Zápis #27 - Noc pod širákem a příjezd prváků

31. prosince 2017 v 0:20 | Faye |  2. ročník (2006/2007)
11.8.2006
Londýn, pokoj v Děravém kotli

Milý deníčku,
tentokrát ti řeknu něco málo o tom, jak jsem poprvé spala pod širákem a jak do Kotle přijeli noví prváci. Tedy, ne že by tyhle dvě věci spolu souvisely. Sice už se ke mně doneslo něco málo o tom, jak katastrofálně to občas po příjezdu prváků do Kotle vypadá, ale musím říct, že letos se většina z nich chová normálně. Až teda na kluka, který si jeden den přisedl k Lise, chválil jí vlasy a pak jí požádal, jestli by ho také neučesala. Anebo ten, který si ke mně jednoho dne ráno přisedl, zrovna když jsem psala dopis pro Iz. Byl asi trochu zvědavý a neustále mi koukal do dopisu. Doufám, že si početl, protože jsem tam zatím psala jen o tom, jak si ke mně přisedl prvák, který mi kouká do dopisu.

No ale vraťme se ke dni, kdy jsem se, společně s dalšími holkami, vydala na ostrov u Portsmucku, kde jsme měli spát pod širákem. Ten den jsem se nejdřív vydala s Lisou na zmrzlinu. Ke zmrzlině jsem si koupila ještě čokoládovou žabku. A pak ještě jednu. Zjistila jsem, že i Lisa sbírá kartičky, takže když jsme se vracely zpátky, obě jsme si skočily na pokoj pro svá alba, sedly si dole ke stolu a četly o osobnostech na kartičkách. Musím říct, že na těch kartičkách jsou občas fakt hodně divní lidé. Třeba takový chlápek, který byl sice výborný lékouzelník, ale taky začal používat kletbu, díky které se ti začnou rozkládat vnitřnosti. Nechutné, že? A taky je prý snad údajně zkoušel i na mudlech. Vážně jsem měla nutkání tu kartičku vyhodit do koše a do alba ji ani nedávat. Ale jednou chci mít to album kompletní, takže jsem jí tam prostě dát musela. Radost z toho ale nemám. Další zajímavou osobností je například chlápek, který napsal knihu, kvůli které ho opustila jeho manželka, děti, přišel o práci a tunu dalších věcí, a až pak byl konečně šťastný. Anebo ten, který se měl starat o hladomor v Africe. Všem pak udělal laskavost když- no radši to nechám být, ať se zase nezakecám. Byla bych schopná psát ti o každé kartičce, co mám. Ale vlastně, o jedné se ještě zmínit musím. Představ si to, Drákula je skutečný!

Teď už se vážně dostanu k té noci pod širákem. Jak jsme si tak s Lisou seděly a bavily se čokokartami, otočila se k nám Rose, která seděla u vedlejšího stolu. Ne ta naše Rose, ale ta Nebelvírská. Zeptala se nás, jestli bychom nešly, a s Lisou jsme obě souhlasily. Proč taky ne, kartičky nám už docházely, a tak jsme aspoň nemusely vymýšlet, čím se dál zabavit. Rose si taky všimla alb a dala nám svoje karty, které jsme si s Lisou rozdělily. Trochu jsme se zapomněly, a najednou koukáme, že se holky už zvedají s tím, že se odchází. Rychle jsem teda zaběhla na pokoj, kde jsem se převlékla (šatičky se mi vážně nezdály jako vhodný oděv na noc pod širákem) a pobrala pár věcí. Pak už jsme se pomocí letaxu přemístily do Portsmucku, a pak jsme se vydaly a cestu k ostrovu. Cestou jsme taky musely skákat přes kameny. Při té své šikovnosti jsem čekala, že spadnu do vody. Naštěstí se tak ale nestalo. Cestou jsem si ale uvědomila jinou, celkem důležitou věc. Neměla jsem žádný spacák! Docela blbé, že? Přemýšlela jsem nad tím, jak to vyřešit, zachránila mě ale Vin (což je sestra Jenn), která se hned ptala, kdo nemá spacák a pak nám je skočila koupit. A já jsem byla ráda, že nejsem jediná, která zapomněla na tak podstatnou věc.

Taky bych ti mohla říct, kdo všechno tam byl, že? Schválně jestli si vzpomenu na všechny. Takže byla jsem tam já. Pochopitelně, jinak bych ti o tom nemohla psát. Pak taky Lisa, a holky ze Zmijozelu, Charlotte a Avaline. Ty se ale během večera beze slova vypařily. Pak tam byla jedna budoucí prvačka, Sophie. Dále tam pak byla Katie a Anet, což jsou o rok starší holky z Nebelvíru. A jsou trochu… no, jsou hodně slyšet. Pak tam ještě byla Lu z Mrzimoru, a Rose a Wenn z Nebelvíru. Dále už zmiňovaná Vin a pak taky jedna slečna, která se myslím jmenovala Jenifer. Ta později taky odešla (a na rozdíl od Char a Av se ale alespoň rozloučila).

To by bylo na úvod asi všechno. Po představování a rozdání spacáků se řešilo, kdo bude kde spát. První návrh byla jeskyně. Když jsem tam ale vešla, dost jsem se zděsila. Byla to tam samá pavučina a pavouci! No fuj. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že tam budu muset opravdu spát. Oddechla jsem si, když někdo, myslím, že to byla Vin, řekl, že v jeskyni spí jen blázni a že kdo nechce, může spát venku před jeskyní. Mnohem lepší. Radši ať po mě lezou veverky a králíci, než pavouci. Tohle dohadování o tom, kdo bude kde spát, bylo ale celkem k ničemu, protože nakonec všichni zůstaly venku. Málem bych ještě zapomněla! Skoro všem nám tam začaly chodit balíky s brigádou. Skvělé načasování.

Pak se začala hrát hra "Nikdy jsem…". Celkem jednoduchá hra. Šlo o to, že jedna řekla, co ještě nikdy nedělala. Ti, pro které to ale neplatí, si pak za trest museli vzít bonbón. Hrozný trest, že? *vytlemený smajlík* Starší holky místo bonbónů měly flašku ohnivé whisky. K té se ale taky dostanu. Ta hra mě ale moc nebavila. Tedy, ne že by byla špatná, ale hrozně dlouho jsem si nemohla vzít žádný bonbón. Dva jsem si vzala hned na začátku, a pak jsem dloooooouho čekala na další bonbón. Možná by nebylo špatné, ta pravidla trochu pozměnit. Jako vážně, sedět tam před tou kupou bonbónů, bylo vážně mučení. Nakonec mě zachránila Sophie, když prohlásila, že nikdy nepila alkohol. V tu chvíli jsem byla hrozně ráda za to, že jsem jako malá ochutnávala to hnusné dospělácké pití. Někdy během hraní se vypařila Avaline, a po ní i Charlotte. Obě odešly s tím, že si potřebují odskočit. A už se nevrátily. Anet se sice snažila přesvědčit Vin, aby se po nich šla podívat, ale bez úspěchu. Myslím, že všem bylo jasné, že se prostě jen vypařily. Taky se Anet a Katie ocitly ve značně podnapilém stavu. To se nejvíc projevilo, když Lu (myslím) řekla, že nikdy nerozbila kolejní majetek. Katie se hned ozvala, jestli se k tomu počítá i sova, pak z toho byla krysa, veverka, štěně a kdoví co ještě. Což byla zřejmě narážka na tu mrtvou krysu. Holky se pak šly vykoupat, pak postupně odpadly, a byl celkem klid.

My jsme se přesunuly ke hraní flašky. Teda, ten zbytek z nás, co ještě nespal, takže já, Vin, Wenn, Sophie, Lu a Rose. Ta už mě bavila mnohem víc. Hned první úkol, který jsem dostala, bylo pořádně se napít z flašky té ohnivé whisky. Moc se mi do toho nechtělo. Rose ještě řekla, že to trochu pálí. Jó, kdyby jen trochu. Byl to děs. Naštěstí jsem se nenapila pořádně, ale jen trochu. Ale pusa mě pálila hodně. Tohle vážně nebude mé oblíbené pití. Byla trochu smůla, že svoje nealko pití, které jsem si donesla, jsem už dávno vypila. Snažila jsem se na to pálení v puse nemyslet, pak jsem se ale natáhla pro jeden ze džbánů, které donesla Vin. Vím, že o jednom z nich říkala, že je pro mladší 13ti let. Z jednoho pily Katie s Anet (a jak pak dopadly), takže jsem radši sáhla po tom druhém. Jenže ani ten nebyl nealko. Bylo v něm pivo. Holek jsem se zeptala, jestli je k pití ještě něco jiné, jenže se mi dostalo odpovědi, ať piju, že se mi aspoň bude líp spát. No, takže jsem se toho piva nakonec napila. Rozhodně chutnalo mnohem líp, než ta whisky a líp, než když jsem ho ochutnala poprvé ještě doma. A vypila jsem skoro celou flašku. Flašku jsme hrály hrozně dlouho, když jsme šly spát, už pomalu začalo svítat. Já už se pak trochu i uvolnila, ze začátku tam na mě bylo moc neznámých lidí. Ke konci jsem se pak už i docela rozkecala.

Probudila jsem se celkem brzo, všechny holky ještě spaly. Nebo spíš mě probudil králík, který mi skočil na hlavu. A ještě jsem k tomu objímala tu flašku s pivem. Radši jsem ji hodila do tašky, a snažila se znovu usnout, protože mě pěkně bolela hlava. Asi jsem si sebou měla vzít polštářek pod hlavu. Když jsem se probudila podruhé, některé holky už byly vzhůru - Vin, Lisa, Anet a Lu. Každá jsme posbírala své věci (Vin nám ještě řekla, že ty spacáky si můžeme nechat) a Vin nám nabídla, že pokud chceme, přemístí nás do Kotle, abychom nemusely skákat přes ty kameny. Byla jsem za to ráda, protože s tou bolavou hlavou bych asi určitě skončila ve vodě. Kdybych ale věděla, jaké to přemístění je, vybrala bych si radši to skákání přes kameny. Jako jo, bylo to rychlejší, ale děsně se mi pak zamotala hlava, takže jsem byla ráda, že jsme se objevily hned vedle stolu, a já okamžitě zasedla na židli. Radši. A zase jsem měla hroznou žízeň. V láhvi jsem měla ale jen zbytek toho piva, takže jen co se mi přestala motat hlava, pomalu jsem zamířila směrem k baru a koupila si pomerančový džus. A protože se ten den v Kotli začali objevovat prváci, byl všude zmatek. Takže jsem zamířila na pokoj, kde jsem tu noc chtěla trochu dospat. Usnula jsem ale jen na chvilku, a pak jsem se radši pustila do lepení brigády. Je trochu zvláštní, že v tom stavu, v jakém jsem byla, jsem to všechno zvládla docela rychle. A ani jsem nic nepokazila. Pak už jsem zamířila zase dolů, kouknout se co se tam děje. Byl tam stejný zmatek, jako ráno. Možná dokonce ještě větší. I projít Kotlem byl celkem problém, všude někdo postával a zavazel. Takže jsem se prodrala tím davem a zamířila do banky, abych si vyměnila libry za galeony. Tam byl naštěstí klid. Automaticky jsem zamířila za tím skřetem a mokrým hadrem na hlavě, a přemýšlela nad tím, jestli by se po mně vrhla ochranka, kdybych mu ten hadr sebrala. Nakonec jsem si to ale rozmyslela. Nechtěla jsem to riskovat.

Cestou zpátky do pokoje jsem potkala Lisu, která už se taky dala do kupy, půjčila jsem jí Katie, aby také poslala svoji hotovou brigádu. Lisa potom zamířila do banky a já na ni počkala dole v Kotli. Když se vrátila, zamířily jsme do Visánku a pak zase na zmrzlinu. To už mi bylo celkem dobře. Do Kotle jsme se vracely až večer, to už tam byl relativně klid. Narazila jsem tam na Velta, ze kterého jsem hned začala tahat informace o tom, co by chtěl z Vánocům. Já bych mu něco i vybrala sama, jenže podle množství kufrů, které má, mi bylo jasné, že bych se určitě trefila do něčeho, co už má.

Druhý den jsem se konečně dočkala vysvědčení. Už bylo na čase. Potěšilo mě, že mám ze všeho Véčko. Teda až na dějiny, které ještě nejsou opravené. Takže mi to vysvědčení trochu kazí, protože díky nim mám ve spodní kolonce neprospěla. Ale mají to takhle všichni, takže to neřeším. Jo a taky se mi ten den konečně ozvala Iz! Že jí to ale trvalo… Omlouvá jí jen to, že dopis posílala klasickou poštou, protože sebou do Maroka nebrala Franka. Prý špatně snáší teplo. Psala mi o tom, jak tam jsou ubytovaní v nějakém sídle, který má dva bazény, jak si to tam užívá a tak dále. Poslala taky nějaké fotky. No prostě, jsem jí nehorázně záviděla. Večer jsem jí ještě chtěla odepsat, ale narazila jsem v Kotli na Ashe, kterého jsem už pár dní neviděla. Moc do řeči mu ale nebylo. Většinou jsem kecala jen já, on občas přikývl, nebo krátce odpověděl… No prostě s ním moc řeč nebyla. Takže jsem si radši objednala svoji oblíbenou bagetu a cpala jsem. A tím oblíbenou myslím to, že už bagetu nechci ani vidět. Je to jediné jídlo v Kotli, ze kterého se aspoň trochu najím. Chtěla jsem si dát ještě polévku, jenže Trewis trval na tom, že jedinou, kterou mi prodá je rybí. A na tu jsem vážně neměla chuť. Ale zpět k Ashovi. Co se s ním doopravdy děje jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy se vedle mě na baru objevila Rachel. S Ashem se maximálně tak pozdravili a nic víc. Takže, jen co se vrátila ke stolu, kde seděla s Lill, začala jsem z Ashe tahat informace. Trochu neochotně, ale přece jen mi nakonec řekl, co se děje. Ve zkratce, Rachel několikrát narazila na Ashe a Anet, což jí celkem pochopitelně vadilo. Taky mi pověděl o tom, jak mu jednoho dne Rachel řekla, že budou jen kamarádi. No, prostě se do toho zase nějak zamotal, ani sám nevěděl, jak. Ukázal mi taky knihu, kterou dostal od Anet jako dárek. Deníčku, neuvěříš, co to je za knihu. *vytlemený smajlík* Napsal ji jistý pan Svůdný a jmenuje se Jak se blejsknout u príma kočky. Jo, to je vážně kniha přesně pro Ashe. Kdybys to náhodou nepochopil, to byla ironie. Myslím, že zrovna Ash tuhle knihu nepotřebuje. Ale zpět ke knize. Nevím, jestli byla psaná pro pobavení nebo ne. Já doufám, že jo. Nejdříve jsou tam rady, jak by chlapci mohli oslovovat dívky. Můj favorit je oslovení moje vlezdopeněženko. Ale je jich tam mnohem víc. U téhle části jsem se vážně bavila. Pak mě ale smích přešel. Nejenže tam ten pan Neuvěřitelně svůdný radil, ať holkám prohledají tašky a pokoje, aby našli jejich deníčky. Jako vážně? Číst cizí deníček? To je vážně hnus. Ash souhlasil a říkal, že on by to nikdy neudělal. Jdeme k dalším perličkám. Další rada, jak získat slečnu byla ta, dát jí lektvar lásky. Další hnusárna. Pak tam byla ještě myslím hypnóza. To jsou vážně rady… Potom tam byly ještě kapitoly, o tom, jak se rozchází kluci s holkama a naopak a jak se vzpamatovat z rozchodu. Jestli teda ta kniha nebyla brána jako vtip, tak pak Svůdný asi moc svůdný nebyl a spíš dostával samé kopačky. Na tom jsme se shodli s Ashem i Lisou. Když jsem četla poslední kapitolu, Ash zmizel za Rachel, která šla spát. Já už jsem byla taky utahaná, takže jsem vzala knihu, rozloučila se s Trewisem a ještě mu doporučila, ať se to knihou opravdu neřídí a vydala se do postele. Nedošlo mi ale, že cestou pravděpodobně narazím na Ashe a Rachel, kteří odcházeli chvilku přede mnou. Takže když jsem a ně narazila hned za schodištěm, chvilku jsem zůstala překvapeně stát. Nechtěla jsem je ale rušit, takže jsem jen Ashovi vrazila knihu, rozloučila se s nimi (no dobře, spíš jen zamumlala dobrou) a letěla do pokoje.

Další den se konala brigáda ve Visánku. Česali jsme ovoce. Jablka, hrušky a broskve. Z těch všech brigád, na kterých jsem byla, tohle byla asi ta nejnáročnější brigáda ze všech, ale zase jsme tam dostali skvělé svačinky. Konečně lepší jídlo než z Kotle. Velt na mě hned zezačátku zakouzlil to kouzlo, díky kterému slyšíš v hlavě jeho hlas, a řekl mi, že mi to ovoce, které natrhám, bude přenášet do přepravek. Což bylo super, aspoň jsem pořád nemusela lítat s plným košíkem sem a tam. Pak jsme se ale dozvěděli, že si klidně můžeme ty přepravky vzít k sobě. Když už mě to trhání celkem utahalo, odevzdala jsem věci a vydala se zpátky do Kotle. Tam jsem si společně s Veltem sedla ke stolu, u kterého seděli prváci. Velt jim začal vyprávět o tom, jak na nich bude trénovat barvení kůže atd. Chudáci, ještě pořádně ani nevědí, co je bude čekat. Jestli to bude stejné jako u nás, tak ze začátku budou každou chvíli obarvení. Ale pokud vím, letos bych se taky měla konečně naučit barvit kůži a vlasy. Takže já budu zase trénovat na Veltovi a Rose. A už se těším.

S Veltem a jedním prvákem, Jessiem, jsme se vydali na zmrzlinu. Velt zval, takže jsem si poručila rovnou zmzlinový pohár. Moc dobrý zmrzlinový pohár. Jessiemu jsme pak ukazovali další kouzelnické dobroty. Velt mu koupil čokoládovou žabku, do té se mu ale, při představě, že se hýbe, moc nechtělo. Takže jsem zatím vytáhla pytlík se zvuky, což jsou stejně ty nejlepší bonbóny. Velt pak koupil ještě bertíkovy lentilky, před kterýma jsem Jessieho varovala. I tak si ale vzal. Ze začátku měl celkem štěstí, pak si ale vzal dvě naráz. Ta kombinace ale asi moc dobrá nebyla, a on celý zelený zamířil na záchod, aby ty lentilky vyplivnul. Velt ho potom napodobil, vzal si také dvě naráz, ale zase měl nějaké dobré. Já to pořád říkám! On má čuch na ty dobré, ty sní a ty hnusné potom rozdává.

Taky jsme se vydali do dalšího obchodu se sladkostma. Já tam původně ani jít nechtěla, protože bych zase utrácela. Pak sem si ale uvědomila, že stejně nemám co utrácet. Vidíš to, úplně jsem ti zapomněla říct, že se Lisa konečně dočkala, a má sovu. Vhodila si totiž objednávku, ale ani jedna jsme nepočítali s tím, že tu sovu dostane ještě ten den. Takže jsem jí půjčovala sedm galeonů, aby ji vůbec mohla zaplatit. Ale jdeme zpátky ke sladkostem. Velt tam nakoupil snad úplně všechno. Dokonce i jedny bonbóny, které jsme ani jeden z nás nikdy neměli. Už nevím, jak se jmenovali, ale hned jsem je ochutnala. Čekala jsem, že to bude něco podobného jako šumivky, po kterých pak levituješ. Jenže nic se nedělo. Aspoň jsem si to teda myslela. Že něco není v pořádku, mi napověděl až Jessieho a Veltův špatně skrývaný smích. Když jsem se koukla do zrcadla, zjistila jsem, že mám totálně rudé uši a nos. Naštěstí to ale celkem rychle zmizelo. A hádej, co se stalo potom. Zůstali jsme v tom obchodě se sladkostmi zamčeni. Nikdo z nás vůbec nehlídal čas. Štěstí se Veltovi povedlo odemknout.

V Kotli jsme si pak sedli ke stolu a brzy se k nám připojila i Susie ze Zmijozelu. Vyprávěli jsme Jessiemu o kolejích a nějakým způsobem jsme se dostali až k profesorce Leadenrose a citlivému tématu - mudlům. No, Susie říkala o tom, že nemá ráda profesorku Leadenrose, to se zase nelíbilo Veltovi a docela ho to rozčílilo. Nakonec se ale diskuze uklidnila, když Velt skočil pro plyšový model telefonu a začal Susie vysvětlovat, k čemu slouží. A docela to i vypadalo, že jí to zajímalo. Velt potom odešel domů, všechny věci si tam ale zapomněl, takže jsem mu je vzala k sobě.

Druhý den jsme opět zamířili na brigádu. Tentokrát se k nám přidala i Yuki, které jsem o té brigádě říkala. No a pak jsme zase dlouho česali ovoce. S Lisou jsme se pak rozhodly, že už jsme toho natrhaly dost a vydaly se vrátit přepravku. Narazily jsme na Yuki, která se už také chystala zpátky. Jenže měla obvázanou pravou ruku. Říkala, že spadla ze stromu přímo na ni. Udělala si tedy výlet k Mungovi, kde jí ruku obvázali a dali jí vypít nějaký hnusný lektvar. Ale za tři dny by už prý měla být v pořádku. Od slečny, která měla brigádu na starost jsme dostay balíček s odměnou a vydaly se zpět do Kotle.
Tam jsme narazili na Ashe, chvilku jsme s ním pokecaly a pak jsme zamířili na zmrzlinu. Zase. A zase jsem si koupila čokoládovou žabku, jenže jsem tam měla kartu, kterou už mám, tak jsem ji dala Lise. A pak Ash řekl, že on karty vyhazuje. Takže jsme ho ihned poučily o tom, ať karty nevyhazuje a radši nám je dá, že se pak o ně s Lisou podělíme. Snad si to bude pamatovat. Z cukrárny rychle zmizela Yuki, které se prý udělalo špatně. Později se odpojila i Lisa. Ta se musela pro Archera vyspat do krásy, jak ráda říká. S Ashem jsme tam seděli skoro do zavíračky. Už jsem se poučila z předchozího večera, takže čas jsem hlídala. Nechtěla jsem zase skončit zamčená.

V Kotli jsme se s Ashem rozdělili. Každý jsme zamířili na pokoj. V tom mém na mě čekalo překvapení v podobě Iz, která přímo z letiště jela do Kotle. Takže mi něco málo povyprávěla o dovolené, pak jsem ji ale nechala být, protože vypadala celkem unaveně. Vzala jsem si dopis a obálku, pro které jsem šla, vydala se zase dolů a rychle napsala dopis rodičům. Ještě jsem se jim totiž nepochlubila s vysvědčením. Sice jsem jim ho chtěla ukázat, ale už jsem je nechtěla napínat. Přesně ve chvíli, kdy jsem ho dopsala, si ke mně přisedl Jessie, a začali jsme se bavit o škole. Zajímalo ho všechno možné, od jídla až po předměty, co se učí a tím jsme se dostali až k famfrpálu. Vyrušili nás ale dvě slečny, které prováděly nějaký výzkum o sovách. Začala jsem být zvědavá, a ještě víc ve chvíli, kdy se mi v hlavě ozval Veltův hlas, ať se s nimi nebavím. A pak ještě ohnivá šipka, na které stálo, že nás zavřou do vězení. Bohužel, nervózní Jessie trochu znervóznil slyčny svými dotazy, zda jsou od federálů, až radši odešly, takže nevím, o co jde. Zeptám se ale Ashe, toho odchytly hned po nás a vybavovaly se s ním. Já dál pokračovala v rozhovoru s Jessiem, později se k nám přidala i Lea a Lu.

To bude pro dnešek vše. Zítra nás čekají Vánoce v létě ve Visánku u vody. Mají být soutěže a hry, takže se těším.

~ Faye ♥

ČokokartyNa OstrověJeskyně
Noc pod širákem INoc pod širákem IINoc pod širákem III
Noc pod širákem IVNoc pod širákem VRáno
Česání ovoce IČesání ovoce IIČesání ovoce III
Česání ovoce IVUvězněni v obchoděČesání ovoce V
Na zmrzliněVeltovo varování


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrtvá Duše Mrtvá Duše | Web | 31. prosince 2017 v 13:20 | Reagovat

j8 sp8vala pod 3ir8kem kdy6 jsem bydlela na ulici

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.