Zápis #24 - Ukončení roku

9. prosince 2017 v 17:33 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
29.6.2006
Bradavice, Můj pokoj
Milý deníčku,
škola oficiálně skončila. Teď už mě čeká jen zítřejší odjezd domů a pak dlouhé prázdniny.

Když jsem se probudila, čekala na mě rolička. Opět od profesorky Fowler, ale tentokrát zpráva od ní byla daleko příjemnější, než posledně, kdy nám v den zkoušky poslala látku, kterou jsme nestihli probrat. Na lístku stálo, že mi obodovala esej a rozbor kouzla, takže jsem dostala 8 bodů. A cestou na snídani jsem zjistila, že máme desetibodový náskok na Mrzimor. Teď to jen udržet. Na snídani jsem se potkala s Carterem, který řekl, že se půjde podívat za koníkama. A protože to vypadalo, že Iz dneska vstane až na slavnostní hostinu, šla jsem s Carterem. Stejně, na brigádě jsem oba koníky zahlédla jen z dálky. Cestou mi Carter ukázal jednu zkratku, kterou ještě neznám a taky jsme natrhali pár jablkem, abychom je měli jak uplatit. Merlin se k nám okamžitě otočil, jablíčka si vzal a nechal se i pohladit. Zatímco Artur o nás očividně nejevil zájem. Prostě stál zády k nám a vůbec si nás nevšímal.

Taky tam v ohradě vedle koníků bylo jedno opravdu zajímavé zvíře. Vypadalo trochu jako fretka, jen trochu větší a dokonce i umělo mluvit. Jenže pokecat se s ním moc nedalo, protože jediné, co říkal, byly samé nadávky. Carter říkal, že je to Dlaždičoun, což k němu opravdu sedí. Vážně lituju ta další zvířátka, která tam s ním musí být celý den zavřená. Já bych to asi nevydržela.

Pak jsme se pomalu vraceli zpět do hradu. Carter se taky zmínil o tom, že by si nejradši příští rok přivezl do školy štěňátko. Jenže zatímco vzít si do Bradavic sovu, kočku, krysu nebo žábu je jednoduché, na štěňátko je potřeba získat zvláštní povolení. Takže se rovnou vydal zjišťovat, co je k tomu potřeba. A já zamířila na kolej.

Na koleji jsem potkala Ashe, který mi řekl, že Iz šla na náhradní zkoušku z formulí. Trochu mě mrzelo, že jsem ji nepotkala a nepopřála štěstí, aspoň jsem jí ale držela na dálku palce. Pro jistotu jsem se ještě zeptala Ashe, jestli si můžu nechat Katie i na prázdniny a ten řekl, že klidně. Což je super. Sice Ash nevypadá, že by na vrácení Katie nějak spěchal, ale i tak… Plánuju si koupit vlastní sovu, abych mu ji mohla co nejrychleji vrátit, ale chci s tím počkat, až si nakoupím všechno potřebné na další rok. Takže když už, tak až ke konci prázdnin. A chci mít nějakou možnost, jak se o prázdninách spojit s ostatními.

Cestou na oběd jsem se potkala s Iz, která šla zrovna ze zkoušky a vybavovala se s Carterem. Hned jsem se jí ptala, jak dopadla zkouška, vůbec na to nereagovala, protože ve stejnou chvíli jí Carter zrovna oznámil, že si plánuje přivézt štěně. Prý už to má zařízené, o prázdninách bude muset poslat informace o tom, o jakou rasu se přesně jedná a čekat, jestli mu to schválí nebo ne. Když ne, bude muset nechat štěně doma. Pak už jsem z Iz konečně dostala informace o zkoušce. Říkala, že celkem v pohodě, jen trochu bojovala s kouzlem na otevření dveří. To je trochu zrádné, trefit se přesně do zámku občas bývá trochu oříšek.

Po obědě jsem zamířila na kolej, kde pořád seděl Ash. Řekla jsem mu, že profesorka Grimes by měla být v kabinetu, tak by jí mohl skočit ukázat ten blín. Rovnou tam zamířil a já se vydala do klubovny. Tam jsem byla skoro celé odpoledne, prohlížela jsem si totiž knížky, které tam jsou v knihovně. A že jich tam je. Potom jsem si prošla ještě zkratky, které nám Kal ukázala. Jednu jsem hledala celkem dlouho, protože když jsme nám je ukazovala, byla ve sklepení pořádná tma a já se spíš soustředila na to, abych v té tmě holky neztratila, takže jsem vůbec nevnímala, kudy jsme šly. Za dne to hledání šlo trochu líp. Tedy ne že by přes den bylo ve sklepení nějak moc světla, pořád je to tam dost temné, ale rozhodně lepší, než v noci. To si ani nevidíš na špičku nosu.

Potom jsem už začala balit. Nejdřív jsem si myslela, že to všechno ani do těch dvou kufrů nenarvu, nakonec se ale podařilo a zbylo mi tam trochu místa i pro Iz, kdyby chtěla. Jediné, co mi ještě zbývalo zabalit, byly kytky a Oliverův pelech. Ale to jen ráno hodím do kufru, takže to je bez problému. Pak už byl čas hostiny.

Od nás jsme na hostinu dorazili jen já, Iz, Ash a Velt. U stolu Mrzimoru to vypadalo stejně prázdně, u Zmijozelu jich bylo víc a nebelvírský stůl byl téměř plný. To se jim pak vyhrává, když jich je tolik… Dorazilo i dost profesorů. Byl tam samozřejmě pan ředitel, a z profesorů pak i Grimes, Fowler, Leadenrose, Tyler a LaMalet. Ikdyž profesorka LaMalet vypadala, že by tam nejradši nebyla. Byla trochu pobledlá, jídla se snad ani nedotkla a celkově to vypadalo, že jí není moc dobře. Asi na ni leze nějaká viróza…

U profesorského stolu seděl taky jeden docela zarostlý profesor, kterého vůbec neznám a pak taky ta zrzavá profesorka, která má to štěně Zackyho. Pak ředitel se hned ujal slova. Najdříve nás všechny přivítal, a ještě před vyhlášením se vrátil k požáru, který tu někdo pár dní zpátky založil. Viníka se prý dopadnout nepodařilo, pochválil ale Anet, že nezaváhala a začala požár hned hasit. Pak už začal vyhlašovat. Na posledním místě byl tedy Mrzimor, ten měl myslím 237 bodů. Na třetím jsme byli my s 247 body (i když u nás se ředitel trochu přeřekl a řekl nám, že máme 347 bodů, což by znamenalo, že jsme skončili druzí). Na druhém místě byl pak Zmijozel, ten měl nějakých 316 bodů (nebo tak nějak, poslední dobou jsem sledovala jen stav bodů Havraspáru a Mrzimoru) a na prvním místě pak překvapivě *nakreslený šklebící se smajlík* Nebelvír. Ten měl asi 399 bodů (taky si to přesně nepamatuju). Nebelvírští tam hned začali mávat hůlkami, vypouštět z nich jiskry a slavit. Ředitel je trochu uklidňoval, zatímco profesorka LaMalet zase pohledem mírnila zmijozelské, kteří tam celý večer měli nějaké poznámky. Ředitel jim v jednu chvíli taky pohrozil, že jestli toho nenechají, tak jim odebere body a pošle je všechny na kolej bez večeře.

Pak následovalo předávání poháru. Ten převzala nebelvírská prefektka, protože nikdo z kolejních Nebelvíru se na hostinu nedostavil a Nebelvírští se dál radovali. Jasně, přeju jim to, ale stejně měli oproti ostatním kolejím hrozně velkou převahu. A pro mě jsme stejně vítězové my. Aspoň za těch posledních pár dní, kdy jsme stáhli fakt obrovskou ztrátu.

Následně se před námi konečně objevilo jídlo a všichni se začali cpát. Jídlo bylo vážně moc dobré, daleko lepší, než jaké máme během roku. To jsou pořád jen koláče, dorty, ovoce, polévky a maso. Ale hrozně často se ta jídla opakují, až časem zjistíš, že už několik dní za sebou jíš vlastně to samé. Velt se najedl nejrychleji a zamířil na kolej, kde na nás počká. Měli jsme oslavit to, že nejsme poslední. Pak nás opustil i Ash a krátce po něm jsme s Iz odcházely na kolej taky. Málem bych zapomněla! Na hostině se taky objevila jedna prvačka z Mrzimoru, kterou jsem vážně dlouho neviděla. Pamatuju si ji jen podle toho, že sice má plášť, ale jinak po hradě chodila v normálním oblečení. A dost často jsem jí viděla postávat u kabinetu profesorky Mang. S tím, jak málo jsou kolejní na hradě mě napadlo, jestli si náhodou na začátku roku, stejně jako já, doobjednávala věci, jenže jí tu objednávku nikdo nevyřídil. Ani bych se tomu nedivila. V tomhle je naše profesorka Leadenrose hrozně super. Jeden den vhodíš objednávku do truhličky, a druhý den si ji už vyzvedáváš. Teď mě napadlo, že to vypadá, jako by jinak profesorka Leadenrose super nebyla, což samozřejmě není pravda. Ta je skvělá pořád.

Jak Velt sliboval, čekal na nás na koleji. Hned jak jsme došly, se zvedl a řekl, ať na něj počkáme, že ještě něco skočí zařídit. Po chvilce se vrátil i s profesorkou Leadenrose. Chtěl po ní, aby mu otevřela jedny zamčené dveře u klučičích pokojů. S Iz jsme tam samozřejmě hned zvědavě nakukovaly. Vypadalo to, že je tam nějaký sklad her. Jak to, že jsme se o tom nedozvěděli dříve!? Velt tam vzal jednu krabičku, s nápisem UNO. O té hře vím, jenom jsem ji nikdy nehrála. Naštěstí ji neznala ani Iz a oni profesorka Leadenrose, která si s námi taky zahrála (vidíš, já říkala, že je skvělá). Velt nám v rychlosti vysvětlil pravidla, která naštěstí moc složitá nebyla, a hráli jsme. A hráli jsme tak dlouho, že se profesorka Leadenrose musela omluvit, že už bude muset jít. Chtěli jsme ještě ukecat Ashe, jenže ten tu hru taky neznal, takže mu Velt dal pravidla, ať si je nastuduje, a zahrajeme si ještě zítra dopoledne, těsně před odjezdem. Stejně jsme všichni ještě museli balit.

Tedy, všichni až na mě. Já jsem pomáhala s balením Iz. A tím pomáhala myslím to, že jsem jí ujídala z pytlíku plného sladkostí, který byl tak velký, že se nevešel ani ke mně do kufru. Prostě se musel trochu zredukovat. Něco málo jsem taky naházela do brašny, abychom mohly mlsat i ve vlaku.

Taky mi ještě přišel dopis od rodičů. Prý na prázdniny zůstaneme v Londýně u babičky. Mají dost velký dům, takže se tam všichni v pohodě vejdeme, dokonce tam přijede i babička s dědou z Camridge, takže tam budeme všichni spolu. Což je super, nebudu muset celý prázdniny lítat sem a tam, uvidím spolužáky, co jsou, nebo budou na prázdniny zůstávat v Londýně a taky si v klidu budu moci nakoupit všechny věci do školy. Někdy o prázdninách přijede i Chloe, takže i s ní se uvidím. Jenže pořád jsem nevymyslela, co jí řeknu o tom, kde jsem celý rok byla. Vážně netuším a nechci jí ani lhát…

~ Faye ♥

U koníkůSlavnostní ukončení roku
Slavnostní ukončení roku -
vyhlášení vítěze
Slavnostní ukončení roku -
předávání poháru
Slavnostní ukončení roku -
hostina
UNO
Balíme

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.