojí jsme si s Iz nechaly přidělit pokoj. Pamatuješ, jak jsem si minulé prázdniny stěžovala, že menší pokoj už snad ani dostat nemůžeme? Omyl. Tenhle je vážně šíleně malinkej. Kam jako máme nacpat všechny kufry? Chvilku jsem měla pocit, že kufry budeme muset naskládat na postele a spát venku na chodbě. Naštěstí jsme to nakonec nějak poskládaly. Navíc, stejně většinou ráno vypadnu z pokoje a vracím se až večer. Působí to tam vážně klaustrofobicky, až se divím, že tam Iz celý dny vydrží.

Po ubytování jsme se hned s Lis vydaly na příčnou, abych trochu ulehčila své peněžence. Trochu víc. Kdo by se taky tahal s těmi těžkými mincemi, že? Přidala se k nám i Iz. Zašly jsme na tříšť, do zvěřince, nakoupit nějaké oblečení. Dokonce i do školy jsme si už něco rovnou koupily. Nezůstalo to ale jen u oblečení. Nakoupily jsme si i barvy na vlasy. Tedy, Lis nakupovala. Sobě koupila světlejší blond (aby se líbila Archerovi) a pro mě koupila havraní černou. Pořád si na to nemůžu zvyknout. Jsem zvědavá, co na to řeknou doma. A představ si, ukecaly jsme i Ashe! Souhlasil s tím, že mu můžeme obarvit vlasy, ale pouze pod podmínkou, že to nebude žádná šílená barva a že ho potom obarvíme zpět. Nejdříve jsme z něho chtěly udělat blonďáčka, nakonec jsme pro nějak ale koupily červenou. To on samozřejmě neví, takže čekám, že nás zabije. Pravděpodobně mu ale asi došlo, že na něj chystáme, protože se začal schovávat. Dlouho jsme na něj nenarazily.

Taky jsem se dala na rybaření. Hrozná komedie, vůbec mi to nejde. Alespoň jsem se ale nenapíchla na háček, což je docela úspěch. Jinak ale nevím, co dělám blbě. Rose to šlo hned. Já dělala to samé co ona, ale prostě nic. Ulovila jsem maximálně tak starou bačkoru. I tak jsem se ale nevzdávala a zkoušela jsem všechno možné. Rosin zpěv, povídala jsem si s nima, překecávala je, aby se radši napíchly na můj háček a ne na ten Rosin. Ale prostě nic. Že bych příště zkusila spíš kytaru? A nebo bude něco na tom, že u rybaření se má mlčet. Jenže to je nuda. Navíc, jednu rybu jsem už chytla! Jedna ryba za téměř dva týdny... To jde, ne?

Večery jsme trávili většinou hraním flašky u ohniště. Pravidelně jsme se tam scházeli já s Rose, Anet, Rosie, Lucas, Rachel Lauren, Will (ta Will) a sem tam se k nám někdo přidal. Úkoly padaly různé. Například já jsem od Rose dostala za úkol políbit buď Ethana nebo rybu, co chytila. Fakt skvělá kámoška, že? Jinak, kdyby tě to zajímalo, samozřejmě že jsem si vybrala tu rybu. Anet tancovala kozáčka, Will se musela napít ohnivky (fujky), posílaly se zamilované vzkazy, vyprávěly pohádky, vyznávala se láska (já se jednoho dne dočkala i žádosti o ruku od Lucase) a tak dále. Časem už ale bylo čím dál tím těžší vymýšlet nové a nové úkoly. Ale i tak to zabaví.

No, mohla bych ti už konečně i říct, proč nebezpečný začátek prázdnin, že?

Tak v první řadě, Makoto. Jednoho dne si tak v klidu rybaříme s Rose, když k nám najednou přiběhne Ethan, že se Makoto málem utopil. Sice ho z vody vytáhli, ale probodit už ho nemohli. Rozeběhli jsme se tam, nic moc jsme ale dělat nemohli, takže jsme zase běželi zpátky pro nějaké staršího chlápka, co tam rybařil. Ten ho oživil a přemístil do Kotle, Makoto ale pořád vypadal mimo, takže jsme se s ním vydali k Mungovi. To je totiž kouzelnická nemocnice! Jenže, nikdo na nás neměl čas! Ta... jak se jim to říká? Čarohosteska! Tak ta nám neustále opakovala, že máme počkat, až dojde lékouzelník. Jenže nikdo nechodil. Jako jo, bylo už docela pozdě, ale tak snad by tam někdo být měl, ne? Seděli jsme tam pár hodin, nakonec jsme to vzdali a vydali se zpět. Makotu Ethan s Av vzali s sebou. Snad to přežije...

Dále Will. Ta jednou u ohniště uklouzla a rozrazila si hlavu. Zas tak moc vážné to asi nebylo, každopádně jsem o ni měla fakt strach. Bylo už pozdě, nikdo nikde, Trewis za barem už pospával, k Mungovi jsme se ani nepokoušeli dostat, takže jsem ji ránu jen vyčistila, a odvedla ji na pokoj, kde jsem ji předala do rukou Ronnyeho. Chtěla jsem, aby ji přes noc někdo hlídal. Přeci jen, když se takhle praštíš do hlavy, je to celkem nebezpečné. Taky dostala nařízeno, ať ráno hned letí k Mungovi, aby se jí na to koukli. Pro jistotu.

Společně s nimi jsme se ale k Mungovi vydaly i já s Rose. Rose tam totiž musela k psycholožce, kvůli tomu, jak nejí. Bála se tam, takže jsem jí dělala doprovod. Jenže mi to moc neulehčovala. Naivně jsem se tam odletaxovala první a čekala jsem na ni. Jenže ona pořád nepřicházela. Takže jsem se vrátila zpět do Kotle, kde jí Will bránil v tom, aby utekla. Takže druhý pokus, tentokrát musela jít první ona. Došly jsme do čekárny a za chvilku už si ji psycholožka odváděla do ordinace. S Willem jsme tam na ni čekali. Jenže, když se vrátila, hrozně mlžila. Říkala, jak je všechno v pohodě a tak. S Willem jsme jí nevěřili, takže jsme se rozhodly zeptat se psycholožky. A Rose nám utekla! Nejdřív ji hledal Will, zatímco já čekala na psycholožku. Potom jsme se vyměnili. Po fakt dlouhím hledání jsem ji našla v Portu. Jak si tam v klidu rybaří na ostrově. Cestou jsem si ještě rozbila koleno! Rose nejdříve nechápala, proč jsem na ni naštvaná. Vůbec jí nedošlo, že jsme o ni měli strach. A pak zase utekla. Hnala jsem se za ní, když jsem ji dohnala, pořádně jsem ji seřvala. Nakonec jsem ale radši odešla. Občas mi přijde, že já jsem ta starší, zatímco ona ta mladší. Vážně se tak někdy chová. Ale je to prostě Rose... Zamířila jsem na příčnou, kde jsem si nakoupila náplasti. Pak jsem si koupila rovnou celou lékárničku. Co kdyby se hodila. Ten večer mi taky Will řekl, že Rose moc nezvládá.

Tím ale tyhle pohromy nekončily... Jednoho večera se Rosie společně s Anet trochu proletěly. Ze stolu. U Rosie to odnesla noha, zatímco u Anet ruka. Odvedli jsme je na pokoj, donesla jsem lékárničku a obvazovalo se. Ještě že jsem si ji koupila. Jenže opět, bylo moc pozdě, takže v tu chvíli se víc dělat nedalo a obě druhý den zamířili k Mungovi. To si nemůžou padat a lámat končetiny v trochu vhodnější dobu?

No, tímhle bych tento zápisek asi ukončila. Naštěstí, nic víc se už nestalo.

Vlastně, ještě náš dnešní výlet na hřiště školky vedle Kotle. Nebo co to tam je... S Rose, Rachel a Will jsme přelezly zeď a skočily tam. Z té zídky se to nezdálo, ale byla to celkem výška a nemohly jsme se dostat zpět. Nakonec jsme pomocí lavičky přelezly do vedlejší zahrady, které asi obývají bezdomovci. Lezly jsme dál a dál, až jsme se konečně dostaly zpět do Kotle. To byl zase jednou nápad. Tentokrát si zase s rukou udělala něco Rose. Ale není to nic vážnýho, jen si ji trochu narazila.

Tentokrát už ale vážně končím. Jsem ospalá. Dobrou noc.
~ Faye ♥

Cesta vlakemMálem utopený MakotoU Munga

Barvení vlasů LisFlaškaPád Will

Ve školce




Zápis #45 - Konec roku

7. června 2018 v 7:28 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
29.6.2007
Bradavice, klubovna

Těsně před zkouškami jsem tak trochu zešedivěla. Nebylo to ale kvůli nervozitě ze zkoušek (i když zjištění, že den před zkouškou mi najednou nejdou některá kouzla nebylo zrovna příjemné), ani kvůli tomu, že jsem si na poslední chvíli musela shánět poznámky z dějin a z astronomie, jelikož nám tyhle hodiny neustále odpadali. Naštěstí tu byla ale Lilly, která mi ochotně poslala poznámky. Pravým důvodem změny barvy mých vlasů byl celkem nevinný nápad - chtěla jsem po Rose, aby mi trochu zkrátila vlasy. Jenže, Rose to trochu přehnala a ani nevím jak, ale nakonec jsem skončila úplně bez vlasů. Netuším, jak se jí to povedlo, ale povedlo. Naštěstí tu je ale jeden odporně (ale vážně hodně odporně) chutnající lektvar, po kterém ti vlasy během chvilky vyrostou. Myslela jsem si, že mám vyhráno, jenže vlasy sice narostly, ale šedivé. Najednou už mi do smíchu nebylo. Rychle jsem si obarvila vlasy kouzlem, popadla zbytek mých vlasů a letěla shánět barvu na vlasy. Skončila jsem nakonec v kabinetu profesorky Tyler. Byla to moje první volba. Je už celkem stará, takže tu byla šance, že by nějakou barvu na vlasy mít mohla (a v tu chvíli bych brala jakoukoli barvu). Navíc, vyučuje přeměny, takže by třeba zvládla nějak zařídit, aby to kouzlo bylo trvalejší. Nejdříve ze mě byla trochu zmatená, nakonec ale párkrát mávla hůlkou a já měla svoji barvu zpět. Ani nevíš, jak moc jsem jí byla vděčná.

Vlasy jsem tedy měla v pořádku, poznámky sehnané a kouzla doučená, takže zkoušky mohly začít. Byla to celkem pohodička. Profesorka LaMalet pro nás opět měla připravené občerstvení, což bylo fajn, protože jednu ze zkoušek jsme měli společnou s prváky a třeťáky, takže se to celkem protáhlo. Lektvary snadné, zkouška z přeměn byla taky lehoučká a profesorka Tyler nám ještě všem rozdala balíčky plné jablečných křížal na rozloučenou. Příští rok už ji totiž na přeměny mít nebudeme, což je ohromná škoda. Její hodiny byly vážně skvělé. Zkouška z bylinek byla také jednoduchá. Nejvíce jsem se však obávala astronomie a dějin. Profesor Quinlan se dostavil aspoň na zkoušku a až na poslední otázku, kde jsme měli překládat text z marťanštiny to bylo snadné. No a profesor Grath? Ten se nedostavil ani na tu zkoušku. Místo toho si nás na starost vzal profesor Archer a jeho zadání bylo vážně dokonalé. Byla to asi ta nejlepší zkouška, kterou jsem tu zažila. Protože, odpovídat na otázku formou dopisu nebo zápisu do deníku je skvělé! *vysmátý smajlík* Vybrala jsem si dopis, který jsem napsala Chloe a vyprávěla jí o "setkání" s Rowenou z Havraspáru. Škoda, že i tento dopis by skončil v truhličce společně s ostatními dopisy, které jí poslat nemůžu. Jen teda, té poznámky, že to má být napsané stručně jsem si všimla až potom, co jsem dopsala. A já tam popsala skoro polovinu sešitu. Ups. Snad to nebude vadit.

Tolik asi ke zkouškám. Konec roku znamenal taky to, že je potřeba začít balit. Ještě ochotně jsem s tím vypomohla Rose. Kdybys to viděl... Už chápu, proč má tolik kufrů, kolik má. A takovej blbostí, co se tam najde! Nechápu, na co potřebuje mít asi pět sad na lektvary. Zbytečný a jen to zabírá místo. Kdyby bylo po mém, polovinu věcí bych jí vyházela. *vysmátý smajlík* Což se nestalo, ale za pomoc jsem od ní dostala několik dárečků. Například havraspárský plášť, který se sám složí. A pak ještě přívěšek s dračím zubem. O to méně času jsem měla ale na balení svých věcí, ty jsem balila vážně na poslední chvíli.

Jo! A na příští rok taky v divadle chystáme divadelní představení! Vybrala jsem si roli starého čaroděje. Kotlík jsem nechtěla být ani náhodou! To tak, někde tam hodiny skákat po podiu jak blázen. Při mé šikovnosti bych se asi přizabila. Starý čaroděj je jistota. Odehraju si svoje, nikde nebudu muset pobíhat a pak jen umřu. Nic těžkého. A v redakci jsem taky povýšila na šéfredaktorku.

Školní pohár opět vyhrál Nebelvír a my jsme byli opět poslední. Není se čemu divit. Počty studentů u jednotlivých stolů mluvili za vše. I když, Mrzimor skončil jen o pár bodů za Nebelvírem. Škoda že jim to nevyšlo. Těch je taky jen pár a přesto se pak poslední týden dokázali tak vyšvihnout. O zpestření večera se postarali zmijozelští studenti, když se v půlce ředitelova proslovu zvedli a prostě si odešli na kolej. Nevím, o co tam šlo, možná to souviselo s tou jejich zkrácenou večerkou, každopádně, ředitel odešel z hostiny hned po předání poháru, zatímco profesorka LaMalet si naštvaně svolávala všechny ze Zmijozelu na kolej. To byl zase cirkus. A málem bych zapomněla ještě na tu holčinu z Mrzimoru, kterou tak moc vylekala sova, že převrhla kotlík a s křikem lítala po síni. Co jsem tak zaslechla, tak prý se bojí sov. Chudák holka, vyhnout se tu sovám asi není nic jednoduchého...

Během hostiny se mě Rose ještě snažila přesvědčit, abych s ní šla na nějakou párty, která se měla konat ve Zmijozelu. Zbláznila se? Potom všem, co se letos stalo ještě takhle riskovat a jít na cizí kolej? A navíc do Zmijozelu? Jasně že jsem nešla. O nějaký průšvih jsem nestála a navíc jsem musela ještě dobalit věci, které jsem si zabalit nestihla, protože jsem pomáhala Rose s těmi jejími. A Rose mě docela zklamala, že tam šla. Děsí se toho, že ji chytnou po večerce venku, ale jít na cizí kolej je v pořádku... Mnohem víc mě ale naštvala před chvilkou. To si to nakráčela do spolky, totálně opilá a začala tam prohlašovat, jak je zmijozelská kolej lepší než ta naše, jak o tom bude muset říct Blackwoodovi, jak jsme všichni v Havraspáru nudní a podobné věci. Byla fakt nepříjemná, takže jsem ji tam nechala ve společnosti Ashe a zdrhla do klubovny. Neměla jsem náladu se s ní v tomhle stavu vybavovat.

~ Faye ♥

Barvení vlasůDivadelní klubZkouška z bylinkářství

Zkouška z přeměňováníZkouška z lektvarůZkouška z astronomie

Zkouška z OPČM - teorieZkouška z formulí - praxeZkouška z dějin

Závěrečná hostina