Zápis #26 - Červenec

25. prosince 2017 v 15:49 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
30.7.2006
Londýn, můj pokoj v domě u babičky
Milý deníčku,
už zase jsem na tebe pěkně kašlala. Prostě nebyl čas. A když už byl čas, tak se mi psát nechtělo. Já vím, jsem hrozná. Ale budu se snažit být co nejstručnější. Je mi jasné, že kvůli mé lenosti se ti nechtějí číst extra dlouhé zápisky. A navíc, už ani nemáš moc prázdných stránek. Budu si muset pořídit nový deník a tebe přidat k tvým předchůdcům. No, ale to už zase moc odbíhám a takhle vážně hrozí, že se mi sem celý ten zápisek nevleze.

Takže, co se všechno stalo během první poloviny prázdnin? Utratila jsem téměř všechny peníze a zařídila si brigádu. Naučila jsem se cestovat letaxem, po dlouhé době si zaplavala a taky jsem celkem pravidelně začala běhat. Seznámila se s novými lidmi, například s Nat, Stellou, Jenn a Amaiem. Ash si taky jeden den chodil po Kotli s totálně počmáraným obličejem a ani mu to nebylo blbé. No dobře, nebylo to celý den, jen dopoledne, ale i tak… A Carter si pořídil psa! Rozloučila jsem se s Iz, která odjela domů a díky tomu se začala víc bavit s Lisou, které taky odjela spolubydlící. Zúčastnila jsem se několika brigád, protože prostě někde musím sehnat peníze na dárky k Vánocům. A taky narozeninám. No a to nejdůležitější? Konečně taky dorazili do Londýna rodiče! A dokonce i s překvápkem.

To by asi tak bylo všechno. Vidíš to? Říkala jsem, že budu stručná. Ale dobře, když jinak nedáš, ještě pár stránek zbývá. Tak to teda trochu víc rozvedu…

K těm penězům není co napsat. Vážně nevím, jak se mi podařilo všechno tak rozházet. Teda, vlastně vím. Za všechno může Oliver. Oliver a jeho ničení klubíček. Ten se asi vážně snaží o nějaký rekord, nebo já fakt nevím. Každopádně, já už mu žádná další nekupuju. Může poprosit tetu Iz, ať mu nějaká koupí, ale já končím. Ale abych všechno nesváděla jen na něj. Taky jsem si stihla nakoupit všechno potřebné do školy. Aspoň v to doufám, protože dopisy ze školy nám ještě nedorazili, takže si nejsem jistá, jestli mám vše. Ale snad jo. A taky jsem tomu svému zvěřinci nakoupila zásoby jídla a pamlsků a pro Katie bidýlko. Aby, chudák, nemusela být pořád zavřená v kleci. A myslím, že se jí vážně líbí. Radost jsem musela udělat i sobě a tak jsem si koupila album na karty z čokoládových žabek. No a protože je blbost pořídit si album jen na dvě karty, musela jsem si nakoupit i pár žabek, aby těch karet bylo víc.

A teď k té brigádě. Cestou z nádraží jsem si všimla tabule, na které stálo, že firma B&W hledá brigádníky. A cestou na autobus k babičce jsem si všimla otevřených dveří jejich pobočky. Autobus jsem nechala ujet, a šla dovnitř. Tam seděla slečna s fialovými vlasy. Zeptala se mě na pár věcí, všechno si zapsala a slíbila, že co nejdřív mi zašlou balík se všemi potřebnými věcmi i návodem. Na návod sice zapomněli, takže jsem o něj dodatečně poprosila, když jsem jim posílala balík s hotovými výrobky, ale už mám i ten. No a co že to vlastně dělám? Lepím obálky, pytlíky, kartónové a dárkové krabice, šiju hadry a kapesníky. To je asi všechno. Vlastně ne, ještě ubrousky. Je to zdlouhavá, ale vážně lehoučká práce. S Lisou jsme to zvládly během jednoho dne. Sice jsme u toho seděli opravdu celý den až do večera, ale zas tak hrozné to nebylo. Až na slepené ruce. A Olivera, který se nám tam motal. Chudák, i on schytal trochu lepidla. Druhý den jsme to s Lisou táhly k té pobočce, ale bylo zamčeno. Takže jsme s balíky vyslaly Katie. Ta ale byla, chudák, z toho balíku trochu zaskočená. Dala jsem jí svůj balík, a ona se najednou nějak splašila a začala zmateně lítat po celém patře. No jo, není na takové balíky vůbec zvyklá. Zatím jsem po ní posílala jen roličky a dopisy. No, ale vypadalo to celkem komicky, jak tam poskakovala s tím velkým balíkem. Nakonec začala poletovat i po pokoji Lisy, pak jsme ji ale nasměrovaly směrem k oknu a už letěla. Během chvilky se vrátila a doručila i balík Lisy. Tentokrát už vše proběhlo v klidu. Když se potom vrátila, dostala za odměnu nějaké ty pamlsky. Sušené červíky.

No co bylo dál? Jasně, letax. Asi bych ti měla vysvětlit, jak se vůbec cestuje letaxem. Jednoduše tak, že zapálíš oheň v krbu, nabereš si hrst letaxového prášku, vhodíš ho do ohně, zřetelně řekneš, kam se chceš dostat a pak se v klidu necháš spolknout zelenými plameny. Zní to celkem děsivě, ale nic hrozného to není. Taky se ale samozřejmě nedostaneš všude. S letaxem nás naučil Carter. Sice nám to sliboval Ash, ještě s tím, že nás vezme někam k vodě a naplánuje nějaký výlet, jenže je to Ash. A ten nejspíš už zapomněl, co slíbil. Ale zpět k letaxu. Nejdříve jsme se vydali do Visánku, pak do Godrikova dolu a nakonec jsem se podívala i do Portsmucku. V Godrikově dole je pár mudlovských obchodů, takže tomu se radši vyhýbám, stačí mi, že zvládám rozfofrovat peníze v Londýně a na Příčné. Takže tam moc nechodím. Mnohem víc se mi líbí ve Visánku a v Porstsmucku. Do Visánku si chodím pro ovoce a zaplavat si. Taky jsem tam narazila na bludiště. Opravdu velké bludiště, a vážně jsem litovala, že jsem tam vůbec vlezla. Dobu mi trvalo, než jsem se dostala (nejspíš) do středu bludiště s fontánkou a lavičkami. Chvilku jsem tam poseděla, a pak se vydala zpět. Jenže, najít východ byl vážně oříšek. Pořádně tvrdej oříšek. Pokaždé jsem zabočila blbě a ocitla se ve slepé uličce, a tak už jsem myslela, že se otočím, vrátím se zpět k lavičkám a přespím tam. Nakonec jsem se přece jen nějak vymotala. Ale i tak jsem skoro půl dne strávila v tom blbým bludišti. To byl taky nápad. Já s mým skvělým orientačním smyslem lézt sama do obřího bludiště. Fakt úžasný nápad. No a do Portsmucku si zase chodím zaběhat. Tam se mi vážně moc líbí. Je tam klid.

Ty stránky hrozně moc ubývají… Radši rovnou přejdu k lidem, které jsem tu poznala. Ash nás seznámil s některými holkami od něj z ročníku. Začnu například Natalií. Vážně milá a ukecaná holčina z Mrzimoru, která se baví snad úplně s každým. Taky má vždycky tašku plnou jablíček, které ráda nabízí ostatním. Sama si ale od ostatních nerada něco bere. Nerada zůstává ostatním dlužná. Takže je občas vážně vtipné sledovat její dohadování s Ashem nebo Amaiem, když jí chtějí koupit něco k pití. Další je pak Stella, také z Mrzimoru a kamarádka Nat. Jednou ve škole nám s Iz ukazovala, kde má kabinet profesorka Fowler. Ještě že se připomněla, protože na tohle jsem si vážně už nevzpomněla. Dalším člověkem je pak Amai. Přesně ten Amai, o kterém nám jednou vyprávěla Kal. Asi nebude překvapením, že snad ještě někdy během prvního týdne se k němu přifařil Ethan, Avaline a Charr a něco tam do něj hustili. Holky teda ani moc ne, ale Ethan za ním leze skoro pořád. Jednou jsem si všimla, jak do něj potichu něco valí a dost často koukal naším směrem. Amai většinou jen kroutil hlavou. Beztak se ho snažil překecat, aby na nás seslal nějaké kouzlo. To by na něj sedělo. No, ale zpátky k Amaiovi. Nejdřív jsem vůbec netušila, co si o něm myslet. Hned první večer nám začal povídat o tom, jak ho nějaký kluk v Bradavicích pomlouval, protože se zajímá o černou magii. Pak začal mluvit trochu i o své práci. Ten večer jsme se s Iz hodně bavily tím, že jsme ho drbaly. Většinou to vypadalo tak, že něco řekl, a my jsme hned daly hlavy k sobě a už jsme jely. No, potkala jsem ho ještě několikrát, a nejspíš ani tak špatnej, jak jsem si původně myslela, nebude. Občas nám koupí něco k pití, anebo vyčaruje moc dobrou vodu, když máme prázdné láhve. Což je super. Jak se snažím neutrácet, většinou si do láhve napouštím vodu z vodovodu. A ta je v Kotli vážně nic moc. Takže za tu vodu má Amai rozhodně plusové body. Jednou ale začal vyprávět o své rodině a o tom, jak je jeho otec rád, že si bere čistokrevnou čarodějku, a že kdyby si ji nevzal, tak by ho vydědili. No, tohle téma o původu kouzelníků nepatří zrovna k mým oblíbeným. Takže jsem veškerou konverzaci nechala na Nat a Amaiovi a já si v tichosti seděla na svém místě. Pak jsem šla radši spát. Trochu mě mrzí, že zatím jsem (alespoň co teda vím) ve škole nepotkala nikoho, kdo by byl jako já, z mudlovské (tohle slovo fakt nemám moc ráda, ale zvykám si) rodiny. Všichni mají alespoň jednoho rodiče, který je kouzelník. To je ale jedno. Potom je tu ještě Jenn, prefektka z Mrzimoru. Tu sice znám už z divadla, ale nikdy jsme se moc nebavili. Dokud si jednoho dne nepřisedla k našemu stolu. Po chvilce ale u stolu vytuhla a vůbec se ji nedařilo vzbudit. Iz odešla nakupovat, Nat se taky někam vypařila a já tam zůstala sedět se spící Jenn. Pak k nám ale přišel jeden starší pán. Přesněji, šel za Jenn. Já ho jen pozdravila a dál se věnovala svému džusu, on se mezitím snažil upoutat její pozornost. Taky neuspěl, takže mě jen poprosil, jestli bych jí od něj nevyřídila vzkaz. Vzkaz jsem přijala, než jsem se ho ale stihla zeptat, od koho ten vzkaz vlastě je, otočil se na patě a zmizel. Doslova. Nevadí. Jenn dál pospávala a já potřebovala ještě něco nakoupit, takže jsem u ní nechala hlídkovat Katie se vzkazem. Večer jsem od Jenn dostala roličku. Nevím, jestli jí alespoň trochu pomohl můj chabý popis toho chlápka (vysoký a tmavé vlasy), každopádně Jenn věděla o koho a o co se jedná. Taky se hrozně omlouvala za to, jak vytuhla u stolu a pozvala nás s Iz na oběd. Iz byla nadšená, já se trochu cukala, protože jen za vyřízení jednoho vzkazu nám fakt oběd kupovat nemusela. Nakonec jsme ale přece jen zamířily s Jenn do blízké pizzerie, kde každé koupila pizzu a pití. Pizza byla fakt skvělá. Holky si kousek odnášely sebou, já ji ale spráskala celou přímo tam. Holky si ze mě dělaly srandu, že mě budou muset do Kotle odkoulet. To trochu přeháněly, ale ta pizza mi fakt dala zabrat. I když před holkama jsem dělala, jako že nic, a že mi klidně můžou objednat další. Pak jsem ještě dneska večer potkala Lillyan. To je ta, co dělá v čajovém koutku. Potkala jsem ji zrovna, když šla vyvenčit svého rozkošného králíčka P Tlapičku. A protože jsem se na P Tlapičku hned vrhla, dost jsem je zdržela. Lill naštěstí nevypadala, že by jí to vadilo, chvíli se tam se mnou vybavovala, zatímco já ňuchňala to rozkošné stvoření, a vůbec mi nevadilo, že jsem znemožnila průchod všem, kteří chtěli to schodiště použít. Naštěstí šel jen Lucas, kterému jsem uhnula a pak ten chlapec s páskou přes oko, který mě přeskočil dřív, než jsem měla šanci se vůbec zvednout ze země a uhnout mu. Lilly si pak ještě skočila koupit večeři, takže mi *začmárané slovo, které nejde přečíst* Tlapičku (proč mám pořád tendenci psát Pan Tlapička?) nechala na chvíli na hlídání. Sice jsem měla chuť ho popadnout a utéct s ním na pokoj, nakonec jsem jí ho ale vrátila a rozloučila se s nimi.

No tady jsem se hodně rozepsala. Rozhodla jsem se, že tohle bude tvůj poslední zápisek. Ale teď už k počmáranému Ashovi. To jsme jednoho večera seděli s Ashem, Iz a Rose dole v Kotli. Já jsem vytáhla pytlík s namixovanými bonbóny zvuků a pustili jsme se do nich. Ash se sice vymlouval, že žádný nechce, nakonec se ale nechal ukecat a jednu si vzal. Možná i dvě, ale tím si nejsem moc jistá. O to ale stejně nejde, takže je to jedno. No a tak si tam všechny tři vydáváme zvířecí zvuky, a najednou koukáme, že Ash totálně vytuhnul. Ale fakt totálně. Pak Iz vytáhla propisku. Hned jsem věděla, o co jí jde. Jo, nemá si, hošánek, tak drze usnout u stolu. Propisku jsem si od ní hned vzala a začala Ashovi na obličej kreslit nejdříve zvířecí čumáček, pak srdíčka na tvář a nakonec i knír a bradku. Přidala se i Rose, která do té doby do sebe házela jeden bonbón za druhým, vytáhla z tašky pěkně silnou černou fixu a tou mu spojila obočí. Chudák, tu fixu dostával dolů pár dní. No, když jsme tohle veledílo dokončily, Rose šla spát, Iz napodobila Ashe a usnula taky a já za chvilku taky. Když jsem se ráno vzbudila, oba ještě spali, takže jsem měla šanci zpacifikovat to vrabčí hnízdo, které se mi přes noc vytvořilo na hlavě. Pak se vzbudili i oni. Všichni jsme se nasnídali, a my s Iz jsme pobaveně sledovaly Ashe, který pořád o ničem neměl tušení. Dokonce se vydal i k baru objednat si kakao. Naštěstí ten barman tam nás nezradil a nic mu nevykecal. Takže se Ash vrátil ke stolu pouze se slovy, že se dneska asi dobře vyspal, protože to bylo snad poprvé, co ho viděl usmívat se. Prý se asi dobře vyspal… *vytlemený smajlík* Jak myslíš. Vážně jsme s Iz podlé a nic jsme mu neřekly hodně dlouho. Ani Carter, který si k nám přisedl se svým štěňátkem, Maggie. Carter se pak vydal vyvenčit´Maggie. Ashe už mi bylo trochu líto a tak jsem ho poslala směrem koupelna. Nemusely jsme čekat dlouho, a zachvilku přilítl a dožadoval se vysvětlení. Nechápu ale, proč nám nevěřil, když jsme se to snažily celé hodit na Rose. Ta se totiž ráno radši ani neukázala. Navíc, zrovna ten den Iz odjížděla domů, takže jsem čekala, že to celé odnesu já. Naštěstí, jediné pomsty, které jsem se dočkala, bylo rozcuchání vlasů. To jde. Ještě bych ti vlastně mohla ukázat, jak teda přibližně vypadal. Asi takhle:


Tímhle už se dostáváme k odjezdu Iz domů. Vzala si všechny věci z pokoje a já ji šla doprovodit k vlakovému nádraží, kde jí měli vyzvednou rodiče. Těšila jsem se, že alespoň na chvilku uvidím její rodiče a hlavně její malou sestřičku, o které mi vyprávěla. Jenže, nepřijeli ani rodiče, ani její sestřička. Vyzvedl jí pouze jejich řidič Henry. Na Iz bylo vidět, jak moc je zklamaná. Chápu to. Sama se na rodiče těším, měli přijet už na začátku prázdnin, ale něco jim do toho vlezlo *usmívající se smajlík* takže přijedou až později. Naštěstí jsem ale mohla pravidelně docházet na oběd za babičkou a dědou, takže aspoň někoho z rodiny jsem už viděla. No, ale vraťme se k Iz. Rozloučili jsme se, já jsem pak stála u silnice a mávala, dokud se mi jejich auto neztratilo z dohledu a pak jsem se vydala nacpat si břicho k babičce. Ten den odjel domů i Carter, ten zase zamířil na dovolenou do Španělska, takže jsem v Londýně zůstala sama. Iz pořádně ani neví, kdy se vrátí zpátky, říkala, že možná až koncem prázdnin. Měla ale hrozně dlouhou přednášku o tom, jak jí máme všichni pravidelně psát a odepisovat. Poslala jsem jí už dva dopisy, ale odpovědi jsem se zatímnedočkala. Pěkně ji sprdnu v dalším dopise, ale ten pošlu, až se uráčí odpovědět. *vytlemený smajlík* A taky jí musím napsat o tom, kde se vzala ta mrtvá krysa, kterou jednou dostala.

A tím se dostáváme k Lise. S Lisou jsem občas ve škole prohodila pár slov, hlavně od té doby, co jsme obě začaly chodit na divadlo. Ale nikdy jsme se zas tak moc nebavily. Tedy aspoň do té doby, než naše spolubydlící odjely na prázdniny domů. A já zjistila, že se s Lisou opravdu suprově povídá. Hned první den jsme stihly prodrbat kluky na škole (tedy, ne že by jich bylo nějak moc). Zjistila jsem, že Iz má další sokyni v boji o srdce jistého profesora. Můžeš hádat kterého. *vytlemený smajlík* Nevím, které z nich fandit víc. I když… Lisa mi aspoň dovolila jít na jejich svatbu. Od Iz prý žádnou pozvánku nedostanu, protože jsem si z ní, společně s Jenn, dělala srandu. Takže ani Jenn prý žádnou pozvánku nedostane. Od kluků jsme se postupně dostaly k lidem z našeho ročníku, lidem z našich kolejí až po učitele. No, myslím, že jsme se postupně dostaly téměř ke každému. Ale abych z nás nedělala takové drbny, samozřejmě, že jsme pořád jen nedrbaly. Občas jsme zašly nakoupit. Teda, utrácela Lisa, já šetřím. Lisa si koupila plavky a já ji tak vzala do Visánku k vodě. Zjistila jsem, že stejně jako já ráda plave a tancuje. Taky jsem jí vyprávěla o dalších kroužcích, na které ve škole chodím. Bavily jsme se i o svých rodinách a společně jsme šly také na brigády. Protože já přece potřebuju peníze na dárky. A Lisa si zase šetří na sovu.

Takže teď ti něco málo řeknu i o těch brigádách. Vynechám to lepení a šití pro B&W, o tom jsem ti už něco málo napsala a jsem si jistá, že ještě napíšu. Hlavně až si budu stěžovat, jak moc mě to už nebaví. Zaměřím se tedy na ty brigády, o kterých nás informovaly letáky v Kotli a díky kterým jsem o celé 4 galeony bohatší. První brigáda se konala v obchodě s kotlíky. Na té se nás sešlo poměrně dost a měli jsme za úkol připravit sady na lektvary pro prváky. Každý z nás dostal krabici plnou věcí, které jsme museli roztřídit do pytlíků. Já si nejdřív jednotlivé pytlíky s pomůckami seřadila tak, abych šla podle seznamu a na nic nezapomněla. A pak už jsem jednoduše vše postupně házela do pytlíků a hotové sady pak do truhličky s mým jménem. Vše šlo v pohodě, dokud jsem se nedostala k poslední sadě. A chyběla mi jedna měrka. Každou sadu jsem před vhozením zkontrolovala, nechtěla jsem, aby nějaký prvák dostal špatnou sadu, takže jsem věděla, že jsem určitě do každého pytlíku dala jen jednu. Ani jsem ji nemohla za nic zaměnit, protože mi nic nepřebývalo. Proto jsem se začala rozhlížet všude okolo. Myslela jsem si, jestli mi náhodou nevypadla, nikde jsem ji ale nenašla. Takže jsem se přihlásila, že mi jedna chybí. Ten zaměstnanec se ale tvářil, jako že to není možné. Nakonec ale někde vyhrabal další měrku, já dokončila poslední sadu a odcházela jsem. Další brigáda se konala v Godrikově dole. Tam se nás sešlo jen pár - já, Lisa, Ethan, Avaline a Carter, který se už vrátil z dovolené. Tentokrát jsme sbírali byliny, přesněji vlčí mák a sněženky. Tahle brigáda mě bavila mnohem víc, než ta v obchodě s kotlíky. Jen mi trochu vadili hadi, kterých jsem si na jednom místě všimla. Radši jsem se pak od nich držela dál. A taky byla velká škoda, že byla tak krátká. Na sbírání jsme měli jen 45 minut. Konec nám oznámil pískot píšťalky, na kterou slečna z květinářství zapískala. Vážně škoda, myslím, že bych tam vydržela sbírat celý den.

Teď už se konečně dostáváme k poslední části. Jak už jsem ti psala, rodiče měli přijet hned na začátku prázdnin do Londýna. Když jsem dorazila do Londýna, oznámili mi, že přijedou o něco později, než zamýšleli. Trochu jsem to čekala, protože jsem nevěřila, že se taťkovi povede vydržet celé prázdniny bez práce. Takže jsem předpokládala, že to zdržení je kvůli jeho práci. Částečně jsem měla pravdu, ale to nebyl ten pravý důvod jejich zdržení. Přijeli pár dní poté, co Iz odjela domů. Byla jsem s nimi domluvená, že mě cestou k babičce vyzvednou, abych nemusela jet autobusem. Takže jsem vzala Katie, Olivera a pár věcí a vydala se na ně čekat. Pak konečně přijeli. Rychle jsem naskočila na zadní sedadlo vedle Lucase. Ani bys nevěřil, jak za ten rok vyrostl. Je to už vážně velkej kluk. Za chvilku mě přeroste. No dobře, to přeháním. A hodně. Jsem ale ráda, že mě poznal. Toho jsem se bála asi nejvíc. Že po tom roce ani nebude vědět, kdo jsem. Lucas mě sice přivítal, ale mnohem víc než já, ho zajímali Katie s Oliverem. Katie jsem od něj držela dál, protože hned začal strkat prstíky do klece a Katie se ho už chystala klovnout. Zaměřil se teda na Olivera. Ten si naštěstí jeho pozornosti užíval a zase se choval jako andílek. Klasika, pokaždé když ho vezmu domů se tak chová a nikdo nechápe, proč mu pořád říkám, že je to lump. V autě nechyběl ani Max. Ten byl zase úplně mimo z Olivera. Celou cestu vrčel a občas na něj i štěkl. No prostě to byla vážně skvělá jízda autem. Celou cestu jsem se snažila držet ten zvěřinec od sebe, něco málo jsem stihla povyprávět rodičům o škole a nezapomněla si postěžovat, že jsme ještě pořád nedostali vysvědčení, takže nevím, jak jsem dopadla. Když jsme dorazili do cíle, zjistila jsem, že už dojeli i babička a děda z Cambridge. Jen co jsem otevřela dveře auta, vyskočil z něj Oliver pronásledovaný Maxem. Pak následovalo dlouhé vítání a vyprávění o škole, tím tě asi ani obtěžovat nebudu, stejně už všechno víš. Taky už bych ti mohla říct o tom překvápku, které pro mě rodiče měli, že? Představ si to, Deníčku, ale v listopadu se mi narodí další sourozenec. Takže ten prcek byl pravým důvodem jejich zdržení. Mamka ještě musela zajít na nějaké kontroly nebo co. No to je jedno. Naši si ale, stejně jako u mě a Lucase, nenechali říct, jestli to bude kluk nebo holka, takže to bude překvapení. Trochu mě mrzí, že se narodí v listopadu, takže ho dlouho neuvidím. Přemýšlím o tom, že bych tentokrát jela na Vánoce domů, ale ještě uvidím. Když nad tím tak přemýšlím, co si pamatuju u Lucase, tak stejně s takovým malým miminem není moc velká sranda. Jen to spí, brečí nebo jí. A to radši ani nemluvím o těch smradlavých plenkách. Ještě uvidím, jak to bude. Možná bych domů mohla zajet jen na víkend. To by snad mohlo jít, ne? Jinak, taťka stále lítá sem a tam do práce. Tedy, ne do Cambridge, teď řeší něco v jedné z londýnských kanceláří. Ten si s tou prácí nedá pokoj, ani když se mu po deseti měsících vrátí domů dcera. Hrůza s ním. *vysmátý smajlík* Většinou jezdí do práce až kolem oběda, takže dopoledne se většinou jdeme někam najíst, na nákupy, nebo jen tak někam projít. Pak mě odveze do Kotle, protože to má při cestě. Teda, při cestě s malou zajížďkou. A večer mě zase vyzvedne a odveze domů. Občas jezdí fakt až pozdě, takže tam na něj musím dobu čekat, ale nechce, abych jezdila večer sama autobusem. Na další dny mamka naplánovala nějaké výlety, takže se těším.

No, mám ještě trochu místa, tak přemýšlím, co ještě napsat. S tou holčinou z Mrzimoru (tím myslím tu, u které si myslím, že se její kolejní vykašlali na její objednávku, takže neměla nic kromě pláště a proto nechodila ani na hodiny) jsem asi měla pravdu, protože jsem ji viděla nakupovat jak šílenou. A z toho jejího fialového kufru se stal kufr putovní. Nejdříve jsem na něj narazila v příčné, potom dole v Kotli, pak zase zavazel v patře, kousek od schodiště. No a nakonec skončil za barem. Docela mě zajímá, jestli půjde s námi do druháku, nebo si zopakuje prvák. Ani na jedné zkoušce jsem ji neviděla. Jo a v Kotli je novej zaměstnanec. Vypadá celkem mladě a v pohodě, ale asi nemá zrovna moc v lásce kočky a děti. Jednou jsem totiž dole v Kotli nechala Olivera a odběhla jsem na pokoj dát Katie na bidýlko. Když jsem se asi po minutce vrátila dolů, už tam vyřvával na celý Kotel, ať si majitel tu kočku (Olivera) vezme k sobě, nebo bude vytírat podlahu. No, s Lisou a Oliverem jsme se pak radši vydali do Godrikova dolu a Visánku. Než mě ale pohltili, ty zelené plameny, slyšela jsem toho zaměstnance, jak volá na jednu paní, která tam sebou měla holčičku, ať si to dítě taky hlídá. Bylo celkem štěstí, že tam nebyl, když dole řádil malý potlouk. Abych to vysvětlila, to se jednoho dne v Kotli objevila Rachel (ta Ashova Rachel) s malou holčičkou. Nejspíš jí někomu hlídala, ale já jsem měla chuť si udělat srandu z Ashe. Jen škoda, že tam nebyl. No, o to ale nejde. Rachel se i s malou, která docela hlasitě protestovala, vydala nahoru do pokoje, protože už bylo celkem pozdě. My jsme s Lisou seděly u stolu, když najednou, po nějaké době, ta malá přiběhla a začala lítat po celém Kotli se slovy "Požór, já šem potlouk". No byla vážně rozkošná. Sice mě vážně bavila, ale šla jsem se podívat po Rachel. Bylo mi jasné, že tu malou uličnici určitě hledá.

Tímto bych asi celý zápisek ukončila. Nezbývá už moc místa a ani nevím, co ti ještě napsat. Snad jen to, že už se vážně moc těším na vysvědčení i na nové prváky, kteří snad co nejdřív dorazí na nákupy. Sice jsem něco málo zaslechla o tom, že to zase budou exoti, ale věřím tomu, že většina z nich bude normální. A taky jsem vlastně slíbila Ashovi, že ho pozvu na pizzu, protože mi jeden den koupil večeři. Jenže pak nebyl dlouho k zastižení a já už většinu peněz rozfofrovala, takže má smůlu...

Tímto se s tebou už opravdu loučím *brečící smajlík* a hned jdu shánět tvého nástupce. *usmívající se smajlík* Hned vlastně ne, je už dost pozdě, ale hned ráno půjdu zaútočit na obchody. Měj se pěkně a těším se, až tě za pár let zase otevřu, a přečtu si všechny ty žvásty, které jsem do tebe napsala.
~ Faye ♥

Pozn.: Tentokrát jsem zkusila obrázky vložit trochu jinak, takže nemusíte rozklikávat jednotlivé obrázky, ale rovnou vás to odkáže do galerie, kde můžete mezi jednotlivými obrázky přepínat. Nevím, který způsob je lepší, každopádně, v galerii se k dalšímu obrázku zcela "logicky" proklikáte přes tlačítko předchozí.

Zařizování brigádyVečer v KotliGodrikův důlFronta v banceKoupačka ve VisánkuKoupačka ve Visánku
Večerní posezeníNa pizzeVenčení MaggieBludiště ve VisánkuPortsmuckPočmáraný Ash
Iz odjíždí domůBrigádničíme s LisouMalá uličniceS Lisou u vodyBrigáda v obchodě s kotlíkyBrigáda - příprava sad
Brigáda - sběr bylinBrigáda - sběr bylin(Pan) Tlapička

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucas Grey Lucas Grey | 25. prosince 2017 v 16:12 | Reagovat

Jen tak pro info, Lucas nosí pásku, takže pokud ti to oko neukázal, či ti to neřekl, tak o tom nevíš.

2 Faye Faye | 25. prosince 2017 v 16:16 | Reagovat

[1]: ok díky, přepsáno :) Nějak jsem si to ani neuvědomila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.