Zápis #41 - Jako v blázinci...

12. dubna 2018 v 21:12 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
19.1.2007
Bradavice, kolejní místnost Havraspáru
Milý Deníčku,
poslední dva dny byly fakt šílené. Hodně šílené. Začalo to už včera vlastně už předevčírem večer. Jen tak jsem si trénovala kouzlo na čištění vody, když najednou, zničeho nic, se mi hůlka úplně rozžhavila. Netuším, čím to bylo. Sice jsem jí hned pustila, i tak mi ale stihla pěkně popálit ruku. Zas tak moc to ale nebolelo. V tu chvíli. Zhoršilo se to až později v noci, kdy mě bolest ruky probudila. Moc jsem toho nenaspala, dost často jsem lítala do koupelny a ruku chladila. Do rána mi na ní naskákaly puchýře.

Hned ráno jsem se chtěla vydat na ošetřovnu, tam však otevírali až později, takže jsem chladila a byla totálně nepoužitelná. Stihla jsem si vyzvednout jen objednávku u profesorky Leadenrose. Chvilku jsem se tam s ní bavila o tom, co se mi stalo. Dokonce se mi koukla i na hůlku, jestli s ní není něco špatně. Ale nevěděla. Doporučila mi, ať se zeptám radši někoho, kdo vyučuje formule. A ať si s tou rukou radši skočím na ošetřovnu.

On profesorky jsem se tedy vydala k ošetřovně. Chtěla jsem to stihnout ještě předtím, než začne astronomie. Klepala jsem, ale dlouho nikdo neotevíral, takže jsem se nakonec vydala na astronomii odsedět si to tam. Počítala jsem s tím, že s tou rukou si toho moc nenapíšu. Bohužel ale, Lisa na astronomii nedošla, byli tam pouze Carter, Avaline a Ethan. Carter se ani neobtěžuje vytáhnout sešit a něco si zapsat, a Avaline s Ethane? Pochybuju, že si vůbec dělají nějaké poznámky. Ti byli moc zaměstnaní vyrušováním hodiny. Takže i když mě ruka šíleně bolela, zapisovala jsem si. Naštěstí hodinu tentokrát vedl ten mladý praktikant, ten nejel tak rychle, jako profesor Aquarin, takže jsem celkem stíhala. Jen jsem ho chudáka litovala. Vypadal hodně nervózně z toho, že má tu hodinu vést a Ethan s Avaline mu to moc neusnadňovali…

Po hodině jsem zamířila zpět k ošetřovně. Tentokrát mi paní ošetřovatelka otevřela hned. Ve zkratce jsem jí řekla, co se mi stalo, donesla zelenou, smradlavou mastičku, nějaký popalzmiz, a popáleniny mi tím potřela. Pěkně to chladilo. Dostala jsem ještě trochu mastičky, abych si to mohla potřít i později, ale působí rychle, takže už dneska po nějakých popáleninách není ani památka.

Když jsem se vrátila na kolej, bylo tam zase pusto. Takže jsem se vydala a čajového koutku. Byla jsem si jistá, že tam najdu aspoň Ashe. A taky že jo. Kromě něj tam byla Lilly, Raziel, Ethan a Avaline a u stolku pospávající, totálně rozcuchaná, Rachel. Chvíli po mně došel ještě Amai, který si k nám sedl. Chvilku jsme tam seděli a bavili se. Koutek se postupně vylidnil, nakonec se zvedl i Amai, který nám ještě připomněl, že je za chvilku večerka. To jsem si ani neuvědomila, celý den jsem neměla vůbec pojem o čase. A byla jsem ještě šíleně utahaná. Chtěla jsem si dopít čaj, jít na kolej a padnout do postele. Pak to ale začalo být hodně divný…

Bylo už chvíli po večerce, když najednou někdo začal bušit na dveře. Do toho ještě přilétla Aria od Rose, která zjišťovala, kde jsem, že je na koleji sama a nudí se. Napsala jsem jí, že se někdo snaží dostat do koutku a že dojdu hned, jak se to uklidní. To jsem ještě věřila tomu, že ten někdo, kdo na ty dveře buší, to brzy vzdá. Rozhodli jsme se udělat asi to nejlepší, co v tu chvíli šlo. Dělat, jako že tu nikdo není. Ale to jsem se pěkně spletla. Bouchání neustávalo hodně dlouho. Fakt nechápu, že ho to tak bavilo. Mě by to rozhodně nebavilo. S Rose jsem si ještě poslala pár lístků, i ona psala, že to zní fakt děsivě. A děsivé to taky bylo. Alespoň teda pro mě. Když asi po hodině bouchání ustalo, myslela jsem si, že už bude konečně klid a půjdu na kolej. Pomalu jsem se vydala ke dveřím, přitiskla ucho na dveře a poslouchala. Jenže, slyšela jsem za dveřmi přešlapování. Takže jsem se zase posadila. Jako, vůbec jsem netušila, co za blázna to tam je, takže zůstat zamčená v koutku se mi zdálo mnohem rozumnější, než vyjít ven. Přitom, kdyby ho místo toho napadlo zavolat přes dveře, že je za dveřmi on, dopadlo by to pak úplně jinak. A já bych už dávno spala na koleji.

Tím to ale nekončilo. Rachel, která do té doby seděla u jiného stolu a dělala brigádu, tam začala poletovat po koutku a házet věci do krabice. Pak u dveří chvíli šachovala s klíči a bohužel taky odemkla dveře. Pak se dobu ještě o něčem bavila s Ashem. Já byla tak mimo, že jsem totálně nechápala, co se to děje. Myslela jsem si, že si to Ash s Rachel už všechno vyříkali, ale moc to tak nevypadalo. Navíc, i Lilly říkala, že vůbec nechápe, co se to děje. Nakonec jsme si jich přestaly všímat a bavily se o mojí popálené ruce. Myslím, že jsem si zrovna stěžovala na to, jaké utrpení bylo s tou rukou psát, když jsem najednou ode dveří zaslechla Amaiův hlas. Oznamoval nám, že už je dávno po večerce, a že máme všichni být na svých kolejích. Jen bych ti ráda připomněla, Deníčku, kdyby tak nebláznil, dávno už bych tam byla. Ale to je teď jedno. Rachel s Lilly se na něj hned pěkně obořily. Rachel začala o tom, že není profesor a nemá nám co rozkazovat, Lilly zase, že už je dávno zavřeno a že tam nemá co dělat. Já jsem tam jen dál seděla po tmě na gauči, vše sledovala a nebyla se schopná ani se pohnout. Ash na tom byl podobně. Amai vypadal dost naštvaně, řekl něco o tom, že to klidně může jít k řediteli. A s tímhle taky odešel. Ale doufám, že tak daleko to nedojde. Vždyť byl Amai vždycky v pohodě. O prázdninách s námi seděl skoro až do rána v Kotli, kupoval nám ležák, vyčarovával vodu,… Vlastně i když mě posledně načapal po večerce na chodbě, byl v pohodě.

Po Amaiově odchodu se tam strhla další hádka, tentokrát mezi Lilly a Rachel. Lilly vyčítala Rachel, že tak hloupě odemkla dveře, Rachel se zase bránila tím, že nějak odejít musela a tak dále. Padaly tam nadávky, co jsem tak pochopila, Rachel dokonce dávala Ashovi klíč od klubu, aby ho předal Lilly. Fakt to bylo dost divné. Nikdy jsem je takhle nezažila. A u Lilly mě to celkem překvapilo, myslela jsem si o ní, že je o dost klidnější. Vždycky je hrozně milá a slyšet ji takhle se dohadovat s Rachel… Prostě zvláštní. Chvíli jsem litovala, že jsem radši nešla hned po příchodu z ošetřovny spát. Když se ty dvě uklidnily, Rachel se dál o něčem bavila s Ashem, neodpustila si ještě pár poznámek směrem k Lilly tak, aby to Lilly zaslechla. Ta si mezitím zase sedla ke mně. Mimo jiné mi taky navrhla, jestli bych si nechtěla podat přihlášku do koutku. Jako určitě by mě to bavilo, v koutku je fajn, ale vzhledem k předchozím událostem, jsem vůbec netušila, co na to odpovědět. Lilly říkala, že jí to napadlo už posledně, přišlo mi ale, že trochu využila toho, že by tím na oplátku popíchla zase ona Rachel. Vzhledem k té poznámce o tom, že stejně asi budou muset shánět náhradu…

Rachel a Ash potom někam odešli a Lilly ještě rychle pouklízela. Znovu se zmínila o tom, že bych si tu přihlášku vážně mohla podat. A musím říct, že mě to čím dál tím víc láká. Aspoň bych mohla dávat pozor na to, aby zase někdo do kotlíku nenalil láskonoše. *vysmátý smajlík* Nebo něco horšího. Potom už jsem se vydala zpět na kolej a s radostí padla do postele.

Ráno jsem si celkem pospala. Tedy, vstala jsem, šla jsem na snídani, chvilku pokecala s Razem, poslala Lise sešit z astronomie na dopsání a šla zase spát. Na koleji stejně nikdo nebyl, tak co. Vstala jsem až někdy odpoledne. Domluvili jsme se s Lisou, že se sejdeme ve spolce. V té společné. Jen jsem trochu nestíhala, takže z koleje jsem vystřelila rychlostí světla, cestou jsem si všimla Ashe s Rachel, který se nejspíš až teď vracel na kolej. Když jsem dorazila do spolky, Lisa tam už čekala. Všimla jsem si taky, že tam je vánoční výzdoba. A popravdě, ta fialová barva je mnohem lepší, než ta, co je tam normálně. Vůbec bych se nezlobila, kdyby to tam zůstalo. Lise jsem povyprávěla o tom, co se mi stalo s rukou, ale taky o tom, co se stalo v koutku.

Seděli jsme tam skoro až do večeře. Já skočila odnést na pokoj Katie, která se asi rozhodla, že se proletí a cestou do spolky se najednou objevila vedle mě, a s Lisou jsme si potom sedly na večeři. O podál seděl Ash s Rachel, něco řešily, takže jsme s Lisou začaly probírat vánoční dárky. Později jsem se taky dozvěděla jednu zajímavou věc o Willovi. Asi bych měla Rose varovat. Připojil se k nám Ash, jenže přišel v blbou dobu, takže jsme ho s Lisou tak trochu odignorovaly. Ten pak odešel za Lilly, která seděla u nebelvírského stolu. Chvilku před večerkou jsem se vydala zpět na kolej. Nechtěla jsem riskovat, že by mě někdo nachytal venku (třeba Amai). Zvlášť po tom včerejšku.


Prospala jsem ale půl dne, takže spát se mi nechtělo a na koleji nikdo nebyl. Jako vůbec nikdo. Hrozně jsem se nudila. Možná díky tomu jsem překonala strach z hůlky a trénovala jsem. Hůlka naštěstí tentokrát zůstala klidná, tentokrát žádné popáleniny. A voda, kterou umím vyčarovat, už začíná chutnat fakt dobře! Aspoň něco.

To bude asi tak všechno. Půjdu spát. Dobrou.
~ Faye ♥
Trénování přeměnMrož na astronomiiNa ošetřovně

V čajovém koutkuKoulovačka s AshemBásnička jako trest

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.