Zápis #43 - Zmije v Havraspáru

28. dubna 2018 v 13:17 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
20.3.2007
Bradavice, klubovna

Nikde nikdo. Aspoň tak to vypadalo poslední dobu. Iz pořád vyspávala, občas jsem jí donesla něco k jídlu, nebo zkontrolovala, jestli žije. Rose nejspíš lítala někde s Willem. Ash buď pendloval mezi Rachel a Lilly, nebo s Razem pobíhal po hradě a vybavoval se s obrazy. Nebo spal. A Raz taky. Velt byl pravděpodobně zavřený u sebe v pokoji a učil se na OVCE. Zmizela i Kal. A Trisha? Ani tu jsem nikde dlouho neviděla. Pak je tu vlastně ještě Ainiel… Tak na toho jsem taky nenarazila. Stejně tak odpadaly hodiny, a celkově, stejně jako naše kolej, i hrad byl prázdný. Bylo to fakt děsný, snad celý měsíc jsem v Havru na nikoho nenarazila. Dny jsem většinou trávila tak, že jsem šla na hodiny (pokud teda byly), pak jsem se vracela zpět na kolej a povídala si s Henrym. Jenže ten toho moc nenamluví. Není se čemu divit, je to jen panák. Už jsem z toho vážně začínala šílet. Na koleji se mi ani nechtělo být. Bylo to tam prázdné a tiché… Prostě depresivní. Takže potom, co skončilo vyučování jsem si většinou zabalila baťůžek a odcházela do klubovny. Ne že bych tam někdy na někoho narazila. Ale je to tam menší a nepůsobilo to tak prázdně. Učila jsem se a trénovala kouzla, občas napsala domů rodičům. Nic jiného se ani dělat nedalo. Byl to děs. Ale, mělo být ještě hůř.

Jednoho dne však naše kolej prázdná nebyla. Ten den jsem přišla z hodiny, plácla sebou do postele a spala. Probudila jsem se až někdy pozdě v noci, vzala svůj baťůžek a vydala se ven. Jenže, ve spolce stály dvě postavy v černém. Že to není nikdo od nás, mi bylo hned jasné. Takže jsem tam postávala a čekala, než zaznamenají svou návštěvu do naší knihy a všimnou si mě. Netrvalo to dlouho. Ta vyšší postava byl Ethan. Sice si obarvil vlasy na černo, ale nebylo těžké ho poznat. A ta druhá postava? Kdo jiný než Avaline. Jak jinak… Chvilku jsem se tam s nimi vybavovala. I když nebyly od nás, bylo celkem fajn si "popovídat" s někým jiným než s Henrym. Nejdřív jsem po nich chtěla, aby mi řekli dobrý důvod, proč je nenahlásit. Zajímalo mě, co vymyslí a pak je vyhodit ven a v klidu si jít po svém. A ty důvody? Prý jsme kamarádi (většinou jsme se maximálně tak pozdravili při čekání na hodinu) a vykopávala jsme spolu šutry. Jako, snaha byla dobrá. Pak jsme probírali naše koleje, já si stěžovala, jak je to klepadlo blbé, jak jsou blbé schody, které musíme každý den šlapat, jak tu furt nikdo není. Dokonce mi i v jednu chvíli nabízeli, že mě vezmou podívat se k nim. Což znělo sice lákavě, ale prostě ne… Neměla jsem se s nimi vůbec bavit, nejspíš by to pak dopadlo jinak. Ale, divíš se mi, Deníčku? Fakt to byla celkem příjemná změna.

Pak se to ale celé pokazilo. Z toho krátkého rozhovoru ti dva zřejmě usoudili, že to, že jsou u nás, mi vůbec nevadí. A začali se tam poohlížet. Pak se ale vzbudil obraz lady Sweaten. A té se to vůbec nelíbilo. Stihla mě ještě sprdnout, že je tam nechávám lítat. Ale co jsem asi tak měla dělat? Prát se s nimi. Avaline bych možná, ale opravdu jen možná, přeprala. Ale co s Ethanem? Pouštět se s nimi do soubojů? To těžko. Pro ty dva bych vůbec nebyla překážka. A taky jsem jí to řekla. Pak se pustila do nich. Nebo spíš, pustili se do sebe tak nějak navzájem. Hlavně Ethan, snažil se ji přesvědčit, že jsou z Havraspáru, Avaline většinou jen postávala a sem tam se zapojila. Lady nadávala Ethanovi, Ethan zase nadával jí… Ani nevím, jak dlouho to trvalo, lady nakonec odešla s tím, že to jde někomu oznámit a zmizela. Jenže co teď? Ethan s Avaline mě začali přesvědčovat, že o tom nikdo vědět nemusí. Že jí stejně nikdo věřit nebude, když proti ní budeme tři. O tom jsem ale dost pochybovala. Pak ještě povídali něco o tom, jak v tom jedu s nimi, že jim určitě někdo potvrdí, že byli na koleji... S tím se otočili a chtěli odejít, než někoho přivede. V tu chvíli jsem jim hodila do vchodu kříže. Byla to první věc, co mě napadla. Třeba by lady někoho přivedla. Znovu jsem po nich chtěla vědět, proč bych kvůli nim měla lhát. Ale teď už vážně. Ach jo, měla jsem je radši nechat odejít a počkat si, jak to celé dopadne. Na druhou stranu, ty kříže mi tam vydrželi chvilku, hodila jsem jim je tam dvakrát, možná tak třikrát, pak jsem to vzdala. A ti dva očividně na odchodu tolik netrvali.

Lady se opět vrátila, stejně naštvaná jako předtím s tím, že o nich už vědí všechny obrazy. A pokračovalo se v urážení. Avaline se jen krčila u vchodu a nezapojovala se. Aspoň jeden z nich měl trochu rozum. Ne však na dlouho. Avaline si to pak nakráčela k obrazu, stoupla si na stolek a prostě ho sundala. Že se ho zbaví. Někam ho schovají, nebo ho zničí. Fakt netuším, co tím sledovali. Lady totiž hned vzala nohy na ramena a utekla se schovat jinam. Takže fakt debilní nápad. Jenže, jak přesně bych vysvětlovala ztrátu obrazu? Takže, kříže se vrátily zpět do vchodu, a odmítala jsem je nechat odejít s obrazem. Bylo to buď to, že nechají obraz na koleji, počkají a zmizí kříže a já to hlásit nebudu. Teda, ne že by to k něčemu bylo, myslím, že Lady by je nahlásila tak, jako tak. Byla fakt naštvaná. Pak tu byla ještě druhá možnost. Venku už pomalu svítalo, takže proč tu chvilku pořád nečarovat kříže do vchodu, poslat někomu z profesorů sovu a počkat si, až si pro ně někdo dojde. Ale ten obraz prostě z koleje nepůjde! Opakovala jsem jim to několikrát. A vážně bych to nehlásila. Jenže, ti dva chytrolíni, místo toho, aby v klidu odešli, hodili obraz do krbu. Vzala jsem konvičku, oheň uhasila a ti dva odešli. Nemělo smysl je tam držet. V tu chvíli mi už nedali jinou možnost, než čekat do rána a pak to jít nahlásit. Fakt mě naštvali. Obraz jsem vytáhla, sice na něm bylo vidět, že si chvilku pobyl v ohni, ale odnesl to jen jeden roh. Ještě jsem se zapomněla zmínit o jedné věci. Tvrdili mi, že jestli je nahlásím, tak je určitě vyloučí, protože těch průšvihů mají víc. Něco s Prasinkami, nějaké hnojůvky a tak… Jako, oni ví, že to mají nahnuté a pak udělají tohle? Fakt jsem si o nich myslela, že jsou chytřejší. A pak ke mně přiletěla sova s balíkem. Nějaké oblečení, kazeta koupelnové kosmetiky, limonáda, zrcátko a vzkaz, že tohle by mě mohlo přesvědčit, proč se přidat na jejich stranu. Vážně jsem je nechápala.

Tu noc jsem už nespala, zůstala na koleji a přemýšlela, co dál. To odhodlání jít je hned nahlásit postupně opadalo. Bylo mi jasné, že to pro ně nedopadne dobře. Ale kdybych je nenahlásila, nejspíš bych si to odnesla s nimi. Spíš určitě bych si to odnesla s nimi. Ale tak hrozně se mi nechtělo. A byla jsem tak naštvaná. Na ty dva, na ty lenochy od nás z koleje. Kdyby tam někdo z nich byl, nejspíš bychom vysedávali ve spolce a kecali, takže ti dva by hodně rychle vycouvali zpátky. Nebo bychom už spali, a o ničem bychom nevěděli. Prostě v tu chvíli jsem byla na všechny, včetně sebe… Ráno jsem fakt dlouho seděla na pokoji, na snídani jsem ani nešla. Místo toho jsem se vydala do spolky. A hele, zázrak! Velt vylezl z pokoje a zaléval si tam kytky. Ani nevíš, jak jsem byla ráda, že jsem ho viděla. Zajímal se o to, co se stalo s obrazem, takže jsem mu to celé vyprávěla. Souhlasil, že se to nahlásit musí. Dokonce mi i nabídnul, že to půjde nahlásit on, abych tam nemusela. Ale to nemělo cenu, stejně by si mě dřív nebo později zavolali. Musela jsem tam jít. Ale Velt šel se mnou, což bylo fajn. Zamířili jsme přímo k zástupkyni, Velt se ujal slova, ale po chvilce už jsem se musela zapojit i já. Profesorka si to všechno vyslechla, a nakonec oznámila, že tohle nemůže řešit sama, že o tom zatím nemáme nikde mluvit a že si nás pak zavolají.

Ani nevíš, jaký kámen mi spadl ze srdce, když jsem to měla celé za sebou. S Veltem jsme se vrátili zpět na kolej, sázeli jsme mandragoru (fakt mi to nešlo) a já to celé pustila z hlavy. Oběd jsem taky nestihla a ani mi to nevadilo. Pak jsem ale musela na hodinu obrany. Vydala jsem se do pokoje převléknout se do uniformy a pro sešit a najednou mi někdo klepe na dveře. Otevřu, a tam profesor Blackwood. Jo, tak toho jsem taky dlouho neviděla. A v tu chvíli bych byla radši, kdyby to tak zůstalo, odváděl mě totiž do ředitelny. Fakt mě nenapadlo, že to půjde tak rychle. Jak já tam nechtěla. Kromě ředitele a profesora Blackwooda tam došla ještě kolejní Zmijozelu, profesorka Fowler. Vážně nebylo moc příjemné tam sedět a znovu to vyprávět. Ještě když mi během toho všeho přiletěla sova s roličkou. Tu sovu jsem hned poznala. Byla od Willa. Rychle jsem to dovyprávěla, protože ta rolička mě fakt znejistila. Proč by mi psal Will a ne Rose? Tušila jsem, že je něco špatně, takže jsem se chtěla dostat co nejrychleji pryč a přečíst si to. Ale pan ředitel měl jiné plány. Posadil mě dozadu, kdybych mě ještě náhodou potřebovali, a sám se vydal pro ty dva. Ale aspoň jsem si přečetla ten vzkaz. A tušení bylo správné. Stálo tam, že den předtím odvedl Rose na ošetřovnu. Nenapsal pořádně ani proč, takže se mi hlavou honily všemožné myšlenky a já chtěla jen zmizet a zjistit co se stalo.

Sedět tam bylo utrpení. Nejen kvůli tomu vzkazu, ale prostě jsem tam nechtěla sedět a poslouchat to. Nakonec jsem radši ani moc neposlouchala. Stačilo mi slyšet jen začátek, když tam začali o tom, jak já se stejně chystala jít pryč z koleje, jak jsem je tam provázela a tak… Chvíli mluvili oni, pak promluvila i Lady Sweaten, která z toho všeho byla vážně rozrušená. Mluvila i profesorka Fowler, potom si slovo vzal ředitel. A rozsudek? Vyloučení ze školy. Ethan se mu to snažil ještě rozmluvit, ale přišlo mi, že vůbec nepochopil, proč to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ani jeden z nich si to neuvědomoval. Podle nich prostě nic špatného neudělali. Trvalo dost dlouho, než nakonec odešli. A pak konečně propustili i mě. Bylo už pozdě, tak jsem zamířila rovnou na kolej, kde seděl Ash. Měl se sejít s Lilly v klubovně, tak mě vzal sebou. Že by se mnou ale byla řeč, to se říct nedalo. Jen jsem tam seděla, oni dělali na brigádě. Ještě jsem rychle napsala Willovi, že s ním dopoledne půjdu na ošetřovnu za Rose. Když už se ti dva rozhodli, že půjdou spát, zamířila jsem do kuchyně. Lilly mi sice nabízela, že nějaké jídlo u sebe má, ale chtěla jsem se projít. Spát jsem stejně nemohla.

Další den se najednou škola zaplnila. Ta zpráva se roznesla fakt rychle. Já jsem celé dopoledne proseděla na ošetřovně. Teda, před ní. S Willem jsme čekali, než nás pustí k Rose. Ale trvalo to. Hrozně dlouho. Dorazili tam i Velt, Anet, Jessie, a několik kluků ze Zmijozelu. S sebou měli petici za ty dva. Pořádně ani nevím, co tam stálo, ale podepsala jsem jim to. Pak jsem musela jít na Astronomii. Přišla jsem tam jediná, byla tak mimo, že jsem vůbec nevnímala a tak mě ten mladý praktikant poslal na kolej. Popravdě, už si to celé moc nepamatuju, já byla vážně nevyspalá… Na koleji bylo prázdno, po chvilce došel Velt, který mi něco málo řekl k tomu co se dělo dole. Víc mi toho ale řekla Rose, kterou pustili u ošetřovny. Vyprávěla mi o tom, že těm dvoum nakonec ředitel zkrátil trest na rok a půl. Aspoň že tak. Ještě jsme tam chvíli seděli, vyprávěla jsem jim, co že se to vlastně stalo. Pak se šlo spát. Ne tedy, že bych toho moc naspala…

Ethan a Avaline v Havraspáru IEthan a Avaline v Havraspáru IIEthan a Avaline v Havraspáru III

Ethan a Avaline v Havraspáru IVU zástupkyněV ředitelně

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.