Zápis #23 - Zkoušky

8. prosince 2017 v 8:22 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
19.6.2006
Bradavice, Společenská místnost Havraspáru

Milý deníčku,
zkoušky mám za sebou, a myslím, že i úspěšně. Mám z nich celkem dobrý pocit. Teď už jen čekat na to, až mi přijde vysvědčení. Jen vůbec netuším, kdy ho dostaneme. Prý snad až někdy o prázdninách. *nakreslený otrávený smajlík*

V pondělí ráno jsem vstala celkem brzo a jen co jsem se převlékla do uniformy, letěla jsem do spolky. Koťata tam samozřejmě už nebyla. Čekala jsem to, ale i tak mě to docela zklamalo. Byla vážně zábavná. Pak jsem zamířila na snídani. Zkontrolovala jsem ještě stav bodů a k mému překvapení jsem zjistila, že na třetí Mrzimor ztrácíme už jen nějakých 30 bodů. Docela jsme poskočili. Na snídani jsem se pořádně nacpala a vydala jsem se zpátky do spolky, kde jsme společně s Iz a Veltem trénovali. Pak už nadešel čas naší první zkoušky. Z obrany.

Nejdříve nás čekala teoretická část, profesorka LaMalet nám tam dokonce přichystala i něco k jídlu, abychom se před praxí najedli. Ta byla v pohodě. Jen u jedné otázky jsem se mohla trochu víc rozepsat, jenže na zbytek jsem si vzpomněla až ve chvíli, kdy jsem odešla z učebny. Ale nevadí, i tak jsem tam toho měla dost. Snad to bude stačit. Potom, co vyšel ze třídy poslední Mark, který tam dlouho něco sepisoval, řekl, že s Iz máme jít dovnitř. Jenže Iz se místo toho omluvila profesorce, jestli by nemohla přijít později. Už od rána se nezdála být úplně ve své kůži. Profesorka ji pustila, a já tam zůstala sama. Prošla se mnou všechna kouzla, co jsme se učili, dokonce jsem jim mohla i odzbrojit, což byl dost zvláštní pocit, takhle kouzlit na profesorku. Po chvilce jsem vycházela z učebny a poslala jsem dovnitř nebelvírské.

Vydala jsem se na kolej. Protože tam ale nikdo nebyl, vrátila jsem se zpět k učebně a šla hledat Iz. Nakonec jsem ji našla na záchodech hned naproti učebně. Nevypadala moc dobře, ale předpokládala jsem, že je to jen stres ze zkoušek. Čekala jsem s Iz před učebnou, a uklidňovala ji, že praxe je v pohodě. Když šla konečně dovnitř, uslyšela jsem v hlavě Veltovo chichotání. Zase se promenádoval v zastíráku a chtěl, abych ho našla. Jenže na chodbě se pomalu začali scházet už druháci a třeťáci, a já tam před nimi nechtěla poletovat jak blázen. Nebo spíš jako Mark. Naštěstí ale v tu chvíli vyšla Iz ze třídy, a Velt buď zrušil kouzlo, nebo samo vyprchalo. Vrátili jsme se na kolej a Iz pak zamířila do čajovny. Mně ani Veltovi se tam moc nechtělo, takže jsme seděli ve spolce a kecali. Trochu jsem z něj tahala rozumy ohledně zkoušek.

Pak jsem se vydala na večeři. Rychle jsem do sebe naházela jídlo, vzala něco i Olimu protože skoro všechno jídlo, co jsme pro něj měla, mu snědla koťata a zamířila jsem na kolej. Jenže, jen co jsem vyšla z Velké síně, všimla jsem si rozkošného štěňátka. To se ke mně hned vydalo a začalo mě očichávat. S ním tam byla asi nějaká profesorka. Taková mladší, zrzavá, ale neznám ji. No hned jsem se jí zeptala, jestli si ho můžu pohladit. Říkala, že klidně, že mě maximálně olízne. Ani to nestihla doříct, a už se na mě vrhnul. Hrozně mi připomněl Maxe. Ten taky, vždycky když jsem přišla domů ze školy, vrhnul se na mě, a vítal mě, jak kdybych byla pryč celý rok a né jen pár hodin. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až se vrátím na prázdniny domů. To zas bude. *nakreslený vytlemený smajlík* Ta profesorka mi řekla, že má hrozně dlouhé jméno, ale že slyší na Zackyho. Chvilku jsem si tam s ním ještě hrála, pak ale profesorka zavelela, že se jde ven. Zackymu se nejdříve moc nechtělo, a pak se pokusil ještě počůrat jeden sloup ve vstupní síni. Naštěstí ho profesorka stihla zarazit a vysvětlit mu, že tohle se nedělá. Ale byl hrozně zlatý.

Vydala jsem se zpátky na kolej, a jen co jsem tam došla, ozvalo se z rozhlasu, že se hledá bílé stěně. Zacky. Profesorka dokonce řekla do rozhlasu i celé jeho jméno. A bylo vážně dlouhé. Charles Mickey Benjamin Zacharias a dál si to nepamatuju, ale následovalo tam ještě asi čtyři nebo pět. Vypadá to, že nejsem jediná, kdo má problém rozhodnout se mezi několika jmény. Vydala jsem se tedy, tentokrát s Oliverem, zase ven. Aspoň se trochu projde, poslední dobou byl furt zavřený na koleji. Cestou jsem potkala i profesorku, která ho naháněla po celém hradě, říkala ještě něco o nějakým maguárovi. Ani nevím, co to je. Objevil se taky Velt, který sice chvíli před hlášením šel spát, ale chtěl se zapojit do pátrání. Zackyho jsme ale nikde nenašli, Oliver se mi taky v jednu chvíli splašil a štrádoval si to do sklepení. Přes nějakou zkratku. Nakonec jsem se i s Oliverem v náruči vydala na kolej. Ráno nás totiž čekali další zkoušky.

Úterý moc dobře nezačalo. Hned po probuzení jsem našla obálku, ve které profesorka Fowler poslala poslední látku z teorie na formule. Bylo by to skvělé, kdybychom hned odpoledne neměli zkoušku. Sešit jsem si tedy vzala sebou na snídani a snažila si to co nejrychleji nacpat do hlavy. To by mi šlo líp, kdyby si Ethan ze mě neudělal tréninkového panáka. Několikrát na mě poslal šťouchací kouzlo a jednou taky třesoucí. A ještě si myslel, jak není nenápadnej. Sice jsem měla chuť mu to oplatit, ale radši jsem se učila. Ostatně, oplatit mu to můžu taky jindy. S Avaline si tam taky zase neustále něco šeptali a házeli pohledy směrem ke mně a Carterovi, který si na snídani sedl k našemu stolu. Určitě ti dva zase něco chystají. Docela jsem zvědavá, co z toho zase bude…

Pak jsem pomalu zamířila směrem k astronomické věži. Kromě prváků tam čekali taky druháci. Zkoušku jsme tedy měli mít společnou. Jenže, profesor Aquarin zase nikde. Najednou se z rozhlasu ozvalo, že zkouška dějin bude probíhat ve zkouškové místnosti. Takže začal hromadný přesun. Já se držela toho největšího hloučku, protože jsem vůbec netušila, kde ta zkoušková místnost je. Úspěšně jsme tam všichni dorazili, a tam už na nás čekal sám pan ředitel. Posadili jsme se a on nám zadal otázku. Já si ale sedla ke stolku, u kterého byl připravený pěkně zničený brk. Vůbec se s ním psát nedalo. Ředitel mi ho vyměnil a já se pustila do psaní. Odcházela jsem asi jako poslední a ruka mě pěkně bolela, ale napsala jsem tam toho dost.

Po obědě nás čekaly formule. Těsně před zkouškou jsme si ale vyslechli celkem vtipný rozhovor v rozhlase mezi profesorkou Grimes a profesorem Blackwoodem. Profesorka Grimes si stěžovala, že nikdo z druháků ani třeťáků nedonesl ukázat vypěstovanou rostlinku (tu, kterou mi dala Rose), a připravuje tak svou kolej o body. Na to se ozval profesor Blackwood, že on jich několik má, a jestli tedy vyhraje Havraspár. Když se mu dostalo odpovědi, že on není ani druhák, ani třeťák, navrhl, že je předá studentům z Havraspáru. To ale profesorce Grimes nepřipadalo moc fér. Škoda.

Písemná zkouška z formulí probíhala celkem v klidu, otázky byly sice trochu těžší, ale šlo to. Vtipné bylo, že jsme tam měli udělat rozbor třesoucího kouzla. Ano, Deníčku, přesně toho kouzla, který na mě Ethan ráno seslal. Takže se mi na tuhle otázku odpovídalo pěkně. Sice mě Ethan tím kouzlem asi chtěl naštvat, ve skutečnosti mi ale pomohl. Díky! *nakreslený vytlemený smajlík* Praxe z formulí byla lehoučká. Profesorka dokonce ani nezkoušela všechna kouzla, která jsme se učila. Takže pohodička.

Iz celý den proležela, nebylo jí moc dobře a na žádnou zkoušku tedy nešla. Večer se na chvilku objevila ve spolce, ale pořád nevypadala moc dobře. Byla celá pobledlá a klepala se, takže po chvilce se zvedla a šla spát. Já jsem dlouho do noci kecala s Ashem. Ashovi jsem taky vrazila blín, který mi dala Rose, aby ho šel ukázat profesorce Grimes. Rose se zase totiž dlouho neukázala, a když už jsem tu smradlavou kytku musela mít na pokoji, tak ať jsou z toho aspoň body.

Středa byla náročná. Dopoledne jsme měli zkoušku z lektvarů, která ale začínala později, než měla. Naštěstí pro mě, protože já si zapomněla vzít nožík, pro který jsem letěla zpátky na kolej. Myslím ale, že na kolej a zpátky do sklepení jsem to stihla v rekordním čase. Ještě že tu jsou všude po hradě různé zkratky.

Profesorka Mang se neobjevila ani na zkoušce, hlídal nás opět ředitel. Vyčaroval nám tabuli s otázkami, a všichni jsme se pustili do psaní. Na zkouškách s ředitelem nemám moc štěstí. V úterý ten zničený brk, na lektvarech jsem to ale posunula na jiný level. Přilítla ke mně totiž sova s balíkem. Vůbec jsem netušila, od koho ta sova je, a ředitel z ní moc nadšený nebyl. Deníčku, kdybys viděl ten pohled, který hodil mým směrem. Myslela jsem, že mě vyrazí, i když teoreticky jsem v tom byla nevinně. Naštěstí jen řekl, že mám balík dát tak, aby na něj viděl, a psala jsem dál, i když jsem celou dobu přemýšlela nad tím, od koho ten balík je. Když jsme všichni dopsali, přišlo to, čeho jsem se z celých zkoušek bála nejvíc. Vaření. Měli jsme uvařit bezesný spánek. Aspoň že to nebyl teplolaď. Lektvar se mi povedl podobně, jako na poslední hodině s profesorkou Leadenrose. Měl stejný odstín, stejně voněl, a dostala jsem za něj Véčko. Takže snad i lektvary mi dopadly dobře. Odevzdala jsem vzorek i sešit, popadla balík a letěla na chodbu rozbalit ho. Byl od profesora Archera, který mi poslal tu slibovanou čokoládu a k tomu ještě spoustu dalších sladkostí navíc, jako omluvu za to, že to posílá tak pozdě. To se bude zase mlsat…

Vydala jsem se na kolej za Iz, kterou jsem ale nikde nenašla. Rychle jsem aspoň hodila sadu na pokoj, najedla se a letěla na přeměňování. Po chvíli na přeměny dorazila i Iz, Carter a Lisa. Všichni tři se ale omluvili ze zkoušky, protože museli do ředitelny. Něco kvůli nějakému požáru. Hodila jsem to za hlavu, a pustila se do psaní testu. Test z přeměňování se mi možná zdál nejtěžší. Měli jsme odpovídat jen A, B, C nebo D, jenže až dvě odpovědi mohly být správné. Takové testy nemám ráda. Dokážou být totiž pěkně zrádné. Nakonec jsem to ale nějak sepsala. Málem bych zapomněla, Mark se dneska zase vyznamenal. Nejdřív si to na zkoušku nakráčel snad v pyžamu, nebo co to měl na sobě. To ho profesorka vyhodila s tím, že takhle oblečený zkoušku psát nebude. Odešel se tedy převléct. Zpátky byl během minutky, oblečený už podle školního řádu. Nechápu, jak to tak rychle stihl, ale nevadí. Potom profesorka postupně vyčarovala každému sešity. Jenže Mark si mezi tím vytáhl svůj vlastní sešit se zápisky. Prý to nepochopil, a když viděl, že si všichni vytahujeme sešity, myslel si, že budeme ještě něco probírat. Já ho občas vážně nechápu. Mám pocit, že on to těm učitelům dělá naschvál. Musel přece vidět, že nikdo z nás se ani nepohnul, a sešity se před námi objevili samy. Nebo snad ne?

Po písemné se měla konat praxe. Profesorka chtěla, aby ve třídě zůstali tři z nás, a ostatní tři počkali na chodbě. Jelikož tam ze Zmijozelu byli Av, Ethan a Charlotte, bylo mi jasné, že já půjdu s Markem a Lucasem. Jenže oni se začali dohadovat o tom, kdo z nich půjde první. Já jsem jen seděla a čekala, kdo vyhraje. A doufala, že se dohodnou co nejdříve, protože pak jsem musela spěchat do divadla. Nakonec to vyhráli Mark s Lucasen. I když vyhráli není to správné slovo. Zmijozelští spíš neměli nervy na to se s nimi dohadovat a tak šli na chodbu. Já, Mark, Lucas i profesorka jsme pak každý vytáhli jednu roličku s číslem, a podle toho jsme měli přeměňovat. Mark se kupodivu stihl všechno doučit, takže jsme všichni během chvilky odcházeli z učebny s Véčkem z praxe. Myslím, že to dohadování o to, kdo půjde první, trvalo déle než samotná zkouška.

Před učebnou jsem se ještě chvíli bavila s Carterem a Lisou, kteří se vrátili z ředitelny. Někdo totiž zapálil kolejní prapory, které visí ve Vstupní síni nad nádobkami s body. To mi připomnělo, už ztrácíme na Mrzimor jen jeden bod! Schválně jsem to do divadla vzala přes Vstupní síň, abych se na to podívala. Prapory vážně byly ohořelé, nic jiného tam ale chytnou nemohlo. Výhoda kamenného hradu. Ten jen tak popelem nelehne.

Chystání kostýmu na divadlo bylo tentokrát celkem snadné. Téma bylo vězení a všichni jsme měli být vězni. Takže jsem pro každého nachystala stejné oblečení. Jediný problém byl v tom, že každý kus byl jinak barevný, proto jsem od profesora dostala ještě takovou zvláštní věcičku, kterou jsem přiložila na oblečení, a to se prostě obarvilo. Šikovné, to by se mi hodilo. Profesor ty barvičky bohužel chtěl vrátit. Škoda, musím zjistit, kde se dají sehnat. Profesor Archer je taky docela šprýmař. Když mi ty barvičky podával, najednou se někam vypařili. Prostě jsem je v ruce neměla. Byla jsem dost zmatená, profesor mi tedy poradil, že je mám přiložit k oblečení a to se obarví. Super rada, jen kdybych měla co přikládat. Rovnou jsem mu řekla, že mi nic nedal. Poklepal mi na ruku, a najednou tam byly. Takže jsem se pustila do práce. Když jsem skončila, bylo už po večerce. Rychle jsem teda zamířila na kolej, kde čekala Iz. Povyprávěla mi o tom, co se dělo v ředitelně. Anet z Nebelvíru prý dostala 15 bodů zato, že začala jako jediná hasit, a Jenn, prefektku z Mrzimoru, ředitel prý pěkně sprdnul zato, že ona nehasila. Snažila se držet ostatní od ohně, takhle odpověď se ale řediteli moc nelíbila. Což mi od něj přišlo docela zlé, Jenn trochu znám z divadla a je super. Iz říkala něco o tom, že snad i přijde o prefektský odznak.

Ve spolce jsme seděli s Iz a Ashem, který si k nám přisednul, až dlouho do noci a ládovali se dobrotami od profesora Archera. Úplně jsme ztratili pojem o čase.

Čtvrtek, tedy dnešek, byl poslední zkouškový den. Čekali nás zkoušky z létání a dějin. Samá teorie, takže jsem z toho nebyla vůbec nervózní.

Nejhorší na dnešku bylo to čekání. Poslední zkoušky jsme měli až odpoledne. Iz se učila, nikde nikdo, tak jsem se vydala ven. To čekání na poslední zkoušky bylo vážně na nic, takže jsem se nakonec vrátila do hradu, převlékla se a šla si zaběhat. Ano, Deníčku, čteš dobře. Běhat. Prostě jsem se potřebovala nějak zabavit. A bavilo mě to.

Takže, takhle jsem se zabavila dopoledne. Pak už jsem se vydala na oběd a na zkoušku z létání. Mark s Lucasem na zkoušku dorazili nabarvení na růžovo. Mark měl štěstí, jemu se vrátila původní barva ještě před tím, než nás profesor pustili do třídy. Lucasovi ovšem ne. A dokonce mu to ani nevadilo. A protestoval, když profesor Archer kouzlo zrušil. Rychle si to ale rozmyslel, když mu profesor řekl, že ho klidně zase obarví, ale to by znamenalo, že by musel odejít ze třídy a zkoušku by prostě nedělal.

Pak už mohla zkouška začít. Profesor Archer sice říkal, jak na nás bude přísnej, ve finále to ale byla lehoučká zkouška. Každý jsme si náhodně vybrali vlastní test s vlastními otázkami a psali jsme. Nejdřív to vypadalo, jak nás bude profesor všechny pozorně sledovat, ale snad pokaždé, když jsem se na něho koukla, se díval z okna, nebo si prohlížel učebnu. Otázky jsem měla celkem jednoduché. U jedné otázky jsem měla stručně popsat násadu koštěte, jenže dopadlo to stejně, jako když ti slibuju, že zápisek bude krátký. Moc stručně to nebylo. Ale i kdyby mu to vadilo a strhl mi za to body, vyplnila jsem mu i bonusovou otázku, takže tam bych je zase nahrabala. Když jsme dopsali, následoval rychlí přesun na poslední zkoušku s dědoušem Grathem.

Na dějinách jsme všichni museli všechno uklidit do truhel. U sebe jsme mohli mít pouze klíček od přihrádky. Grath dokonce i prohledal Markovi kapsy, jestli tam opravdu nic nemá. Otázky byly celkem zákeřné. Dokonce i z učiva, co nám vůbec neříkal. Byla jsem celkem ráda, že toho mám tolik načteno, odpověděla jsem mu tedy na vše. Ale stejně to byla docela podpásovka.
Pak už jsme s Lisou zamířili do divadla. Jak už jsem ti psala dřív, dnešní téma bylo vězení. Každá z nás si náhodně vylosovala postavu, kterou bude hrát. Jenn hrála starého a urejpaného vězně, Lisa nešiku a já vězně, který se k nim přifařil, když je zaslechl. Takže jsme se převlékly do kostýmů, které jsem připravila den předtím. Všechny jsme vypadaly jak pomeranče. Komplet celé jsme byly oranžové. A ty volné kalhoty, které jsme měly na sobě, vypadaly taky pěkně komicky. Ale nic lepšího jsme v truhle prostě nenašla. Potom jsme se rychle domluvili na tom, jak scénku začneme, a zbytek jsme prostě zaimprovizovaly. Oproti minulé scénce, bylo tohle zadání až moc volné, takže dobu jsme tam kecaly o ničem. Ke konci přišla Lisa (tedy její postava) s nápadem, že bychom mohli vymyslet, jak z vězení utéct. Jenže tím jsme scénku už pomalu končili. Takže rozhodně, minulá scénka se nám podařila líp. Taky asi hodně dělalo to, že jsme za sebou měli zkoušky. Docela to člověka utahá a takhle k večeru ještě něco vymýšlet je občas docela těžké.
Skončili jsme zase po večerce, takže Jenn nás doprovodila ke kolejím. Abychom neměli průšvih. Nejdříve jsme zamířili k Nebelvíru a pak k Havraspáru. Jenn mi přijde vážně super, a jestli ji opravdu ředitel sebere odznak za ten požár, tak to bude vůči ní vážně nefér.

Když jsem dorazila do spolky, nikdo tam nebyl. Trochu jsem se zamyslela, a nejednou koukám, že vedle mě sedí Ash s Rose. Chvilku jsme tam řešili ten blín, který jsem dala Ashovi. Stalo se to, čeho jsem se obávala. Zvadl. Prý se ho ale pokusí ještě zachránit, a zítra skočí za profesorkou ho ukázat. Pokud ji tedy zastihne, zatím na ni moc štěstí neměl. Pro jistotu jsem mu ještě sepsala na lístek, jak jeho pěstování probíhalo. Budu ale muset dohlédnout na to, aby tam za ní vážně skočil. I když ho donese v takovém stavu, v jakém je, třeba aspoň nějaký bodík dostane.
Postupně se ve spolce objevila i Iz a Kal. Já jsem rychle napsala dopis rodičům, abych jim připomněla, že ještě žiju, zkoušky mám za sebou a že mě mají brzy čekat doma. Taky jsem se pořádně nacpala čokoládou od profesora Archera. Za to běhání jsem si ji taky zasloužila. Ash se pak vydal za Rachel a Rose odešla spát. Já jsem se pomalu rozhodovala nad tím, že půjdu taky. Najednou ale k nám přišla Kal. Zeptala se nás, jestli udržíme tajemství, a když jsme s Iz obě nadšeně souhlasily (jak jinak), řekla, že nám něco ukáže. Měli jsme se obě obléct do něčeho černého, což znamenalo jediné. Půjdeme ven. Po dlouhé době jsem se zase po večerce vydala dál, než jen do koupelny. Zavedla nás do jedné tajné místnosti, o které nám řekla, že slouží jako klubovna jednoho klubu. Pro případ, že by ses dostal do nepovolaných rukou, ti moc podrobností psát nebudu. Tobě to ale určitě vadit nebude. Každopádně, s Iz jsme se oficiálně staly členkami. Dostaly jsme klubová trička, šátky a skvělej sešit. Po prázdninách dostaneme i vlastní klíče. A ta místnost je fakt skvělá. Je hrozně útulná, jsou tam polštáře, stolky, knížky, skříň plná sladkostí, pití (dokonce prý i pivo! Dělám si srandu, to pít nebudu, ani mi nechutná a nechápu, co na něm všichni mají) a hry. Vážně moc se mi tam líbilo. Myslím, že příští rok tam budu trávit hodně času. Kal taky naznačila, že až ona dostuduje, bude to tam muset někdo převzít. Další důvod navíc, proč se mi na prázdniny moc dom nechce. Tedy, samozřejmě, že se těším domů, přece jen, takhle dlouho jsem z domu ještě nebyla, ale Bradavice jsou skvělé.

Cestou zpátky na kolej nám Kal ukázala ještě několik zkratek. Pak jsme ještě dlouho seděli ve spolce a kecaly. Kal nám dokonce přinesla ukázat i své štěně, Arga. S Iz jsme obě hned ožily, a na štěně se vrhly. Iz byla trochu rychlejší, a byla u něj první, takže si ho skoro celého zabrala, pak mě ale taky nechala chvíli se s ním pomazlit.

Ve spolce jsme pak seděli ještě dlouho. Kal nám s Iz taky kouzlem opravila pár zničených brků. Tak trochu mě štve, že jsem se o tomhle kouzle dozvěděla až poté, co jsem si neobjednala fakt velkou zásobu, na druhou stranu si ale myslím, že další si už kupovat nebudu muset. Pak už jsme všechny zamířily do svých postelí. Iz usnula během chvilky. A i když je fakt megapozdě, musela jsem se s tebou ještě o všem podělit.

Teď už nás jen čeká balení, závěrečná hostina a odjezd. Taky jsem dost zvědavá na to, jestli se nám nakonec podařilo předběhnout Mrzimor. Ale i kdyby ne, jsem na nás docela pyšná. Na to, jak velkou ztrátu jsme měli, a na to, jak málo nás je, jsme se ke konci roku celkem vzchopili. A i v případě, že budeme poslední, nebude to taková ostuda. I když já vážně doufám v to, že poslední nebudeme. *nakreslený mrkající smajlík*

Ale teď už jdu vážně spát. Dám ti vědět, jak to nakonec dopadlo. Dobrou noc.
~ Faye ♥

Zkouška z opčm - praxeZacky
Zkouška z OPČM - teorieZkouška z OPČM - praxeZacky
Zkouška z astronomieRozhlas rostlinkyZkouška z formulí
Zkouška z astronomieRozhlasZkouška z formulí
Zkouška z lektvarů - teorieZkouška z lektvarů - vařeníZkouška z přeměňování - teorie
Zkouška z lektvarů - teorieZkouška z lektvarů - vařeníZkouška z přeměňování - teorie
Příprava kostýmůOhořelé praporyZkouška z létání
Příprava kostýmůOhořelé praporyZkouška z létání
Zkouška z dějinZadání divadla - druhé cvičeníHrajeme
Zkouška z dějinZadání divadla - druhé cvičeníHrajeme
Venku po večerceArgo
Venku po večerceArgo

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.