Zápis #6 – Nový rok

22. listopadu 2017 v 1:10 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
1.1.2006
Bradavic, můj pokoj

Milý deníčku,
všiml sis, že tentokrát jsem dodržela slib a píšu po pár dnech? Takže dnes to bude jen kratší zápis.

Vánoční svátky jsme prolenošili. Jednou jsme sice s Iz zašly ven a stavěly pevnost, jinak jsme ale většinou byli na koleji. Oliver byl nadšený z polštářků, které se nám na koleji objevily s novou vánoční výzdobou, takže většinu času jen prospal. Já si četla knížky, které mi poslal profesor Archer. Chci mu je co nejdříve vrátit, ať si je kdyžtak může vypůjčit ještě někdo další, kdo je bude potřebovat.

Včera se konala silvestrovská párty. Ještě předtím jsme se ale poprvé sešli s keramickým kroužkem. Na ten jsem se hrozně těšila. Vede ho profesorka LaMalet, která je opravdu super, takže jsem se na keramiku těšila ještě víc. Sešli jsme se ve vstupní síni, odkud nás odvedla do prvního patra, kde se nachází keramická dílna. Ta se momentálně předělává, takže tam bylo jen pár stolků a pece. Všechny ostatní pomůcky byly nachystány v bednách. Vytvořili jsme si zvonečky. Já na ten svůj nabarvila na modro, nakreslila na něj obrys bradavického hradu a spoustu vloček. Měla jsem z něho radost, protože jsem konečně měla nějaký dárek, který jsem mohla dát Ashovi k vánocům. Sice je to jen keramický zvoneček, ale i tak. Aspoň něco. Na keramice jsem byla docela dlouho, dost jsem si s tím vyhrávala. Iz byla rychlejší a ještě tam na mě čekala.

Pak jsme se s Iz rychle vydaly na kolej, abychom se připravily na oslavu. Rose stále marodila, takže ta se k nám nepřidala. Rychle jsme se převlékly do šatů a zachvilku jsme už uháněli do vstupní síně, kde jsme se měli všichni sejít. Byla jsem zvědavá, kde se to bude konat. Profesorka nás vedla přes školní pozemky, až jsme došli k takovému malému stanu. Trochu nechápavě jsem se na něj dívala. Mezitím do stanu už prošla většina lidí a já si myslela, že už se tam nikdo nemůže vejít. I přesto jsem tam ale vešla. Čekala jsem tmu, a že hned do někoho vrazím. Místo toho jsem stála ve velké místnosti, kde byly dva bary (jeden alko a druhý nealko), spoustu stolů a uprostřed velký taneční parket. Také tam byla kapela, která celý večer vyhrávala. Všimla jsem si, že je ta také dost starších lidí, které jsem vůbec neznala. Takže jsem došla k závěru, že oslava není jen pro nás studenty, ale také pro dospělé kouzelníky (to taky vysvětluje přítomnost alko baru). S Iz jsme se vydaly k tomu nealkoholickému, kde nebyla taková fronta, ale barman tam byl docela mimo. Vůbec si nás nevšímal, stál k nám zády a něco dělal.

To bylo něco pro Iz, která už tam na něj začala trochu zvyšovat hlas a tvářila se dost otráveně. S ním to ani nehnulo. To už se k nám přidali další lidé, většina to ale po chvíli vzdala. Nakonec si nás přece jen všiml, objednaly jsme si jídlo i pití (naštěstí tam všechno bylo zadarmo) a šli si sednout ke stolu. Dlouho jsme tam seděly, ochutnávaly všechno, co jsme si objednaly a ani jsme se nenadály a byla tu půlnoc. Téměř všichni jsme vylezli ven a nadšeně sledovali ohňostroj. Pak jsme se vrátily do stanu, kde jsme pobraly zbytek věcí a vydaly se zpět na kolej, protože nám už končila naše prodloužená večerka. Já byla tak utahaná, že jsem padla do postele v šatech, co jsem měla na sobě a hned jsem usnula.

Dneska jsem vstala docela pozdě. Potkala jsem Rose, která je už konečně zdravá. Ta mi poděkovala za dárek a dala mi ten, který měla pro mě. V něm byly nádherné šaty, talisman, nějaké sladkosti (zase) a další drobnosti. Z těch šatů jsem ale měla ohromnou radost. Nevím, jestli si ještě pamatuješ, jak jsem ti psala o tom (v tom super dlouhém zápisku z prvního týdne), že jsme jeden den s Rose zkoušely její šaty. Ale byly tam jedny, které se mi vážně líbily. Takové krátké a zelené. A přesně takové jsem od ní dostala. Už se těším, až si je budu moci obléknout.

Už je pomalu čas oběda. Beru si sebou i knihy a sešity na eseje, protože doufám, že se po dlouhé době zase otevře čajový koutek a já si budu moci v klidu sepsat eseje. A když nebude, tak si najdu nějakou prázdnou učebnu, abych měla klid na psaní. Brzy zase ahoj,
~ Faye ♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.