Zápis #8 - Láskonoš

22. listopadu 2017 v 10:11 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
(pozn. Tento zápis je psaný pár dní po vyprchání láskonoše. Ten působil 3 reálné dny, zatímco ve hře ale uběhlo 10 herních dní. Aby to trochu odpovídalo tomu působení 3 dnů, je uveden datum 7.1. 2006, ačkoliv správně by tam mělo být datum zápisu 28.-31.1.2006. Myslím ale, že tahle změna ničemu vadit nebude)
7.1.2006
Bradavice
Milý deníčku,
z mého posledního zápisu jsi určitě pěkně zmatený. A abych řekla pravdu, jsem z toho zmatená i teď. A nějakou dobu jsem neměla vůbec náladu něco zapisovat. Ale vysvětlení ti dlužím. A hned na začátku ti řeknu, že profesorka LaMalet měla pravdu, napila jsem se láskonoše. A Rose pravdu neměla, pamatuji si vše…

Pondělí
Hned druhý den jsem se probudila s pocitem, že potřebuji Rose vidět. Co na tom, že na mě použila slimáky a byla zlá. Já ji prostě milovala. Bohužel pro mě, nikde na koleji jsem ji nemohla najít. Vydala jsem se tedy na snídani, kde už seděla Iz s Carterem u našeho stolu. Rychle jsem se najedla a vydala jsem se hledat Rose. Prošla jsem celý hrad, každou tajnou místnost, kterou jsem znala, ale Rose prostě nikde. Takže jsem se vydala na hodinu kouzelných formulí. Iz si sedla do lavice s Carterem a furt si posílali psaníčka. Dokonce se na hodinu vplížila i jedna starší holka (Anet - přítelkyně Cartera) a sedla si za ně. Po hodině jsem se vydala na oběd. Doufala jsem, že hlad donutí Rose přijít. Ale nedonutil. Hledání jsem už vzdala, sedla si na kolej a čekala. Iz stále někde lítala s Carterem.

Potom jsem šla na hodinu obrany proti černé magii. Na profesorku LaMalet jsem byla pořád naštvaná za to, že mi nechtěla dovolit vzít Rose na hodinu (ne že by to k něčemu bylo, když se pod ní slehla zem). Ještě víc naštvaná jsem na ni byla, protože jsme probírali to samé, co před vánoci, když jsme byli na hodině jen tři. A ještě víc naštvaná jsem na ni byla, když si všimla, že s námi ve třídě sedí starší kluk ze Zmijozelu. A dovolila mu zůstat! Jako vážně? Rose přijít nemohla a on jo? Celou hodinu jsem ji probodávala pohledem a lotroskop, který měla před sebou, každou chvíli pískal. Ale já za to nemohla. Vážně!

Večer jsem seděla na koleji a psala eseje na létání. Rose stále nikde. Místo toho po večerce přišla Iz. Byla naštvaná, že je s Carterem nachytala prefektka. A celou dobu si s ním posílala ruličky. Byla docela otrava to sledovat, tak jsem šla spát.

Úterý
Když jsem se probudila v úterý ráno, opět jsem myslela na Rose. I když, tentokrát to nebylo tak hrozné. Možná tomu trochu pomohlo i to, že jsem ji celé pondělí neviděla. Dokonce jsem na ni byla fakt naštvaná. A tentokrát, jsem ji ani hledat nechtěla.

Rychle jsem zaběhla na snídani, kde už opět seděla Iz s Carterem. Iz, která většinou snídaně nestíhá, tam podruhé za sebou sedí dřív než já. Zvláštní. Já jsem rychle popadla něco k jídlu a pití a uháněla zpět na kolej, kde jsem se zavřela na pokoji a pokračovala ve psaní esejí. Když byl čas oběda, popadla jsem sadu na lektvary, rychle skočila na oběd a pak šla před učebnu lektvarů. Lektvary se ale opět nekonaly. Takže jsem sadu zase táhla nahoru. V pokoji jsem popadla knihy od profesora Archera a šla mu je vhodit do truhličky před kabinetem. Dlouho jsem pak seděla na pokoji a přemýšlela. Je hrozně zajímavé, jak ten lektvar působí. Abych ti to trochu vysvětlila, opravdu postupem času slábnul (tedy aspoň v mém případě, v případě Iz a Cartera vypadal, že působil furt stejně, ti dva se od sebe vůbec nevzdálili). První den jsem dokázala myslet jen na Rose. Druhý den to bylo taky ještě docela špatné. Třetí den, tedy v úterý, už to byly jen chvilkové pocity. Bylo to, jako by mi občas někdo řekl její jméno a já si najednou vzpomněla, co jsem k ní cítila ten první den. A takhle se to opakovalo několikrát za den.

Večer jsem opět vzala Oliho, a když jsem se ujistila, že je společenská místnost prázdná, sedla jsem si ke krbu. Iz se zase vrátila po večerce. Zase je nachytali. Aspoň že o body jsme žádné nepřišli. Snad.

Středa
Ve středu jsem téměř celý den prospala. Zaspala jsem snídani, oběd a málem i hodinu přeměňování. A tu, jestli si dobře pamatuješ, máme těsně před večeří. Lektvar už naštěstí přestal působit a já měla konečně čistou hlavu. No čistou hlavu. Měla jsem v hlavě pořádný zmatek, ale aspoň už mě nic v hlavě nenutilo milovat Rose. Nacpala jsem do sebe trochu čokolády (mimochodem, moje zásoba čokolády se za poslední tři dny značně zmenšila) a vydala se na přeměňování. Iz tam nebyla. Profesorka Tyler s námi probírala typy mávnutí hůlkou. A vše nám názorně ukazovala pomocí panáka. Byla to fakt pěkná hodina.

Po hodině jsem šla na večeři, rychle se najedla a šla zpátky na kolej. Zavřela se v pokoji a spala dál.

Čtvrtek
Čtvrtky mám ráda. Máme tam pěkně zaplněný rozvrh, takže jsem nemusela být zavřená na pokoji. Dopoledne jsem si sedla s Iz do spolky, neustále se nervózně rozhlížela, jestli se tam náhodou neobjeví Rose (ano, stále jsem se jí vyhýbala - jsem prostě srab) a rychle sepisovala esej na dějiny. Iz se zase snažila napsat esej na létání. Chtěla si půjčit knížky, které mi poslal prof. Archer, ale já blbec jsem mu je už vrátila. Takže měla smůlu. Tu esej napsat nestihla.

Pak jsme se vydaly na hodinu létání. Bylo hrozně vtipné sledovat tu změnu u obou. Zatímco já si oddechla, že teď už na Rose nenarazím, a Iz začala být nervózní z toho, že na hodině létání narazí na Cartera. Dokonce jsme se museli courat, protože Carter šel před námi. Teď to možná vyzní blbě, ale tenhle týden jsem se poprvé vážně bavila.

Na létání se měli prezentovat první témata esejí. Jenže, nikdo kromě mě ji nedonesl. Zase nám trochu zaperlil Mark, když se přihlásil, že by rád odevzdal domácí úkol, který jsme měli odevzdat už minule, a taky že by si rád nahlásil témata esejí, které měli být nahlášeny už někdy v říjnu nebo listopadu. Teď přesně nevím. A profesor Archer z něho moc nadšený nebyl. Radši mě vyzval, ať přečtu svoji esej. Esej jsem měla trochu delší, než bylo zadané, s tím jsem ale počítala a připravila si kratší verzi, kterou jsem měla v plánu přednést na hodině. Jelikož jsem ale byla jediná, co měla esej, dovolila jsem si to trochu natáhnout a řekla delší verzi kratší verze. A hrozně moc jsem si to užívala. A i tak zbylo ještě docela dost času. Za esej jsem dostala 10 bodů.

Na Iz toho bylo asi trochu moc, takže se na zbytek dne zavřela na koleji a já šla na oběd a pak na astronomii. Astronomie se tentokrát konala v astronomické věži. Nebyla to špatná hodina, ale zase bylo hrozně moc psaní. Pak jsem se vydala na dějiny, na které ale děďouš Grath nedorazil. Vrátila jsem se na kolej, kde na mě čekalo nemilé překvapení. Rose vylezla z pokoje. Nebo odněkud. Moje řešení? Zabouchnout se na pokoji a spát.

Pátek
Pátek znamená žádné hodiny. Takže jsem nejdřív seděla s Iz ve spolce a dala jí opsat sešity ze čtvrtka, pak jsem se toulala po hradě a povídala si s jedním obrazem. Odpoledne jsme s Iz zašly do klubu lektvarů a vařily lektvary a večer si zase sedly ke krbu. Chvíli jsme si povídaly o posledním týdnu. Když si to tak vezmeš, celý týden jsme se prakticky neviděly. Na chvilku si k nám přisedl i Velt. Iz šla spát a Velta zajímalo, kolik si toho pamatujeme. Pak šel spát i on a já ve spolce zůstala sama. Seděla jsem tam dlouho do noci a přemýšlela. Jak jinak. Furt se nemůžu rozhodnout, co s Rose. Vyhýbat se jí nemůžu do nekonečna, odejít z Bradavic a vrátit se zpět domů taky nemůžu. I když jsem nad tím tenhle týden hodně přemýšlela. Sice to tam bývalo zlé, ale aspoň jsem věděla, co čekat. Tady nemám absolutně žádné tušení, co se objeví příště. Naštěstí jsem si to ale rychle rozmyslela. Ale zase odbíhám. Přemýšlím také nad tím, jestli to s tím naštváním na Rose nepřeháním a jestli jí radši nemám odpustit. Ale vážně si myslím, že to dost přehnala. Dobře, možná jsem byla trochu otravná, ale na druhou stranu já byla pod vlivem láskonoše. A ona to moc dobře věděla. A přesto se chovala tak, jak se chovala. Ke kamarádce… Nevím, podle mě to vůbec nezvládla. A Iz v tomhle se mnou souhlasí.

Ve společenské místnosti se najednou objevil profesor Blackwood. Pěkně mě zaskočil, bylo už opravdu pozdě a on si přišel vybírat truhličky s dopisy a objednávkami. On byl asi taky trochu překvapený z toho, že mě tam viděl. Vyptával se mě, jak to, že nespím. Nějak se mi nechtělo vykládat mu o problémech s Rose. Takže jsem plácla první, co mě napadlo. Píšu eseje na létání. Naštěstí jsem tě zrovna měla na klíně, jak jsem si znova pročítala poslední zápisek. Brk jsem měla ale hozený v tašce, takže to byla docela chabá výmluva. Ale buď si toho nevšiml, nebo to nechal být. Na chvilku si ke mně sedl a povídal si se mnou o škole. Najednou jsem ale postřehla nějaký pohyb u vchodu. Stála tam nějaká postava, ale jak byla tma, nevěděla jsem, kdo to byl. A hned, jakmile si nás ta postava všimla, rychle zase zmizela pryč. Nechala jsem to být, nejspíš to byl Ash, který se vracel ze schůzky s Rachel. Profesor si ničeho nevšiml a já mu ani nic neříkala. Nechtěla jsem, aby měl Ash problémy. Profesor pak odešel se slovy, že se brzy zase vrátí (jasně, naposledy tohle řekl někdy v listopadu a viděla jsem ho až teď) a já šla spát. Bylo vážně už hodně pozdě.

Sobota
Dnes jsme zase pobíhaly po hradě s Iz. Jednu výhodu ten láskonoš měl. Carter ukázal několik tajných místností. A Iz je teď zase ukazovala mně. Mimochodem, já jsem tenhle týden na jednu tajnou chodbičku taky narazila a tak jsem ji hned ukázala Iz.

S Iz jsme pak sepsali nějaké nápady na to, co bychom si rády vytvořily na keramice. Iz pak zalezla to pokoje a já se vydala hledat kabinet profesorky LaMalet, abych jí ten lístek vhodila do truhličky. Po chvíli jsem si ale uvědomila, že vůbec netuším, kde má kabinet. Chvilku jsem zase lítala na koleji a snažila ji najít, ale bez úspěchu. Takže jsem se zklamaně vrátila na kolej, kde jsem narazila na Ashe. Předtím jsem si ale ještě dobu poseděla před vchodem na kolej, protože jsem zase chytla tu blbou otázku s trhem. Mám na ni štěstí. A vyzkoušela jsem tolik variant, a nic. Už ji odmítám hádat. Když klepadlo pokládá tuhle otázku, prostě si sednu na zem a čekám, až ji změní.

Hned jsem se ptala Ashe, jestli náhodou na ni nezná odpověď. Řekl mi, že tuhle hádanku snad nikdy neměl. Vážně? Je tu dva roky a neměl ji ani jednou. Já jsem tu ani ne půl roku, a měla jsem ji snad už stokrát. Iz ji taky nikdy neměla. To klepadlo mě asi nemá rádo. To mám asi za to, že jsem ho posledně provokovala s vlastními hádankami. Taky jsem se Ashe zeptala, jestli náhodou neví, kde má kabinet LaMalet. A věděl. Rovnou mě tam zavedl. Ještě že tu je, posledně mi ukazoval i kabinet Archera. Cestou zpátky na kolej jsem se ho ptala, jestli ten, kdo včera přišel na kolej byl on nebo ne. Nebyl to on. Ash za chvilku odešel zase ven a místo něho přišel Velt. Bavili jsme se o lektvarech, dostala jsem od něj flakonek Exasilu a dohodli jsme se, že zítra půjdeme společně vařit lektvary. Což se docela hodí, když nám naše hodiny lektvarů neustále odpadávají.

No, pro dnešek to bude všechno. Zmizely mi legíny, takže znova půjdu prohrabat věci. Ozvu se zase, až se vyřeší ta věc s Rose.

~ Faye ♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.