Zápis #30 - Nákupy

8. ledna 2018 v 13:00 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
29.8.2006
Děravý Kotel, můj pokoj

Milý deníčku,
včera se konečně otevřela příčná, a začaly nákupy. Já už jsem teda měla všechno nakoupené, ale i přesto jsem vstala brzo a probudila Elliota. Za prvé, tentokrát Iz nevěděla, že tam spí, a za druhé, musel toho dneska stihnout. Vybrat si peníze z banky, nakoupit a hlavně si konečně zařídit ten pokoj. Protože vážně netuším, jak dlouho bude Iz ještě snášet to jeho přespávání u nás. Elliotovi se ale vstávat vůbec nechtělo. Z postele Ze spacáku ho nakonec vytáhla informace, že se mu otevře banka. Rychle vyskočil, sbalil spacák, já ho uklidila zpátky do skříně a šli jsme dolů do Kotle. Když jsme došli ke vchodu na příčnou, byl tam docela velký zástup prváků, někdo starší jim ale už otevíral vchod, takže jsem Elliota nechala běžet do banky, pozdravila se s Jessiem, který tam také už byl, a rychle zamířila do koupelny. Potom jsem se vydala směrem k bance. Potřebovala jsem si směnit peníze, protože jsem měla vážně šílenou chuť na pizzu, ale měla jsem už jen galeony. Cestou jsem se ještě zastavila u Trewise a koupila snídani sobě, Elliotovi a Jessiemu. Ani jeden z nich si ji určitě koupit nestihl a stejně, mně taky každou chvíli někdo něco kupuje, tak proč tentokrát neudělat dobrý skutek.

U banky už byla celkem dlouhá fronta. A banka zavřená. Zamířila jsem si to rovnou dopředu za Elliotem, a doufala, že nikdo nebude mít kecy, že předbíhám. Naštěstí to nikomu asi nevadilo. Vepředu u dveří totiž bylo jiné pozdvižení. Jak jsem se dozvěděla od Elliota, Mark se totiž dožadoval toho, aby ho všichni pustili, protože má klíče od banky a jde ji otevřít. Jako vážně? Fakt si myslel, že mu to projde? *vytlemený smajlík* Elliot se tam s ním začal trochu dohadovat a Mark mu potom začal vyhrožovat, že ho na hradě promění v kaluž, nebo co. *vytlemený smajlík* Mark nám dneska asi snídal vtipnou kašičku. Ale jo, hned ráno mě pobavil, to se mu musí nechat. Pak se odporoučel na konec fronty. Nic jiného mu nezbylo, na tu jeho historku mu nikdo neskočil. Elliotovi jsem dala snídani, skočila jsem ještě za Jessiem, který stál o kousek dál. Když viděl pytlík se snídaní, úplně se mu rozzářily oči, a já měla ještě lepší den. Sice začal hned hledat peníze, že mi to zaplatí, ale to jsem odmítla. Pak jsem se vrátila zpět za Elliotem. Dobu jsme se tam bavili a čekali na otevření banky, když v tom se mě najednou začal vyptávat, jestli se bojím pavouků. Fuj pavouci. Nesnáším je! Potom mi oznámil, že mám těsně nad hlavou pavouka. Hajdalák jeden! On ho na mě nechal skoro vlézt! A to ho nechávám přespat u nás! A ještě mu, já blbec, kupuju snídani. Nic takového, ať si spí klidně venku na lavičce, mně je to jedno. *zamračený smajlík* No dobře, to byly první myšlenky, co mi prolítli hlavou těsně potom, co jsem viděla toho velkého pavouka. Na jeho obranu, na to ho pavouka mě upozornil včas (i když, kdyby mi o něm řekl dřív, vůbec bych se nezlobila) a ještě ho potom dal pryč, takže jsem se v klidu zase mohla opřít. Tedy, až po tom, co jsem se přesvědčila, že tam není už žádný další pavouk.

Poté, co se konečně otevřela banka, já si směnila peníze a Elliot si je vybral, jsme se vydali směrem k Ollivanderovi. Zjistili jsme ale, že je zavřeno a otevírá se až později, a tak jsem odvedla Elliota směrem k prodejně kufrů. Stejně jsem ten den neměla co dělat, všechno jsem už měla nakoupené, takže jsem si alespoň užila ty prvácký nákupy, které jsem minulé prázdniny prošvihla, takhle přes Elliota. Zde se ale zase projevil můj skvělý orientační (ne)smysl, a i když jsem v tom obchodě byla pár dní předtím, nedokázala jsem si vzpomenout, kde přesně je. Naštěstí Elliot s sebou měl plánek, takže jsme tam nakonec trefili. Prošli jsme snad všechny obchody, v knihkupectví jsem se ještě chvilku zakecala s Vin, která se ptala na to, jestli ten spacák, který mi nechala, využívám. No, já zrovna ne, ale aspoň se neválí ve skříni. Elliot si tam nakoupil učebnice, snažil se sehnat ještě jednu knížku, o které jsem mu říkala hned první večer, ale bez úspěchu. Neměli ji tam. Pak jsme zamířili k Veltovi pro činidla. Elliot si je koupil, Velt se mi snažil vnutit ještě činidla pro druháky, ale já už měla nakoupeno. Tak mi alespoň řekl, ať se za ním stavím na oběd, až bude mít pauzu. Potom jsme zamířili do papírnictví, potkali jsme ještě jednu prvačku, které nevěděla co dělat. Nabídla jsem jí, ať jde s námi, obchody jsme jí mohli cestou ukázat, jenže neměla ještě ani vyzvednuté peníze, takže jsem ji alespoň poslala do banky. Elliot potom zamířil k Ollivanderovi, já zase za Veltem.

Velt v jednu chvíli ze mě udělal blbečka, když mě poprosil, abych mu skočila koupit krabičku činidel pro sedmý ročník. Začal mi popisovat cestu, jak se tam dostat, a až pozdě jsem si uvědomila, že popisuje cestu k apatyce, ve které jsem zrovna seděla na stole a obědvala. No dobře, tentokrát jsem se nechala pěkně nachytat. No, vzala jsem si od něj peníze, vyšla z apatyky, zase tam vešla a koupila mu tu krabičku. Přitom jsem si neodpustila poznámku o kamarádovi, který je tak líný, že si ani tu krabičku sám nekoupí. Pak jsem zase vyšla ven a vrátila se dolů, abych mu krabičku předala. To už se to tam celkem zaplnilo. Byla tam Yuki, která se hrozně dlouho rozmýšlela, pro co jde, a dva starší zmijozeláci. Jeden z nich stál opodál, zatímco s tím druhým Velt snad flirtoval, nebo co. *lehce zamračený smajlík* Co by tomu řekl Tyler?

No nic, činidla jsem předala a šla se podívat k Malkinové. Ještě než jsem se tam stihla rozkoukat, už na mě mával a volal spokojený Elliot, který mi nadšeně ukazoval hůlku. Konečně se dočkal. Teď už jen zařídit ten pokoj. Prohlížela jsem si tam vystavené oblečení a přemýšlela nad tím, co si koupit. Ty dvoje šaty, které neustále střídám, mě vážně štvou. Elliot, který se zatím nudil ve frontě, chtěl poradit, jaké oblečení si koupit. Doporučila jsem mu zelené šaty, na které jsem zrovna koukala. Když má tak rád zelenou. Překvapivě, nechtěl je. Ale mně se celkem líbily. Přemýšlím nad tím, že si je ještě koupím. Prohlédla jsem si ještě vrchní patra, kde jsem narazila na Ashe, který si zrovna kupoval společenský oblek. Já byla totálně zoufalá. Spousta krásného oblečení, které jsem si chtěla koupit, ale hodně omezené finance. Nakonec jsem si ale vybrala sukni a tričko, a zamířila dolů vystát si dlouhou frontu. Mezitím si Elliot už nakoupil, co potřeboval, nechal si obarvit nějaké oblečení a pak si uvědomil, že si nekoupil nic normálního na sebe. Chtěl si ještě skočit konečně zařídit ten pokoj, takže mě poprosil, jestli bych mu něco nekoupila. Proč ne, stejně jsem tam musela stát… Dal mi galeony a uháněl pryč.

Frontu jsem si vystála, koupila oblečení sobě i Elliotovi, paní prodavačku jsem ještě otravovala s tím, jestli bych jí mohla nákup zaplatit zvlášť za sebe a zvlášť za Elliota (nechtěla jsem přemýšlet nad tím, kolik co stálo, abych mu správně vrátila peníze), oblečení jsem nechala obarvit a letěla zpátky, protože už bylo vážně pozdě. Takže ani pro tu pizzu, na kterou jsem měla už od rána chuť, jsem si neskočila a musela se spokojit s bagetou od Trewise.

V Kotli jsem u baru narazila na Ashe a připojila se i Lilly. S Lilly jsme si objednali něco k večeři a přesunuli se ke stolu. No, pak se stočil rozhovor k Rachel. Zdá se, že s ní má Ash zase nějaké problémy. Donesl kytku a poprosil Lilly, aby jí je nechala na pokoji. Moc jsem nechápala, co se zase děje. Potom byl rozhovor ještě podivnější. Začalo se mluvit o snoubencích, o svatbě, Lilly najednou zmlkla a trochu posmutněla, a já zase byla mimo. Ale totálně. Naštěstí se za chvilku u našeho stolu objevil Elliot. Celý večer jsem ho neviděla, takže jsem si myslela, že už je konečně ubytovaný. Jenže za sebou táhl kufr. Prý tu zase nezastihl někoho, kdo by ho ubytoval. No tak nic, tentokrát jsem mu vážně věřila a spacák uklidila. Takže zase přespává u nás. Ash měl nějaké narážky na to, že Elliot přespává u nás. Vážně, co je na tom tak špatného? Přece ho nenechám spát… někde. Že jo? Lilly se mě dokonce ptala, jestli to je nápadník. *mírně zamračený smajlík* Teda, dělání si srandy z Iz a Cartera je mnohem zábavnější. Tady prostě člověk nemůže být prostě jen hodný, hned se začne drbat…

Po chvíli se Ash a Lilly zvedli od stolu s tím, že jdou spát. Ash ještě začal něco o tom, že by mu Elliot mohl druhý den s nákupem kytek. Že by konečně dal na moji radu, a kytky si nakoupil do zásoby? *vysmátý smajlík* Občas by se mu to vážně hodilo, nemusel by je potom shánět všude možně. Potom jsme s Elliotem osaměli. Zase. Opět jsme si povídali dlouho do noci. Vážně pěkně se s ním povídá. I když, nemusel by si pořád ze všeho dělat srandu. Když už bylo zase vážně pozdě, vydali jsme se zpět do pokoje. Elliot mi ještě ukázal plášť, který si koupil. Byl vážně suprový, hned jsem si ho musela vyzkoušet. Sice mi byl trochu delší, protože je Elliot vyšší než já. Překvapivě. Snad každý prvák je vyšší než já. Pěkně bych mezi nimi zapadla. Pak se už šlo spát.

Dneska ráno jsem se probudila vážně pozdě. Iz už dávno odešla z pokoje. A Elliot pořád chrní. Zkoušela jsem ho už všemožně probudit. Nic nezabralo. Takže mu jdu strčit do spacáku Olivera. To ho určitě probere. *ďábelsky se tvářící smajlík* Aspoň mu oplatím toho pavouka. No dobře, toho pavouka nenechal vlézt až na mě. Takže Olivera položím jen vedle něho. To snad bude stačit. Jen doufám, že mu Elliot nic neudělá, až to zjistí. I když, v nejhorším případě Oliver vystrčí drápky a pěkně ho doškrábe. To on umí.

Tak nic. Olivera jsem mu položila vedle hlavy, a oba chrní jak zabití. Kašlu na to, mám hlad. Potom se sem vrátím. To už snad bude vzhůru. Zatím se měj.

~ Faye ♥


Deníčku, zase já. Potom, co jsem se najedla, jsem se vrátila zpět na pokoj. Kdybys viděl to co já. *nakreslení tři vytlemení smajlíci* Otevřu, Elliot stojí co nejdál od Olivera, jak jen to jde, div mi přitom nevleze na postel, jak se snaží od Olivera dostat co nejdál. Napůl vyděšeně, napůl naštvaně ukazuje na Olivera a říká, že ta věc s ním spala celou noc. Že to prý cítí. No to určitě, Oliver vedle něho ležel maximálně patnáct minut. Ten nadělá cavyky kvůli jednomu malému kocourovi. Říkal, že příště už radši bude spát na chodbě. *vytlemený smajlík* Aspoň ho to donutí si konečně zařídit ten pokoj… Ale stejně, tohle se mi povedlo. Letím se pochlubit Iz.

Elliot přespává u násČekání na otevření banky

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.