Zápis #33 - Zlé zprávy

8. ledna 2018 v 17:26 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
1.9.2006
Děravý Kotel, můj pokoj

*celý text je napsán roztřeseným písmem*

Milý Deníčku,
vzpomínáš na ten dopis, o kterém jsem ti psala? Jasně že vzpomínáš, je to jen pár hodin. Ten dopis, který mi měl zlepšit náladu. Že je něco v nepořádku jsem poznala hned, jakmile jsem si všimla, že ho psal taťka svým typickým škrabopisem. Dopisy vždycky píše mamka…

Řeknu to ve zkratce, ani se mi nechce moc rozepisovat. Stálo tam, že mamku odvezli do nemocnice, protože se vyskytly nějaké komplikace. Asi ti ani nemusím říkat, jak mě to rozhodilo. Hlavou se mi honily všemožné scénáře toho, co se vlastně u nás doma děje. Okamžitě jsem běžela za Iz. Nemusela jsem ji hledat dlouho, seděla dole v Kotli a okamžitě jsem za ní, s dopisem v ruce, zamířila. Jenže, hned jak jsem byla u ní, jsem si vzpomněla na to, co se poslední dny dělo. A najednou mě přešla řeč. Chvilku jsem tam postávala s otevřenou pusou, pak jsem se ale otočila a utekla ven. Iz ale hned poznala, že něco není v pořádku, takže mi byla v patách. Bylo na ní vidět, že má vážně starost. Mluvit se mi nechtělo, proto jsem jí dala dopis, aby si ho sama přečetla. Chvíli tam se mnou seděla a uklidňovala mě. Ne teda, že by to moc pomohlo. Ale obě dvě jsme v tu chvíli zapomněly na tu blbou hádku, která byla stejně totálně nesmyslná. Pak navrhla, že skočíme do telefonní budky a zavolám domů, abych se dozvěděla víc.

Vydaly jsme se tedy k nádraží. Iz byla vážně skvělá, celou dobu se mě snažila uklidnit, i ve chvíli, kdy jsem tupě zírala na budku a nechtěla jsem do ní vůbec vlézt. Hrozně jsem se bála toho, co uslyším. Když se konečně po dlouhém zvonění ozval ve sluchátku taťkův hlas, bylo na něm poznat, že je dost ustaraný. Není se čemu divit, něčím podobným jsme si prošli, i když mamka čekala Lucase. Ale ne až tolik. Naštěstí další zprávy byly celkem dobré. Mamka sice asi sledující tři měsíce bude muset zůstat v nemocnici, protože ji doktoři chtějí mít pod kontrolou, ale jinak by snad mělo být všechno v pořádku. Taky mi řekl, že je Lucas zatím u babičky a dědečka a že do Cambridge jedou i babička s dědou z Londýna. Nejradši bych jela s nimi, ale taťka mě ujišťoval, že bude všechno v pořádku, a že kdyby něco, hned mi dají vědět.

Do Kotle jsem se vracela už s trochu lepší náladou, i tak jsem ale pořád musela myslet na to, že se naši táhli za mnou do Londýna, místo toho, abych radši jela domů. Je to má vina…

Iz koupila něco k jídlu a taky ukecala Trewise, aby jí prodal máslový ležák. Snažila se mě sice donutit, abych něco snědla, ale neměla jsem moc chuť k jídlu, takže jsem si vzala jen kousek papriky. Připojil se k nám i Ash, Iz mu všechno řekla, protože mě se moc mluvit nechtělo, ale časem se jim podařilo zvednout mi trochu náladu. Dělali jsme si srandu z toho, že obě dvě budeme muset trošku oškubat své deníčky. Ash se toho hned chytil, a řekl, ať mu ty stránky dáme nejdřív přečíst, než je spálíme. To určitě. Nakonec jsme se dohodly na tom, že ty zápisky tam zůstanou a později se společně zasmějeme tomu, jak blbé jsme byly.

Potom se u nás objevil i Carter. S Iz si tam zase něco šeptali, a vypadalo to, že všichni u stolu vědí, o čem je řeč. Tedy, všichni až na mě. Radši jsem to nechala být. Připojila se k nám ještě Anet, něco řešila s Carterem, ale moc jsem ji neposlouchala. Už jsem zase moc přemýšlela. Do reality jsem se vrátila až ve chvíli, kdy už se všichni vydali jít spát a šla jsem tedy taky do pokoje.

Iz hned zalehla, já se místo toho pustila do lepení a šití brigády. Iz se nad tím trochu podivila, že se mi ještě chce dělat, jenže jsem neměla na výběr. Ten balík jsem už neměla jak odtáhnout zítra do Bradavic. A taky jsem se potřebovala nějak zabavit. Iz okamžitě vystartovala a snažila se do kufru nacpat svůj balík, když ale zjistila, že ani ona ten svůj tam nenarve, rezignovala na spánek a pustila se do práce taky.

Skončila jsem dřív než Iz, ta tam ještě nadávala nad pytlíky, takže jsem jí pomohla, aby to ráno nemusela ještě narychlo dodělávat. Iz potom hned šla spát, já ale pořád nemůžu usnout. A to za pár hodin odjíždíme. No, ještě se pokusím usnout. (Snad) dobrou noc.


~ Faye ♥

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.