Zápis #7 – Rose

22. listopadu 2017 v 1:15 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
1.1.2006
Bradavice, můj pokoj

* v celém zápisu je dost často rozmazaný inkoust, až jsou některé části nečitelné*

Milý deníčku,
nechápu, jak jsem mohla být tak slepá! Netuším, proč mi to nedošlo už dřív… A o čem že to vlastně píšu? Hned ti to vysvětlím, ale začnu pěkně od začátku. Protože si chci všechno pamatovat.

Rozloučila jsem se s tebou, když jsem odcházela na oběd. Cestou z obědu jsem si všimla, že je čajový koutek opravdu otevřený. Takže jsem tam zamířila. Směnu tam zrovna měla Rachel. Ta Ashova Rachel. Bylo tam pár lidí, tak jsem pozdravila a zamířila ke stolu. Během chvilky u mě byla Rachel a ptala se mě, jaký si dám čaj. Vybrala jsem si zázvorový, Rachel odběhla a já začala přemýšlet nad tím, jakou esejí začnu. Než jsem si to ale stihla rozmyslet, vrátila se Rachel s mým zázvorovým čajem. Položila mi ho na stůl, zeptala se mě, *text je nečitelný* si dala k čaji sušenky a já nadšeně přikývla. Sušenky přece neodmítnu. Najednou se Rachel podívala na můj čaj, přičichla si k němu a začala se mi omlouvat, že si to popletla a donesla mi ovocný čaj. Už se pomalu obracela s tím, že mi donese ten správný čaj, ale mávla jsem nad tím rukou, ať si nepřidělává starosti a nechá mi tu ten ovocný. Stejně jsem čekala, že tu dnes budu dlouho, takže zázvorový jsem si mohla objednat později. A ovocný čaj mám taky moc ráda.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem se napila toho skvělého čaje, se vedle mě objevila Rose. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem do ní zamilovaná. No vážně, deníčku, ona je fakt dokonalá, nádherná a zábavná. A až do dnešního dne jsem si to neuvědomila. Rose se na mě usmála a posadila se vedle mě. Já si nadšeně přisedla blíž k ní a chválila její oblečení i vlasy. Vážně perfektní. I když Rose se zdála malinko zaskočená. Ani nevím, jak, ale *text je nečitelný* se u nás objevila i Iz. Furt něco plácala, ale koho by to zajímalo. Já měla oči jen pro Rose. O něčem se tam chvíli vybavovali, Rose mě poprosila o můj šálek s čajem, něco tam řešila s Rachel a pak mi ho vrátila. Později mě taky poprosila o to, abych dala Iz ochutnat můj čaj. Bylo to trochu zvláštní přání, ale chtěla to Rose, takže jsem to bez přemýšlení udělala.

Pak najednou začala Rose utíkat pryč. Rychle jsem popadla svůj šálek s čajem a letěla za ní. Narazila jsem na ni u schodiště, kde se bavila s jednou starší holkou, která se mnou chodí na keramiku. Opět netuším, o čem se bavily, já si oddechla, že jsem Rose dohnala. Chvíli jsme všechny tři pobíhaly po hradě a klepaly na dveře různých profesorů. Nevím proč, ale každou přestávku jsem využila k tomu, abych si pohrála s jejími úžasnými, dlouhými, blonďatými vlasy. A taky jsem dopila svůj čaj. Chtěla jsem, abychom šly zpátky do čajového koutku. Chtěla jsem si dát ještě jeden čaj. Rose to ale zamítla a znovu jsme běžely dolů. Najednou jsme skončili v keramické dílně, kde probíhala další hodina keramiky s profesorkou LaMalet. Dělali *text je nečitelný* zvonečky, takže to bylo asi pro ty, co nestihli včerejší hodinu. Rose s Leou (to je ta straší holka, se kterou jsme lítaly po hradě, něco řešily s profesorkou. Já jsem přemýšlela nad tím, že poprosím profesorku, jestli bych si nemohla udělat ještě jeden zvoneček. Pěkně růžovoučký, pokreslený srdíčky a se jménem Rose. Ten bych jí pak darovala.

Z přemýšlení mě najednou vytrhl hlas profesorky LaMalet, která mi připomínala, že zítra s ní mám hodinu obrany. Nadšeně *text je nečitelný*, její hodiny mám totiž moc ráda, a oznámila jí, že si sebou vezmu na hodinu i Rose. I když jsem se ještě snažila vzpomenout na rozvrh Rose. Protože já chci jít i na její hodiny. Profesorka LaMalet mi ovšem řekla, že Rose se mnou na hodinu nebude moci jít… Vůbec nedokážu pochopit proč. Už to asi nebude moje nejoblíbenější profesorka! Pak začala kecat ještě něco o tom, že jsem pod vlivem láskonoše, že Rose doopravdy nemiluju, jak to ze mě brzy vyprchá a takový kraviny. V tu chvíli se mi honilo hlavou, jak tu někdo takový vůbec může učit, kdo nedokáže rozpoznat účinky nějakého lektvaru od pravé lásky.

Už po druhé ten den se vedle nás z ničeho nic objevila Iz. Byla celá ubrečená, objímala moji Rose a mlela něco o nějakým Carterovi. Vážně, koho ty její kraviny zajímají? A ať se drží dál od Rose. Může si jít objímat toho Cartera, ale Rose ne!

Profesorka se vypadala docela pobaveně a vyhnala nás všechny na chodbu. Tam znova začala kecat o tom, jak jsem já i Iz pod vlivem láskonoše. Kolikrát jí ještě budu muset vysvětlovat, že tohle není ŽÁDNÝ PITOMÝ LEKTVAR LÁSKY! Iz se *text je nečitelný*-tě o něčem dohadovala s profesorkou, když mě najednou pevně chytla Lea a já mohla jen sledovat Rose, jak mi utíká. Snažila jsem se jí vytrhnout, ale ona je moc veliká a já moc malá. Dobu jsem takhle brečela, škubala sebou a snažila se osvobodit z jejího sevření. Po docela dlouhé době mě konečně pustila. Měla štěstí, protože už jsem plánovala, že jí pořádně kousnu do ruky. Rychle jsem se vydala hledat Rose.



Zamířila jsem nahoru a narazila jsem na ni kousek od čajového koutku. Tam se vybavovala s nějakým divným klukem v kápi. Já byla hrozně nadšená z toho, že jsem ji našla, takže jsem si zase začala pohrávat s jejími vlasy. Když v tom jsem najednou slyšela Rose vyslovit pár zaklínadel a já ležela na zemi a začala zvracet slimáky. Deníčku, *text je nečitelný* představit, jak odporné to bylo. Byla sem z toho docela zaskočená, nakonec jsem se ale zvedla ze země a běžela na záchody, kde jsem čekala, až to přejde. Byla jsem na Rose tak hrozně naštvaná. Ne, kecám, je to Rose. Já jí to odpustila. Když to konečně přešlo, dala jsem se *text je nečitelný*-ala se znovu hledat Rose. Narazila jsem na ni před vchodem na naši kolej, kde se zase bavila s tím divným klukem. Dost mě zamrzelo, že se mě nevydala hledat, aby se přesvědčila, že jsem v pořádku. Ale i to jsem hodila za hlavu *text je nečitelný*, kdy jsem ji zase uviděla. Trochu jsem se tam porozhlédla a bylo tam dost život. Byla tam Iz, která se dohadovala *text je nečitelný* holkou z Nebelvíru, Carter, a pak několik dalších přihlížejících. A Velt který lítal sem a tam, a snažil se to všechno uklidnit a všechny (především ty z Havraspáru) zahnat zpět na koleje, jelikož už bylo chvíli *text je nečitelný*.

Rose si mě furt nevšímala, nebo mě odháněla. Znovu se mi pokusila utéct, to mě zase držel ten divný kluk. Ještě mi potichu řekl, ať toho nechám, nebo toho budu litovat. *text je nečitelný* kousnout. Nebo kopnout. A ještě si dovolil dát pusu Rose! Ani nevím, na koho jsem v tu chvíli byla naštvaná víc. Jestli na něj, nebo na Rose. Pak už nás Velt *text je nečitelný* na kolej. Rose pokračovala ve svém chování a já už z toho byla zoufalá. Aby toho nebylo málo, pak si jí Velt odtáhl k sobě na pokoj. Marně jsem dobu bušila na neviditelnou bariéru, která je u vstupu ke klučičím pokojům. Šla jsem si teda na pokoj pro Oliho a vrátila se do společenské *text je nečitelný* seděla Iz a trochu mě uklidňovala. I když měla hlavu furt plnou Cartera. Pak se vrátila Rose s Veltem. Rose si schválně sedla co nejdál a blbla s Veltem. V tu chvíli jsem se zvedla a šla pryč. Zůstala *text je nečitelný* před východem z kolejí. Chtěla jsem pryč, ale *text je nečitelný* ztrátu bodů, kdyby mě chytli. Takže jsem se zůstala sedět na schodech a brečela. Rose jsem nechtěla ani vidět. Dobře, chtěla, ale nechtěla. I když ti *text je nečitelný* nedává smysl.

Za chvíli přišel Velt. Začal mě uklidňovat a říkat mi, ať si z Rose nic nedělám, že má jen špatnou náladu. Tak jsem mu řekla i o těch slimácích. Víš deníčku, *text je nečitelný*, který mi jako první *text je nečitelný*. Nejdřív jsem nevěděla, o co jde, až později jsem litovala toho, že jsem je chtěla ukázat (poslal je na Henryho - *text je nečitelný* panáka). O pár dní později přiběhla Rose s tím, že se slimáky naučila. Ten den jsem jí taky řekla, že jestli je na mě někdy použije, už s ní v životě nepromluvím. Proto jsem *text je nečitelný* špatná. A nedokážu Rose nenávidět. Pomalu už začínám i věřit tomu, že jsem ten lektvar vážně vypila. *text je nečitelný* to říkají. A já chci, aby to konečně přestalo.

Velt se mě snažil přimět, ať se vrátím zpátky na kolej. Ale tam je Rose. Nabídl mi, že mi vyčaruje pásku přes oči a *text je nečitelný* mě do pokoje. Ale nechtěla jsem, aby na mě někdo další čaroval. Ne, že bych si myslela, že by mi provedl něco špatného, ale stejně. Takže se Velt zvedl, že půjde Rose trochu domluvit a pak se vrátí. Ještě přede mnou vyčaroval ohnivé kříže, abych *text je nečitelný* ven. Ne že bych to měla v plánu. I když…

Velt se nevrátil. Místo něho přišla Rose a začala se mi omlouvat. A říkala, že až lektvar vyprchá, nebudu si stejně nic pamatovat. A já tam dokázala jen sedět k ní zády a mlčet. Nedokázala jsem se na ni ani podívat, protože jsem se bála toho, že se na ni zase vrhnu. Zvedla jsem se a vrátila se do společenské místnosti. Mimochodem, Oliver kousl Rose. Zbožňuji toho uličníka. Rose šla taky a já stále koukala do stolu. Furt jsem přemýšlela. *řádek je nečitelný* Zrovna ve chvíli, kdy jsem se rozhodla si s ní promluvit, se vrátil Ash. Najednou jsem si vzpomněla na ten zvoneček, který jsem mu chtěla dát. A celou dobu jsem bojovala s pokušením, abych ho nedala Rose. Takže jsem řekla Rose, že se hned vrátím (a opravdu jsem to měla v plánu), ale neušla mi její poznámka, ať si běžím za *text je nečitelný* Ashem. Ashe jsem dohnala, předala mu dárek a chvíli jsme se ještě bavili. Já jsem byla ráda za to, že jsem mohla oddálit rozhovor s Rose. Za chvíli ale okolo nás prošla naštvaná Rose a zavřela se v pokoji. Takže žádný rozhovor se nekonal. Možná, že je to tak lepší. *následující dva řádky jsou nečitelné* A asi bude nejlepší, když se jí budu nějakou dobu vyhýbat…




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.