Zápis #3 – Další hádky

20. listopadu 2017 v 2:14 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
26.10.2005
Bradavice, můj pokoj

Milý deníčku,
zase jsem na tebe úplně zapomněla. A už je to skoro měsíc od doby, co jsem se naposledy ozvala. No, ale nebudu to tak podrobně rozepisovat jako minule. Nepamatuju si to a ani se mi nechce psát nějaký extra dlouhý zápisek.


Začnu tím, že ti povím ještě o dalších profesorkách, které mám. První z nich je Vivien LaMalet. Mladší profesorka s francouzským přízvukem., která nás učí obranu proti černé magii. Vypadá fakt v pohodě a je s ní sranda. Navíc, jako jedna z mála profesorů, bývá k zastihnutí i mimo vyučovací hodiny. Další je Tamara Fowler. Ta nás učí kouzelné formule. Také nevypadá špatně, i když je trochu přísnější, než LaMalet. Poslední z nich je Ashama Mang-Quartanon. Profesorka lektvarů, jejíž jméno si furt nedokážu zapamatovat (doufám, že jsem ho aspoň napsala schválně). Dává dost bodů za uvařené lektvary, což se dost hodí. Škoda, že od nás na hodiny chodíme jen my dvě s Iz. A málem bych ještě zapomněla na profesora Aguarina. Taky jeden ze starších profesorů a učí nás astronomii. Na rozdíl od Gratha však nevypadá tak přísně.


No, ale vrátím se zpět k té telenovele, která probíhá u nás na koleji. Pamatuješ si, jak jsem ti minule v tom extrémně dlouhém zápisku psala o Ashovi a jeho problémy s holkami? Tak teď se ke Kal a Rachel přidala taky Rose. Popravdě, ani nechápu, proč se s ním pohádala. Seděli jsme si takhle u naše oblíbeného stolu u krbu, když v tom začala Rose vyčítat, že se schází s Rachel. A taky to, jak často za ní chodí. A že není s námi vůbec na koleji. A že by se radši měl nechat přeřadit do zmijozelu. Těch A by bylo ještě hodně, ale rozepisovat se tu nebudu. Každopádně, od Rose dostal pěknou sodu. Chudák.

A aby těch hádek nebylo dost, tak o pár dní později se zase pohádala Rose s Iz. O tom jsem se posledně taky zmiňovala. Že ty dvě jsou si povahově tak podobné, že se bojím, že se jednou pohádají. A tak se taky stalo. Schválně deníčku, zkus si tipnout, o co šlo. Že nevíš? Dobře, řeknu ti to teda. Šlo o pitomé křeslo (promiň za to slovo pitomé, ale jinak to prostě nešlo), které je hned pod obrazem, takže nikoho ani nemůžeš pozdravit bez toho, aby tě paní na obrazu nezačala obviňovat z toho, že jí tykáš. Najednou ty dvě se z ničeho nic začali postrkovat a dohadovat. A jak jistě víš, já hádky nemám ráda. Proto jsem si radši přesedla k jinému stolu s tím, že pokud se neudobří, budu si radši sedat k jinému stolu. A tak jsem si listovala brožurou povolání, a během chvilky si ke mně přisedla Iz. A celou dobu po sobě s Rose (která obsadila to zmiňované křeslo) vražedné pohledy. Nakonec jsem teda odešla s tím, že jdu k sobě na pokoj, a ať pro mne přijdou, až se uklidní. Zachvilku jsem opravdu slyšela klepání na dveře. Naivně jsem otevřela s tím, že jsem si myslela, že se už uklidnily. Ale chyba! Za dveřmi stála naštvaná Iz, která na mě ihned spustila, že to není fér a bla, bla, bla. Takže jsem se vrátila zpět do společenské místnosti a chvíli pokračovala v prohlížení brožury o povolání. Pak jsem radši šla spát. Veškeré pokusy o to, aby se ty dvě udobřily, selhaly a já už na ty jejich pohledy neměla náladu. Přísahám, že příště, až nám dojde na koleji dříví, hodím to křeslo do ohniště!!!

Druhý den jsem se o tom bavila s Ashem na snídani. Pak jsem se pomalu vracela na kolej a čekala, co tam najdu. Čekala jsem tam Iz a Rose, jak se opět o křeslo dohadují, ale nikdo tam nebyl. Tak jsem využila příležitosti, a na to křeslo jsem si sedla a čekala, až se holky uráčí dojít. Doufala jsem v to, že je to trochu udobří a přestanou se o něj konečně dohadovat (možná bych jím ještě vyhrožovala, že to křeslo bude moje, dokud se nedohodnout). Ta horší možnost byla, že by se ještě naštvaly na mě. A Jak to nakonec dopadlo? To se, deníčku, asi nedozvíme. Dlouho nikdo totiž nešel a tak jsem se vydala na ně zaklepat.

Iz otevřela téměř hned a šla do spolky, já jsem šla zkusit klepnout ještě na Rose, která ale neotevírala. Během dne se holky nakonec nějak dohodly, Rose si spokojeně seděla v tom prokletém křesle, a Iz si našla jiné. Takže jsem si trochu oddechla. To jsem ale ještě netušila, co mě čeká večer… Seděly jsme si v klidu u našeho stolu a povídaly si. Ve společenské místnosti se taky objevil Ash, který si pochopitelně (kvůli Rose) sedl k jinému stolu. Rose se dnes zdála dobře naladěná, a tak jsem přemýšlela o tom, že bych jí poprosila o to, aby se zkusila usmířit s Ashem. K mému překvapení, než jsem se vůbec odvážila navrhnout jí to, mi Rose potichu řekla, že si k nám Ash může přisednout, ale že ona ho zvát nebude. Asi chápeš, jakou jsem z toho měla radost. Nadšeně jsem vyskočila a šla pro Ashe. Tomu se ze začátku zrovna dvakrát nechtělo, nakonec ale přece jen šel. Iz seděla na svém novém křesle a nevnímala, Rose s Ashem se nevybavovali a tak jsem nadhodila první téma, co mě napadlo - eseje na létání. Abych to vysvětlila, těch témat máme hrozně moc, a já jsem vůbec netušila, které si vybrat. A navíc, o košťatech ani famfrpálu toho moc nevím. Tohle téma celkem zabralo, Rose i Ash se zapojili, jen Iz byla stále mimo.

A pak to přišlo. Už ani nevím, kdo to řekl, jestli já, Ash nebo Rose. Každopádně, jeden z nás se zeptal Iz, proč je tak zamlklá. V tu chvíli se Iz probrala, a řekla, že Rose toho nakecá dost za všechny. Dobře, v tuhle chvíli bylo ještě všechno v pohodě. Nebo jsem si to aspoň myslela. Dál jsme pokračovali v rozhovoru s Ashem a nově už i s Iz. Ash si pak skočil na pokoj a donesl nám ukázat rozkošné koťátko, Miu. No, ani jedna z nás z ní nemohla spustit oči. A mě bylo trochu líto, že já tu žádné zvířátko nemám. Holky mají aspoň sovy, já nic. Za chvilku mi ale Rose podala lísteček. Na něm se mě ptala, jak dlouho už mlčí. Chvíli jsem to nechápala, po chvilce mi ale docvaklo, proč se na to ptá. A stejně tak to docvaklo i Iz. Bylo to kvůli její odpovědi, že Rose toho nakecá dost (což je mimochodem pravda). A už zase bylo zle.

Iz nadávala, že se Rose nemůže nic říct bez toho, aby se hned neurazila (a vypadá to, že i s tímto má Iz pravdu). S Ashem jsme to jen mlčky sledovali a po chvíli se Rose uraženě zvedla, oblékla si kabát a odešla z koleje. Nejspíš šla na střechu, ale nikdo z nás neměl moc náladu jít za ní. Místo toho jsme se s Iz a Ashem dál bavili o tom, jak moc Rose je urážlivá. Ash dokonce řekl, že minulý rok se s Rose snad vůbec nebavili, protože Rose většinou ani ve škole nebyla. A pak, zničeho nic, se na něj naštve. No dobře, nejspíš to bylo kvůli hádce Ashe a Kal, ale upřímně, tohle by si ti dva měli vyřešit sami, a ne aby se Rose do toho takhle pletla. Přece jen, vůbec se jí to netýkalo a zbytečně dělá zle…

No řekni mi, deníčku, nepřijdeš si jak v nějaké hodně špatné telenovele? Já teda jo. Brzy bude Halloween. Tak snad se to trochu urovná. Jestli se budu muset rozhodovat o tom, jestli být s Iz nebo Rose, tak se radši zavřu na pokoji. Dobrou noc.
~ Faye ♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.