Zápis #13 – Balík od rodičů a další oslava

25. listopadu 2017 v 9:07 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
23.3.2006
Bradavice, lavička u skleníků

Milý deníčku,
konečně se mi ozvali rodiče! Jedno ráno jsem se probudila a vedle mé postele stál balík. Vážně obrovský balík. Nadšeně jsem se na něj vrhla a začala ho rozbalovat. Poslali mi obrovský kufr. Což se obrovsky hodí, protože jsem zjistila, že díky všem těm dárkům, které jsem dostala na vánoce a narozeniny, prostě nemám šanci všechny ty věci narvat do kufru, se kterým jsem sem přijela. Dále tam pak byly peníze. Sice ne kouzelnické, ale prý se objednávky dají platit i v librách, takže to nevadí.

Také tam byly dvě dárkové krabice. Otevřela jsem tu první. V té byly dokonalé šatičky a plavky a pak ještě dopisní sada. Plavky tu bohužel asi nikde nevyužiju. Potom, co jsem na valentýnské oslavě viděla skrz okna, co všechno plave v jezeře, bych neměla odvahu tam skočit. A o ničem jiném tu nevím. Je to hrozná škoda, protože plavání mi tu opravdu chybí. V krabici bylo ještě narozeninové přání od rodičů.

Pak jsem přešla na druhou krabici. V té bylo tričko s koněm, přívěšek s koněm a zamykatelný deníček. První věc, která mě napadla, byla ta, že by se tohle ohromně líbilo Iz. Ta má koně hrozně moc ráda. Ale myslím, že o tom jsem ti už psala.

Ta nejlepší věc na mě čekala až úplně na dně kufru. Dopis. Upřímně, ten dopis od nich by mi bohatě stačil. Opravdu hodně jsem se bála, že se něco děje s Lukym. Jasně počítala jsem s tím, že pro ně asi nebude jednoduché mi něco poslat, ale i tak. Naštěstí šlo opravdu jen o problém s tím, jak ke mně ten balík dostat. Dopis psala mamka, omlouvala se, že se ozývají tak dlouho po mých narozeninách. V posledním dopisu jsem jim psala o oslavě, kterou mi uspořádala Iz, o tom, že brzy bude mít Iz taky narozeniny i o sově, kterou mi půjčil Ash. A proto mi mamka přibalila i nějaké dárky pro Iz. Psala, že nevěděla, co se Iz líbí a že doufá, že má ráda koně. Nechápu, jak se tak dobře trefila do dárků. Také mi psala o tom, že na Příčnou ulici se nemají jak dostat, jinak že by mi koupili i sovu. Občas mám pocit, že mě hrozně rozmazlují.

Dopis jsem si ještě párkrát přečetla, pak jsem rychle přihodila dárky od rodičů pro Iz k dárkům, které jsem pro ni už měla nachystané. Protože jsem neměla peníze, a nevěděla o dárcích, které mi pošlou rodiče, musela jsem s výběrem dárků pro Iz trochu improvizovat. A protože mi hrozně ráda vyjídá můj pytlík plný sladkostí, nachystala jsem jí její vlastní. Pak jsem ještě vytáhla papíry na kreslení a pastelky, a nakreslila jí obrázek, na kterém byla Iz, jak letí na koštěti. No, žádné umělecké dílo to nebylo, ale aspoň něco. S tím tričkem, přívěškem a deníčkem už ta krabice vypadala mnohem veseleji.
Pak jsem letěla na snídani. Dost jsem se s tím balíčkem zdržela, a čekala jsem, že než dojdu dolů, tak snídaně zmizí. Naštěstí jsem to ještě stihla. Vrátila jsem se zpátky na kolej, popadla krabici pro Iz a vydala se zase dolů. Ale neptej se mě, proč jsem ji nevzala rovnou. Asi jsem byla ještě trochu mimo z toho balíku od rodičů. Anebo začínám mít ty schody ráda. Fakt nevím. No prostě, zamířila jsem si to do místnosti, kde se měla konat oslava pro Iz.

O tom jsem ti vlastně ještě nic nepsala, že? Tak to vezmu trochu zrychleně. S Cartrem jsme Iz chystali oslavu narozenin. Teda, většinu chystal on. Objednal dort a něco k pití. Trochu mě mrzelo, že se najednou do toho takhle pustil a většinu zařizoval sám, ale upřímně? S tím jedním galeonem bych toho ani moc nezařídila. Takže je nakonec dobře, že se toho takhle ujal. S pomocí profesorky LaMalet taky zařídil místnost, kde se oslava měla konat. Já měla jediný úkol. Pozvat lidi od nás z kolejí. Jenže jako naschvál, po všech se prostě slehla zem. Takže ani tohle nevyšlo.

Nakonec jsem se před obědem vydala na kolej pro Iz. Našla jsem ji v pokoji, kde si četla. A nevypadala zrovna moc dobře naladěná. I tak jsem ji ale vytáhla, ať jde se mnou a dovedla ji do místnosti. Tam mezitím Carter vyčaroval jiskry, stejné, jako jsem měla na oslavě i já. Iz se najednou zlepšila nálada. Celá se rozzářila. S Carterem jsme jí nejdříve popřáli a předali dárky, a pak přišel na řadu dort. Na ten jsem se hodně těšila, protože už byl čas oběda, a já měla fakt velký hlad. Sfoukla svíčku, připili jsme si a všichni se pustili do dortu. A byl fakt skvělý. Byl čokoládový, takže jinak než skvělý být ani nemohl. A Iz se pak nadšeně pustila do rozbalování dárků.

Seděli jsme tam celé odpoledne a bavili se. Odcházela jsem trochu dřív, protože den před oslavou mi nebylo moc dobře. Celý den jsem proležela, ale stejně jsem se necítila ještě úplně v pořádku. A taky jsem potřebovala ještě trochu pouklízet na pokoji, abych si vůbec měla kam lehnout. Jakmile jsem zalehla, usnula jsem během chvilky.

Dneska je na koleji zase docela mrtvo, venku je ale nádherně, tak jsem hned vyzkoušela nové šaty a vydala se na chvilku si sednout ven. Našla jsem si takové krásné a hlavně klidné místečko u skleníků. Chodím sem už dlouho, ale ještě se nestalo, že bych tu někoho potkala. Vzala jsem si sebou ještě dopis a jdu rovnou napsat rodičům.

Brzy se zase ozvu,
~ Faye ♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.