Zápis #10 – Valentýn a narozeniny

23. listopadu 2017 v 16:53 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
17.2.2006
Bradavice, můj pokoj

Milý deníčku,
tak je tu Valentýn a s ním i mé narozeniny. Už je mi 12! Už se začínám cítit fakt dospěle. Dělám si srandu. Cítit dospěle se budu příští rok, až sem dorazí várka nových prváků. Na to se mimochodem dost těším.

Na Valentýna se hrad opět změnil. Tentokrát do růžova. Nemám ráda růžovou. Společenská místnost naštěstí vyzdobena nebyla. Na snídani jsme vyrazili společně s Iz a Ashem. Iz se od nás ale odpojila už ve vstupní síni, kde se objevila truhlička na valentýnky. A představ si to, s Ashem jsme se stihli nasnídat, a ona stále stála u té truhličky a něco sepisovala.

Já měla docela blbou náladu. Od rodičů stále žádná zpráva. Fakt se začínám děsit, jestli se něco neděje. Byla jsem proto ráda, když Ash řekl, že by rád sehnal kytku jako omluvu pro Rachel. Jenže, kde ji sehnat? Chtěl se zkusit zastavit za našima kolejníma, jestli by mu neporadili. Jenže nevěděl, kde mají kabinety. A já to náhodou věděla! Měla jsem hroznou radost z toho, že mu to můžu ukázat. Nejdříve jsme se vydali k profesoru Blackwoodovi. Zaprvé byl nejblíž, a zadruhé učil bylinkářství. Ten by snad mohl nějaké kytky mít, ne? Jenže na profesora Blackwooda jsme se nedoklepali.

Zamířili jsme tedy za profesorkou Leadenrose. Tu jsme ale také nezastihli. Už jsme to chtěli pomalu vzdát, když Ash navrhl zkusit ještě profesorku LaMalet. Tu je celkem lehké zastihnout. Došli jsme k ní, zaklepali, ale zase nic. Chvilku jsme tam ještě čekali, když se najednou před námi objevil růžový Amorek. Ash se zděsil a já se bavila. Čekala jsem, jak mu začne číst valentýnku. Jenže, amorek se otočil ke mně. Zrada. Ash si oddechl. Valentýnka byla, jak jinak, od Iz. Formou Valentýnky mi popřála k narozeninám. Milé. Ale byla jsem ráda, že mě zastihl teď a ne až později na hodině. Pisklavým hláskem mi odříkal valentýnku, předal mi ji a se slibem, že se za Ashem zastaví, zmizel stejně tak rychle, jako se objevil.
A najednou se otevřeli dveře profesorky LaMalet. A z nich vyběhl rozkošný psík. A já si vzpomněla na Maxe. A zase na rodiče a na Lukyho. Mezitím šel Ash dovnitř a já seděla a myslela na domov. Když po chvíli Ash vyšel, řekl, že bude otevřený stánek, kde určitě budou mít i kytky. Ash se tam vydal a já šla na hodinu létání. Dnes jsme měli zase létat.
Došla jsem tam společně s Iz, na kterou jsem narazila cestou a která se bavila s Anet. Ano, s Carterovou Anet. A nelítaly žádné facky. Divné. Budu se jí na to muset později zeptat. Na hodině létání jsme měli slalom mezi kužely. Já byla fakt hrozná. Pokaždé, když jsem shodila kužel, sám se hned postavil. Takže jsem měla možnost shodit ho ještě jednou. Fakt děs. Vtipnější ale bylo to, že se před Iz objevil amorek s valentýnkou od Cartera. Ti dva začali okamžitě rudnout a my ostatní jsme se dobře bavili. Včetně profesora Archera.

Po létání jsem zamířila na oběd a pak zpět na kolej. Z rozhlasu se totiž ozvalo, že odpolední výuka odpadá. Takže žádné dějiny, ani žádná astronomie. Ve spolce seděl Ash. Valentýnský stánek totiž měl otevírat až po obědě, a tak jsem se tam vydala s ním. Iz stejně byla zase někde pryč a Rose jsme zase nějakou dobu neviděli. U stánku už stál Carter. Nakupoval tam plyšáky, bonboniéry a polštářek. To bude mít Iz radost. Mimochodem, to jejich "jen kamarádi" jim fakt věřím. Prohlídla jsem si, co tam prodávají a pak jsem si otevřela knížku, zatímco Ash stál tu dlouhou frontu. Když měl nakoupeno, vydali jsme se zpět na kolej. Před kolejí stál Carter a poprosil mě, jestli bych poslala Iz za ním. Měl štěstí, náhodou tam byla. Ash mi mezitím popřál k narozeninám a předal mi kytici tulipánů a bonboniéru. A znovu se objevil Amorek. Tentokrát naštěstí za Ashem. Jen byl chudák trochu zmatenej ze zprávy, kterou mu měl předat. Mezitím se na kolej vrátila Iz.

Z rozhlasu se postupně ozvaly dvě zprávy. První byla ta, že se bude večer konat ples, a kdo chce, může si zajít vypůjčit šaty. Druhá byla od profesora Gratha. Dějiny se konají, a všichni máme naklusat na hodinu. Takže jsem rychle odnesla věci od Ashe na pokoj, vzala sešit a vydala se na dějiny. Iz se na to vykašlala. Ale dobře jsem udělala, protože se na hodině objevil opět Amorek. Tentokrát pro Ethana, jednoho kluka ze zmijozelu. Ani nevím, co mu říkal, bavilo mě spíš sledovat znechucené výrazy, které házel profesor na Amorka. S těmi amorky, co tu neustále poletují je vážně sranda. Asi navrhnu Iz, že příští rok rozposíláme nějaké valentýnky profesorům.

Potom, co skončila hodina, jsem se rychle vydala vypůjčit si nějaké šaty. Abych řekla pravdu, výběr mě docela zklamal. Chtěla jsem si vzít modré, fialové nebo zelené. Jenže, šaty v těchto barvách se mi nelíbily, a ty co se mi líbily, zase neměly tu správnou barvu. Nakonec jsem si tedy vybrala červené. Pak už jsem kmitala na kolej, abych se rychle převlékla a spěchala zase dolů. Tam už seděla Iz s Carterem na lavičce. Nechtěla jsem je rušit, takže jsem šla za Ashem. Na profesorku Grimes, která nás měla odvést, jsme čekali docela dlouho, nakonec ale přece jen došla a vyrazili jsme na cestu. Čekala jsem, že půjdeme zase k tomu malému-velkému stanu jako na Silvestra, místo toho jsme ale zamířili k jezeru. A pak pod jezero. Ash se od nás téměř hned odpojil. My tři jsme si objednali - no, ani jsme nevěděli, co si objednáváme. Všechno jídlo i pití tam bylo tématicky pojmenováno. S Iz a Carterem jsme si posedali ke stolu. Carter povídal o tom, jaké to je u nich na koleji (mají ji totiž taky pod jezerem) a snažil se nám namluvit, že k nim na kolej je to taky docela dost schodů. No jasně! Kolej mají ve sklepení… Iz s Carterem tam na sebe taky sem tam házeli úsměvy. Deníčku, bylo docela divné tam mezi nimi takhle sedět. Pak jsme se vydali zpět na kolej. Šli jsme docela pozdě, protože Iz se odtamtud nějak nechtělo.

Druhý den jsem se vydala do knihovny. Najednou vedle mě přistál Frank s ruličkou. Byla jsem ráda, že si toho knihovnice nevšimla. Občas totiž umí být pěkně nepříjemná. Rychle jsem si přečetla zprávu, kde stálo, abych místo oběda přišla do lotroskopu, že mi musí něco říct. Víš, Deníčku, Iz se poslední dobou chovala trochu zvláštně. Neustále jsem ji viděla, jak si něco špitá s Ashem, taky měla velkou objednávku. Měla jsem tušení, že to bude souviset s mými narozeninami. Takže když byl čas, zamířila jsem tam. Nečekala jsem ale, že kromě Ashe a Iz tam najdu taky Kal a Cartera. Byl tam velký dort, vyčarované zlaté jiskry a rachejtle. Taky všichni měli na hlavě párty čapky. Já jednu taky dostala. Nejdřív mi všichni popřáli a předali dárky. Jako poslední šla Kal, která nás také vyfotila. Pak už byl čas na dort. Nebyla jsem na obědě, takže jsem se na něj vážně těšila. A byl dokonalej. Iz taky zařídila nějaké pití, chlebíčky, chipsy,… prostě to bylo perfektní. A co že jsem to vlastně dostala? Od Iz velkého plyšového ledního medvěda. Od Cartera medvídka plněného bylinkami a bonboniéru. Od Ashe pak dřevěnou figurku koně, šampón a balzám pro Olivera a karamelky. Plus teda ještě tu kytku a bonboniéru co mi dal den předtím. Od Kal pak skvělou pohyblivou fotku.

Na kolej jsme se vraceli až k večeru. A řeknu ti, odtáhnout všechny ty věci byla celkem fuška. Na koleji se ještě ukázal Velt, který na oslavu nemohl, protože měl klub mudlů. Víš Deníčku, někteří kouzelníci tady hrozně rádi zkoumají mudly. Je to celkem vtipné. V knihovně jsem dokonce narazila na knížku, ve které rozebírali různé věci, které mudlové normálně používají. A mezi těmi věcmi byla i gumová kachnička. Podle nich prý slouží k něčemu jinému, než jen ke hraní. Jen ten "skutečný účel" použití zatím neodhalili, ale dál to zkoumají. *vytlemený smajlík* Jsem zvědavá, jestli na něco opravdu přijdou. A hlavně na co…

Abych se ale vrátila zpět k původnímu tématu. Jak už jsem ti řekla, Velt se objevil na koleji, profesorce Leadenrose, která vede klub mudlů, že jde na záchod, a místo toho mi popřál a předal dárek. Byla to krabice dalších sladkostí. Já se pak pokusila vykoupat Olivera. Byl to hodně, hodně špatný nápad. Ten malej uličník mi pěkně poškrábal ruku, jak se snažil dostat co nejdál z mého dosahu. Příště si na něj vezmu rukavice.

S Iz a Ashem jsme pak ještě dlouho seděli ve spolce. Donesla jsem pytel Bertíkových lentilek, které byli v krabici od Velta. Asi bych ti měla říct, co že to ty lentilky jsou. Jsou to takové bonbony, které pokaždé chutnají jako něco jiného. A nikdy nevíš, co ochutnáš, dokud to neochutnáš. Může to být něco dobrého, ale taky něco pěkně hnusného. Ten pytlík jsme snědli úplně celý. Já teda většinou měla štěstí na ty horší. Podezírám Velta, že přišel na nějaký způsob, jak zjistit, které jsou dobré a které ne. Ty dobré si nechal a ty špatné rozdává.

Iz nakonec odešla spát, a já jsem ve spolce zůstala sama s Ashem. Chvíli jsme si povídali, a pak se mě Ash zeptal, jestli mám vůbec sovu. Když zjistil, že žádnou nemám, odběhl do pokoje a jednu donesl. Řekl mi, že má dvě, protože jednu si koupil a druhou dostal. A jelikož nejčastěji posílá ven Audrey, tak je Katie většinou zavřená na pokoji. A tak ať si ji zatím půjčím. Nejdřív jsem vůbec nevěřila tomu, že by se ode mě nechala vůbec zvednout. Jinak bych ji nepřenesla ani přes tu bariéru u pokojů, která zabraňuje klukům, aby nedostali k nám na pokoje. Jenže průchod zabraňuje i zvířatům. Tušení ale bylo správné, když jsem se o to pokusila, tak mě klovla. Takže teď mám ruku nejen poškrábanou, ale i poklovanou. Nakonec se to ale podařilo. Ash mi ji opatrně položil na klín a za chvilku jsme byly kamarádky. Takže teď se můj pokoj pomalu a jistě přeměňuje v zoo. Spolubydlící, které zmizely, tu svoje sovy nechaly. Sova Courtney je naštěstí zavřená v kleci, ale Jasmine nechala svoji sovu puštěnou. A já ji nemůžu dostat zpátky do klece. Takže se mi už několikrát stalo, že najednou na mě uprostřed noci skočí.

To bude pro dnešek vše. Zítra se chystám napsat rodičům. Zase. Katie se aspoň pořádně proletí. Dobrou noc.

~ Faye ♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.