Listopad 2017

Zápis #17 - Stěhování

30. listopadu 2017 v 23:38 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
25.4.2006

Bradavice, můj nový pokoj
Milý deníčku,
myslela jsem si, že tě zase nějakou dobu neotevřu. Poslední dobou se zase nic nedělo. Na chodbě se prakticky na nikoho nedalo narazit a společenská místnost byla úplně stejně prázdná, jako celý hrad. Tak jsem po dlouhé době zase vytáhla sadu na lektvary a vydala se něco uvařit. Moc na výběr jsem toho neměla, protože se moje zásoby přísad značně zmenšily, ale zjistila jsem, že někdo v klubu doplnil zásoby a tak jsem si konečně mohla zkusit uvařit nekašlivec. Na ten mi totiž chybělo mléko a taky pomerančová šťáva. Iz má sice nějaké mléko na pokoji, ale má ho tam už tak dlouho, že pochybuju, že bude vůbec poživatelný. Ještě někde sehnat zahušťovadlo, a mohla bych si uvařit i poslední lektvar co mi chybí. Ale to je naštěstí jen doplňkový lektvar, takže mi to tolik nevadí.

Překvapení na mě ale čekalo, když jsem se chvíli pžed večerkou vrátila do společenské místnosti. Seděla tam totiž profesorka Leadenrose. Nevím, jestli se tam stavovala jen tak, nebo kvůli mojí objednávce, ale byla tam. I s mojí objednávkou. Zaběhla jsem proto do pokoje pro peníze, zaplatila, a převzala si pytlík. Dlouho jsem totiž slibovala Oliverovi, že mu objednám klubíčko na hraní a taky nějaké kočičí krmení. To mi totiž už došlo a Oliho jsem krmila vším možný, co jsem pobrala na obědě nebo večeři. Ale nevypadal, jako by mu to vadilo. Také jsem si objednala nové legíny, po těch původních co jsem tu měla, se totiž doslova slehla zem.

Během chvilky se ve spolce objevila také Iz. Profesorka se nás začala vyptávat, jestli nám tu něco nechybí. V tu chvíli jsem se pobaveně koukla na Iz. Vzpomněla jsem si totiž na seznam požadavků, který jsme vytvořily o vánočních prázdninách. Na tom kromě rybiček do našeho prázdného akvária byly také gauče, krb, který by nevyhasínal, nízký stolek s polštářky okolo a spoustu dalších věcí. Iz buď na ten seznam zapomněla, nebo se rozhodla, že to nebude přehánět, a vyhrkla ze sebe, že chceme rybičky. Ale vypadá to, že je přece jen dostaneme. Možná ne tento rok, ale příští rok snad určitě.

Pak Iz položila další otázku. Jestli by mě šlo přestěhovat k ní na pokoj. Profesorka řekla, že by v tom určitě nebyl problém, a ptala se, zda k tomu máme nějaký závažný důvod. V tu chvíli jsem začala přemýšlet, jestli jí nemám říct o Courtney a jejím slídění v mých věcech. Nechtělo se mi to ale moc vytahovat, přece jen se Courtney dlouho neukázala, takže tenhle problém zmizel. Iz ale byla zase rychlejší než já. Řekla, že k tomu máme opravdu závažný důvod. Její spolubydlící jsou totiž nudné. No nudné, i její spolubydlící někam zmizely, takže na pokoji byla, stejně jako já, prakticky sama.

Počítala jsem tedy s tím, že na začátku příštího roku se přestěhuju k Iz. Přišlo mi jako blbost stěhovat se teď ke konci roku. Chvíli jsme se tam o tom s Iz dohadovaly, když v tom nás najednou přerušila profesorka se slovy, že nás přestěhuje hned. Obě jsme na ni vyvalily oči. Ani jedna z nás tohle nečekala. S Iz jsme se hned sebraly a šly na pokoje. Iz rychle uklízela pokoj, měla tam totiž všude rozházené věci, zabrala i místa spolubydlících, které tam ale nebyly. Já zase rychle házela všechny věci do nového kufru (opravdu mami, moc děkuji za to, že tě napadlo mi ten kufr poslat). Naštěstí jsem měla věci celkem pohromadě, takže to takový problém nebyl. Iz mi pak pomohla odtáhnout kufry a kytky, já se znovu ujistila, že jsem nikde nic nenechala, a vydala se do svého nového pokoje. Tam to vypadalo jako po výbuchu. Vážně, Deníčku. Iz má možná dost věcí, ale přijde mi, že já ještě víc. Dva kufry, dva květináče, váza s kytkou, Oli, Katie, plná postel plyšáků… Chtělo by to větší pokoj. O dost. Na tom předchozím pokoji mi to tak nepřišlo, tam jsem se nemusela tolik omezovat, tady už to bylo horší. A i profesorka uznala, že ty naše pokoje jsou dost malé.

Až do teď jsem uklízela věci. Iz už dlouho spí a já se také chystám. A Oliverovi se už podařilo ztratit klubíčko. Když jsem ho pak našla pod postelí a vrátila mu, tak ho zničil. Příště se na něj asi vykašlu. Dobrou noc.
~ Faye ♥

StěhováníStěhováníOliver a klubíčko


Zápis #16 - Divadelní klub

30. listopadu 2017 v 21:40 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
15.4.2006
Bradavice, můj pokoj

Milý deníčku,
dneska to byl vážně skvělý den. A proč? Protože jsem se dneska vůbec nezastavil. Rozvrh jsem měla nabitý tak, že jsem si v klidu sedla až večer. A hodiny byly také dost zábavné.

Začalo to náhradní dvouhodinovkou přeměňování hned po snídani. To měla být ta speciální hodina, kterou nám posledně profesorka Tyler slibovala. Měli jsme se sejít hned po snídani ve vstupní síni. Pak nás profesorka zavedla na střechu, kde jsme si posedali k lavicím. Nemuseli jsme tedy sedět zavření ve třídě, uvnitř hradu, ale hodina probíhala pěkně na čerstvém vzduchu venku. Což byla opravdu příjemná změna, protože venku je už nádherně. Probírala s námi poslední teorii a také poslední přeměny. Musím ale říct, že ty poslední formule jsou celkem těžké. Oproti předchozím mi trvalo docela dlouho, než jsem je zvládla. A taky jsou hrozně těžko zapamatovatelné… Druhá část dvouhodinovky pak byla věnovaná takové malé soutěži. Profesorka před každého z nás postavila jablko a pak náhodně říkala různé druhy pokrmů a my jsme museli přeměňovat. Ze začátku to bylo jednoduché, později ale začalo přituhovat. Nakonec se mi ale podařilo zvládnout i poslední přeměnu a já si odcházela spokojeně se sedmi body pro Havraspár.

No odcházela a spokojeně nejsou zrovna ta správná slova. Spokojená jsem moc nebyla, protože z Havraspáru jsem tam zase byla sama, takže těch mých 7 bodů je v porovnání se Zmijozelem, který získal 21 bodů celkem nic. A taky jsem neodcházela, spíš jsem letěla na hodinu létání. Protože přeměny se protáhly hodně přes přestávku.

Když jsem dorazila do učebny, byl tam pouze profesor Archer a Mark. Chvíli po mě dorazil už i zbytek a hodina mohla začít. Čekala nás další soutěž. Už chápeš, Deníčku, proč to byl tak skvělý den? Tentokrát nám profesor pokládal otázky. A abychom měli motivaci odpovídat (ne že bych ji potřebovala), tak nám profesor řekl, že některé z těchto otázek se objeví na zkoušce, získáme body pro svoji kolej, a ten, kdo získá nejvíc bodů, dostane od profesora čokoládu. A já tu čokoládu chtěla získat. První bod jsem získala já, pak postupně i ostatní. Nakonec jsem ale přece jen získala o bod víc než Carter, takže čokoláda byla moje. No moje, profesor slíbil, že ji co nejdřív pošle, ale zatím ji ještě nemám. Tak snad brzo si na ni pochutnám. Ještě jsem se chvilku zdržela ve třídě, protože jsem měla dotaz ohledně eseje. Pak už jsem spokojeně odcházela na oběd. A teď už jsem byla opravdu spokojená, protože snad po opravdu dlouhé době jsem odcházela z hodiny, na které Havraspár získal víc bodů než ostatní koleje. No a taky samozřejmě kvůli té čokoládě.

Nedostala jsem se ale daleko a všimla si Marka ležícího na zemi. Když si mě všimnul, začal volat o pomoc. Nejdřív jsem se trošku lekla, že se mu vážně stalo něco vážného, ale téměř okamžitě vyskočil na nohy, začal mi říkat, jak na něj Charlotte poslala nějakou kletbu, a jak to jde hned oznámit profesorovi Archerovi. Musím se přiznat, trochu mě to pobavilo. Už dlouho jsem čekala, kdy se něco podobného stane, ale pořád jsem měla za to, že to bude profesor Archer, který ho přetáhne koštětem po hlavě. No a na moji obranu, vypadal fakt v pohodě a nejspíš to bylo jen srážecí kouzlo, které zas tak hrozné není. Sama jsem si ho už párkrát vyzkoušela na vlastní kůži.

Vzhledem k tomuhle zdržení jsem už zase trochu nestíhala. Vlítla jsem na oběd, rychle něco do sebe hodila a rovnou si vzala i něco k večeři, protože jsem věděla, že tu stíhat nebudu určitě a vydala jsem se nahoru k astronomické věži. I když jsem ani moc nedoufala, že by se hodina konala. Hodiny astronomie jsou stejné jako hodiny lektvarů. Neustále odpadají. Trochu lituju studenty z Mrzimoru. Profesor Aquarin i profesorka Mang jsou totiž jejich kolejní. A myslím, že je vidí ještě méně, než mi profesora Blackwooda. Když jsem konečně vyšlapala všechny schody a došla před učebnu astronomie, seděla tam už Lisa s Markem. Sedla jsem si vedle nich, ti dva se však pořád dohadovali ohledně toho, co se Markovi stalo. Podle Marka to totiž všechno byl její nápad, protože viděl Lisu, jak něco Charlotte šeptá, a ta ho hned potom srazila k zemi. Lisa se zase bránila tím, že ona s tím nemá nic společného. Pak postupně došli i zmijozeláci. Všichni jsme tam chvíli čekali, když se ale profesor Aquarin neukázal, všichni jsme se zvedli a šli pryč. Většina zamířila pomalu k učebně dějin, já se ještě stavila na koleji, abych se nemusela tahat se sešity, které už nepotřebuju. Chvilku jsem ještě poseděla ve spolce, kde byla i Kal a Ash, kteří ale byli trochu mimo a pak jsem se vydala na hodinu dějin.

Na dějinách jsme probírali Asii a Severní Evropu. Ve skutečnosti to byla docela zajímavá hodina. V Asii očividně panuje úplně jiný systém než tady v Anglii a taky tam hodně studují draky. Pořád nemůžu moc uvěřit tomu, že draci vůbec existují. Někdy bych nějakého chtěla vidět, ale moc šancí tomu nedávám.

Po dějinách jsem se vydala zpět ve vstupní síni, kde jsme měli počkat na profesora Archera, který nás měl odvést k divadelnímu klubu. Když jsem tam přišla, nikdo tam ještě nebyl. Měla jsem hroznou chuť skočit na večeři, jenže na tu ještě bylo brzy. Tak jsem aspoň vytáhla z tašky koláč, který jsem si vzala na obědě. Po chvíli se vedle mě objevila taky Lisa a potom i profesor Archer. Chvíli jsme čekali, jestli se objeví ještě někdo, pak s námi zamířil do sklepení. A očividně tam asi taky moc rád nechodí. Chvíli trochu bloudil, pak jsme se ale přece jen objevili před klubem, kde měl čekat zbytek. Jenže nikdo tam nebyl. *vytlemený smajlík* Profesor nás tedy pustil dovnitř a pak rozhlasem připomněl zbytku, že se koná divadlo. Pak pomalu přicházel i zbytek lidí. Nejdříve došel kluk ze Zmijozelu. Toho už jsem si párkrát všimla, nosí totiž pásku přes oko. Zvláštní, docela by mě zajímalo, jak k tomu přišel. Dorazila taky Avaline a s ní Ethan. Pak dorazila i Emily, která se sebou nesla housle, chvíli po ní pak ještě jedna starší holčina z Mrzimoru. A profesor poznamenal, že všem členům dá k vánocům hodinky.

Pak už nám profesor Archer začal vykládat o tom, jak to bude probíhat. Na každé schůzce klubu budeme hrát krátké scénky, jejichž zadání si chvíli předtím vylosujeme. Takže budeme muset hodně improvizovat. V klubu byly také nachystané čtyři tabule. Jedna pro herce, druhá pro kostyméry, další pak pro kulisáky a poslední pro scénáristy. Všichni jsme si měli do konce tohoto setkání promyslet, kam se chceme přihlásit. Nenápadně nám taky všem naznačil, že by byl rád, kdyby se všichni přihlásili na herectví. Což se taky stalo. Já jsem se pak rozmýšlela ještě mezi přípravou kostýmu a kulis. Nakonec jsem se rozhodla pro kostýmy, uvidím, jak mi to půjde a kulisy když tak nechám na příští rok. O tvorbě scénáře jsem ani nepřemýšlela. Na tohle moc nejsem.

Pak nám profesor udělal ještě takovou menší prohlídku po klubu a pak nás poslal na koleje. Do večerky ještě byl chvíli čas, tak jsem si povídala s Lisou. Bavili jsme se hodně o astronomii. Měli jsme celkem dvě hodiny, takže jestli zkouška bude jen z těchto dvou hodin, tak to bude hodně snadné. Trochu se ale bojím, aby se ta zkouška vůbec konala.

Pak už začalo být opravdu hodně pozdě. Zamířila jsem na kolej, kde jsem se chvilku vybavovala s Ashem. Rovnou jsem se ho ptala na tu astronomii. Říkal, že tu zkoušku dělali až po prázdninách. Což je přesně to co jsem nechtěla. Nejradši bych měla všechno hotové už před prázdninami.

To bude pro dnešek všechno. Zase se brzy ozvu. Dobrou noc.

~ Faye ♥

Hodina přeměn venku 1Hodina přeměn venku 2Hodina přeměn venku 3
Hodina létáníPrvní schůzka divadelního klubu



Zápis #15 - Školní brigáda

29. listopadu 2017 v 10:02 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
14.4.2006
Bradavice, můj pokoj

Milý deníčku,
od posledně se toho moc nestalo, hodiny odpadaly, nic se nedělo, takže nebylo ani o čem psát.

Snad jen to, že na pečení jsme dělali koláče, kterých jsem napekla opravdu hodně a tak jsem je nechala ve spolce se vzkazem, ať si každý vezme, kolik chce. Na keramice jsme dělali hrníčky. Já si vytvořila modrý, se znakem Havraspáru a se svým jménem. Taky se po dlouhé době objevila Rose. Vracela jsem se zrovna z keramiky, a ona seděla ve spolce s květináčem. Ten mi nakonec dala s tím, že je v něm zasazený blín, který se musí každý den zalévat a ona by na to určitě zapomínala. Tak jsem zvědavá, jestli ho udržím při životě.

Včera se ale objevila ve vstupní síni tabule, na které bylo napsáno, že se bude konat školní brigáda. Hned vedle byla truhlička, do které jsme mohli vhodit přihlášky. Z každé koleje pak bude náhodně někdo vybrán a vydělané peníze pak připadnou do kolejního fondu. No a to bych to nebyla já, abych se nepřihlásila, že? Taky jsem si nebyla jistá, že by se od nás někdo další přihlásil.

A jak jsem se dnes ráno dozvěděla, byla jsem vybrána. Aspoň se trochu zabavím. Protože jsme se měli sejít až po vyučování, a nám všechny hodiny odpadly, tak jsem skoro celý den strávila v knihovně, kde jsem si pročítala denní věštce. K večeru jsem šla na kolej a začala přemýšlet nad tím, co si na sebe vzít. Na tabuli bylo napsáno něco o špinavé práci, takže jsem radši vytáhla teplákovku z Halloweenu. Aspoň ji konečně využiju. Sice jsem vypadala trochu komicky, ale co už. Na to, abych si zničila nějaké lepší oblečení, ho tu tolik nemám.

Pak už jsem pomalu šla k čajovému koutku, kde jsme měli čekat. Když jsem tam došla, nikdo z těch, co byli vybráni, tam ještě nebyl. Po chvilce ale dorazil profesor Archer, který si je zavolal přes rozhlas. Cartera za Zmijozel a pak ještě jednu holčinu z Mrzimoru. Za Nebelvír se nikdo nepřihlásit. Když dorazili, tak nás odvedl před jednu místnost na šestém patře. Začal nás varovat, že to tam vypadá opravdu příšerně a děsně to tam smrdí. Každý jsme dostali vědro s pomůckami a pak nás pustil dovnitř. Všude samé bahno a sláma, a já byla ráda, že jsem si místo šatiček vzala ty tepláky. Mohli jsme sice kouzlit, protože to nebyl trest, ale protože uklízecí formuli neznám, tak jsem si nasadila gumové rukavice a pustila se do práce. Carter začal okamžitě kouzlit, a tak jsem začala sbírat seno a házet ho do koše. Bahno jsem nechala na něm. Ke konci mě ale Carter tu formuli naučil, takže jsem si ji hned vyzkoušela. A hned to byla větší zábava.

Skončili jsme celkem brzo, profesorovi jsme tam nechali vědra, co nám dal a já okamžitě zamířila do sprchy odbahnit se. Pak jsem si ještě sedla na chvíli s Iz do spolky a povyprávěla jí o brigádě. Pak už jsem zamířila do pokoje. Docela mě to unavilo a zítra bude náročný den. Takže dobrou noc.

~ Faye ♥

Školní brigáda


Zápis #14 – My máme tým!

29. listopadu 2017 v 10:00 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
27.3.2006
Bradavice, Společenská místnost Havraspáru

Milý deníčku,
Posledně jsem byla tak nadšená z balíku od rodičů, že jsem ti úplně zapomněla říct o naší suplované hodině z létání. Takže se vrátíme k čtvrtku.

Už na předchozí hodině nám profesor Archer oznámil, že na příští hodině tu nebude a že nám zařídí nějaké suplování, abychom o hodinu nepřišli a mohli si přečíst eseje z druhého tématu. Už ráno jsme se s Iz dohadovali o tom, kdo by nás tak mohl být. Ani jedna jsme se netrefili, protože došel náš kolejní, profesor Blackwood. Toho jsme už pěkně dlouho neviděli, takže bylo fajn, že se ukázal.

Pustil nás do třídy, posedali jsme si a měli přijít na řadu eseje. Jako první šel Mark Hover a měl nám něco říct o famfrpálu. Jenže místo pěti až deseti minutové eseje nám tam přednesl esej, která zabrala téměř celou hodinu. S Iz jsme z toho měly celkem srandu. Přesně tohle jsme od Marka čekaly. A to jsem minule ještě vyslechla jeho rozhovor s profesorem Archerem, který mu říkal, že esej musí zkrátit tak, aby se vešel do časového limitu. A on neposlechl. Nejspíš měl štěstí, že nás na hodinu měl profesor Blackwood, protože profesor Archer by ho tím koštětem už asi vážně přetáhl po hlavě. Navíc, Mark do své eseje nacpal i všechna další zadání. Takže, když pak prof. Blackwood vyzval dalšího s esejí na téma famfrpálové posty. Tu měla Iz a Ethan ze Zmijozelu. Oba trochu protestovali, že už to stejně všechno řekl Mark a že je zbytečné ji číst. Nakonec jsme hodinu trochu natáhli a Ethan ji přečetl.

A proč se vracím k tomuhle? Protože jsem se dneska dlouho bavila s Kal. A nějak se náš rozhovor stočil právě k Markovi. Trochu jsem jí o něm vyprávěla. O tom, jak neustále někde pobíhá, jak mluví, když nemá, hlásí se, když nemá, jak jsou z něho profesoři občas zoufalí a tak dál. Nakonec Kal řekla, že jí připomíná jednoho kluka, který kdysi byl v Havraspáru. Martin Rotter. Nebo tak nějak. Ten prý taky neustále někde pobíhal, něco prováděl, a celkově byl otravný. Prý ho dokonce i chtěli vhodit z okna. *vytlemený smajlík* Chvíli jsme taky přemýšlely nad tím, jestli ti dva náhodou nejsou příbuzní. Martin se taky kamarádil s Rose. Teda - *věta je přeškrtaná tak, že text nejde přečíst*. No, tohle sem radši psát nebudu, co kdyby tě někdo našel. A já Kal slíbila, že od ní to nevím. Takže, jak už jsem napsala, Martin se kamarádil s Rose. Jednou nám vyprávěla, že jí ukazoval všechny možné zkratky a tajné místnosti na hradě. Hned první den. Tady máme další podobnost s Markem. Pokud si dobře pamatuješ, tak Mark nám s Iz v prvním týdnu ukazoval zkratky a tajné místnosti…

Taky jsme se s Kal bavily o létání. Já si stěžovala, jak se bojím, že neprojdu přes zkoušku z létání. No vážně Deníčku, jestli bude na zkoušce lítání mezi kužely, tak nemám šanci. Já byla tak hrozná. Kal mě uklidňovala, ať se toho tolik nebojím. Létání jí prý taky moc nešlo a teď je v týmu. V TÝMU! Představ si to, Havraspár má famfrpálový tým! S Iz jsme si myslely, že žádný nemáme. Takže jsem byla dost překvapená. Kapitánkou je Syd. Kromě Kal je tam taky Emily a s Kal jsou odrážečky. Jenže jelikož tam jsou jen ony, tak tým nefunguje. No hned jsem Kal říkala, že Iz bude určitě nadšená a 100 % bude chtít do týmu. Ta létání zbožňuje. Už dokonce i ví, za jaký tým by jednou chtěla hrát. Taky jsem si vzpomněla na Rose. Ta zrovna nedávno mluvila o tom, jak moc jí chybí létání. Myslím, že ta by do toho taky šla, jenže jak nad tím tak přemýšlím, s tím jejím neustálým mizením na několik týdnů, by asi nebyla ideální hráčkou. A sama sebe jsem nominovala na fanynku číslo jedna. Jenže, to už je prý Velt, takže se budu muset spokojit s dvojkou. Nevadí.

Budu si ale muset zjistit, jak je to s tou zkouškou z létání. Kal říkala, že měli jen teorii. To by mi vyhovovalo. Jestli ale budeme muset i létat, tak jsem v pěkné kaši.


~ Faye ♥


Zápis #13 – Balík od rodičů a další oslava

25. listopadu 2017 v 9:07 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
23.3.2006
Bradavice, lavička u skleníků

Milý deníčku,
konečně se mi ozvali rodiče! Jedno ráno jsem se probudila a vedle mé postele stál balík. Vážně obrovský balík. Nadšeně jsem se na něj vrhla a začala ho rozbalovat. Poslali mi obrovský kufr. Což se obrovsky hodí, protože jsem zjistila, že díky všem těm dárkům, které jsem dostala na vánoce a narozeniny, prostě nemám šanci všechny ty věci narvat do kufru, se kterým jsem sem přijela. Dále tam pak byly peníze. Sice ne kouzelnické, ale prý se objednávky dají platit i v librách, takže to nevadí.

Také tam byly dvě dárkové krabice. Otevřela jsem tu první. V té byly dokonalé šatičky a plavky a pak ještě dopisní sada. Plavky tu bohužel asi nikde nevyužiju. Potom, co jsem na valentýnské oslavě viděla skrz okna, co všechno plave v jezeře, bych neměla odvahu tam skočit. A o ničem jiném tu nevím. Je to hrozná škoda, protože plavání mi tu opravdu chybí. V krabici bylo ještě narozeninové přání od rodičů.

Pak jsem přešla na druhou krabici. V té bylo tričko s koněm, přívěšek s koněm a zamykatelný deníček. První věc, která mě napadla, byla ta, že by se tohle ohromně líbilo Iz. Ta má koně hrozně moc ráda. Ale myslím, že o tom jsem ti už psala.

Ta nejlepší věc na mě čekala až úplně na dně kufru. Dopis. Upřímně, ten dopis od nich by mi bohatě stačil. Opravdu hodně jsem se bála, že se něco děje s Lukym. Jasně počítala jsem s tím, že pro ně asi nebude jednoduché mi něco poslat, ale i tak. Naštěstí šlo opravdu jen o problém s tím, jak ke mně ten balík dostat. Dopis psala mamka, omlouvala se, že se ozývají tak dlouho po mých narozeninách. V posledním dopisu jsem jim psala o oslavě, kterou mi uspořádala Iz, o tom, že brzy bude mít Iz taky narozeniny i o sově, kterou mi půjčil Ash. A proto mi mamka přibalila i nějaké dárky pro Iz. Psala, že nevěděla, co se Iz líbí a že doufá, že má ráda koně. Nechápu, jak se tak dobře trefila do dárků. Také mi psala o tom, že na Příčnou ulici se nemají jak dostat, jinak že by mi koupili i sovu. Občas mám pocit, že mě hrozně rozmazlují.

Dopis jsem si ještě párkrát přečetla, pak jsem rychle přihodila dárky od rodičů pro Iz k dárkům, které jsem pro ni už měla nachystané. Protože jsem neměla peníze, a nevěděla o dárcích, které mi pošlou rodiče, musela jsem s výběrem dárků pro Iz trochu improvizovat. A protože mi hrozně ráda vyjídá můj pytlík plný sladkostí, nachystala jsem jí její vlastní. Pak jsem ještě vytáhla papíry na kreslení a pastelky, a nakreslila jí obrázek, na kterém byla Iz, jak letí na koštěti. No, žádné umělecké dílo to nebylo, ale aspoň něco. S tím tričkem, přívěškem a deníčkem už ta krabice vypadala mnohem veseleji.
Pak jsem letěla na snídani. Dost jsem se s tím balíčkem zdržela, a čekala jsem, že než dojdu dolů, tak snídaně zmizí. Naštěstí jsem to ještě stihla. Vrátila jsem se zpátky na kolej, popadla krabici pro Iz a vydala se zase dolů. Ale neptej se mě, proč jsem ji nevzala rovnou. Asi jsem byla ještě trochu mimo z toho balíku od rodičů. Anebo začínám mít ty schody ráda. Fakt nevím. No prostě, zamířila jsem si to do místnosti, kde se měla konat oslava pro Iz.

O tom jsem ti vlastně ještě nic nepsala, že? Tak to vezmu trochu zrychleně. S Cartrem jsme Iz chystali oslavu narozenin. Teda, většinu chystal on. Objednal dort a něco k pití. Trochu mě mrzelo, že se najednou do toho takhle pustil a většinu zařizoval sám, ale upřímně? S tím jedním galeonem bych toho ani moc nezařídila. Takže je nakonec dobře, že se toho takhle ujal. S pomocí profesorky LaMalet taky zařídil místnost, kde se oslava měla konat. Já měla jediný úkol. Pozvat lidi od nás z kolejí. Jenže jako naschvál, po všech se prostě slehla zem. Takže ani tohle nevyšlo.

Nakonec jsem se před obědem vydala na kolej pro Iz. Našla jsem ji v pokoji, kde si četla. A nevypadala zrovna moc dobře naladěná. I tak jsem ji ale vytáhla, ať jde se mnou a dovedla ji do místnosti. Tam mezitím Carter vyčaroval jiskry, stejné, jako jsem měla na oslavě i já. Iz se najednou zlepšila nálada. Celá se rozzářila. S Carterem jsme jí nejdříve popřáli a předali dárky, a pak přišel na řadu dort. Na ten jsem se hodně těšila, protože už byl čas oběda, a já měla fakt velký hlad. Sfoukla svíčku, připili jsme si a všichni se pustili do dortu. A byl fakt skvělý. Byl čokoládový, takže jinak než skvělý být ani nemohl. A Iz se pak nadšeně pustila do rozbalování dárků.

Seděli jsme tam celé odpoledne a bavili se. Odcházela jsem trochu dřív, protože den před oslavou mi nebylo moc dobře. Celý den jsem proležela, ale stejně jsem se necítila ještě úplně v pořádku. A taky jsem potřebovala ještě trochu pouklízet na pokoji, abych si vůbec měla kam lehnout. Jakmile jsem zalehla, usnula jsem během chvilky.

Dneska je na koleji zase docela mrtvo, venku je ale nádherně, tak jsem hned vyzkoušela nové šaty a vydala se na chvilku si sednout ven. Našla jsem si takové krásné a hlavně klidné místečko u skleníků. Chodím sem už dlouho, ale ještě se nestalo, že bych tu někoho potkala. Vzala jsem si sebou ještě dopis a jdu rovnou napsat rodičům.

Brzy se zase ozvu,
~ Faye ♥


Adresář

25. listopadu 2017 v 9:05 | Faye
(Pozn. Znovu upozorňuji, nejedná se o mé názory, ale názory Faye! Článek bude postupně aktualizován.)

Aktualizováno: 25.12.2017

Ash Sealen
Druhák z Havraspáru. Motá se okolo něj spousta holek, a občas se kvůli tomu dostává do problému. Jinak super kluk, se kterým se dobře kecá po večerech. Nemá rád dějiny, hlavně prof. Gratha. Chodí s Rachel Dewey.

Alashama Mang-Quartanon
Učitelka lektvarů. Většinou není ve škole a hodiny s ní hodně odpadají. Prý je to normální.

Avaline TennesleyDENÍK
Prvačka ze Zmijozelu. Ráda provokuje. Často chodí s Ethanem. Buď nejlepší kamarádka Charlotte, nebo její úhlavní nepřítelkyně. Nejspíš kamarádky, ale těžko říct.

Bertha Stuffy
Prvačka z Mrzimoru. Při zařazování rozsedla stoličku, má ráda dorty. Krátce po začátku roku zmizela.

Carter Goldenstein
Zmijozel, opakuje prvák. Byl pod vlivem láskonoše společně s Iz. Moc ho neznám, většinou bývá tichý, ale co jsem si všimla, hodně (možná až moc) se snaží zalíbit profesorům. Chce být ze všech nejlepší, a když se mu něco nepodaří dost ho to rozhodí. To máme společné.

Courtney Beckett
Prvačka z Havraspáru, bývalá spolubydlící na koleji. Občas se objeví, dopíše si sešity, nají se a zase zmizí.

Daniel Kings
Prvák z Havraspáru. Po začátku roku zmizel. A ke konci roku se zase objevil. Z kouzelnické rodiny, žije s babičkou, o kterou se staral, když byla nemocná.

Dexter McCarthy
Prvák. Milý kluk, ale už dlouho se neukázal.

Emily HarrisonDENÍK
Primuska z Havraspáru. Pracuje na ošetřovně, skvěle hraje na housle. Na koleji se ale moc nezdržuje. Členka havraspárského famfrpálového týmu.

Ethan Natherny
Prvák ze Zmijozelu. Nejdříve byl hodně nevýrazný, skoro vůbec jsem si ho nevšimla. Ani nevím, jestli chodil na hodiny. Poslední dobou se ale začíná dost projevovat. A stejně jako Avaline a Charlotte - rád provokuje. Jeho terčem bývám občas i já, ale moc mi to nevadí, je celkem neškodnej.

Charlotte Lamonia
V podstatě to samé co u Avaline. Prvačka ze Zmijozelu. Ráda provokuje a kouzlí v hodinách. Je vysazená na Marka. Buď nejlepší kamarádka Avaline, nebo její úhlavní nepřítelkyně. Nejspíš kamarádky, ale těžko říct.

Christian Archer
Kolejní ředitel Nebelvíru. Vyučuje létání a vede divadelní klub. Další skvělý učitel, umí ale být i přísný.

Isabelle BradfordDENÍK
Nejlepší kamarádka, spolubydlící na koleji. Zábavná, ochotná, sebevědomá, občas ale pěkně paličatá. Má ráda koně a famfrpál. Jednou by chtěla hrát za Holyheadské Harpyje. Dost často vynechává hodiny a hodně spí. Byla pod vlivem láskonoše společně s Carterem, stále po něm pokukuje.

Jasmine Cole
Prvačka z Havraspáru, bývalá spolubydlící na koleji. Po začátku roku zmizela.

Jennifer Claire
Prefektka z Mrzimoru. Chodí se mnou na divadlo a o prázdninách nás s Iz pozvala na pizzu. Velmi upovídaná, ráda se sází s profesorkama. Má starší nevlastní sestru, která pracuje v knihkupectví na příčné a chodí s jedním z učitelem z Bradavic. Od ní to ale prý nevíme.

John Reavey
Prvák z Havraspáru. Do školy nastoupil později kvůli pohřbu svých rodičů. Po začátku roku zmizel.

Jon Grath
Starší učitel dějin. Je docela přísný, a myslím, že jsem asi jediná, které jeho hodiny nevadí. Přijdou mi celkem zajímavé.

Kalena RealmDENÍK
Prefektka z Havraspáru. Dobře se s ní povídá, když může, ochotně poradí nebo pomůže. Má ráda draky. Členka havraspárského famfrpálového týmu. Je rozhádaná s Ashem a nejspíš i Veltem.

Lillyan Hind
Starší holčina z Nebelvíru. Pracuje v čajovém koutku. Je moc příjemná. Od aféry s láskonošem do čajového koutku chodím jen v případě, že je tam ona. Má rozkošného králíčka jménem Tlapička.

Linda Tacer
Prvačka z Havraspáru, bývalá spolubydlící na koleji. Po začátku roku zmizela. Objevila se ke konci roku, byla nemocná (dračí spalničky).

Lisa Harper
Prvačka z Nebelvíru. Zdá se v pohodě. Jedná z mála, co pravidelně chodí na hodiny. Chodí se mnou i na divadlo. O prázdninách jsem s ní strávila hodně času. Dobře se s ní povídá. Stejně jako já ráda plave a tancuje.

Lucas Bekusior
Prvák z Nebelvíru. Moc ho neznám, ale je o něco klidnější než Mark.

Mark Hover
Prvák z Nebelvíru. Hodně zvláštní kluk. Neustále někde poletuje, hlásí se, když nemá a mívá až hloupé dotazy. Učitelé jsou z něho občas zoufalí. Zvlášť prof. Archer vypadá, že by ho občas nejradši přetáhl koštětem po hlavě. Prý si chodí povídat s rodiči na záchod.

Natalie Hatharray
O rok starší holčina z Mrzimoru. Milá a hodně ukecaná a baví se snad s každým. Taky má vždycky tašku plnou jablíček, které ráda nabízí ostatním. Sama si ale od ostatních nerada něco bere. Nerada zůstává ostatním dlužná. Kamarádka Stelly.

Nomos Aquarin
Kolejní ředitel Mrzimoru. Vyučuje astronomii, ale hodiny s ním většinou odpadají. Takže je těžké si na něj udělat názor, vypadá ale celkem v pohodě.

Oliver Blackwood
Kolejní ředitel Havraspáru, vyučuje obranu proti černé magii a bylinkářství. Prý chodí každé ráno běhat na famfrpálové hřiště.pokaždé slibuje, že se brzy zase zastaví za námi na kolej. Moc často ho tam ale nevídáme. Když se ale přece jen zastaví, většinou si s námi sedne a povídá.

Rachel Dewey
Prefektka ze Zmijozelu, chodí s Ashem. Pracuje v čajovém koutku. Moje hlavní podezřelá z nalití láskonoše do čaje. Od té doby, pokud má službu v koutku ona, nechodím tam. I když si nemyslím, že to udělala znova. Jistota je ale jistota.

Rose Dragon
Opakovala prvák, o dva roky starší. Dost často a ráda kouzlí. Paličatá podobně jak Iz. Občas je obtížné sledovat, s kým se baví a s kým ne. Často na nějakou dobu zmizí a pak se zase objeví. Často také bývá nemocná.

Sandy Tyler
Starší učitelka přeměňování, která se ráda obléká trochu výstředně. Na hodinách nás oslovuje Drahouškové, a snaží se o to, aby hodiny byly co nejzajímavější. Hodně si zakládá na tom, aby všichni nosili předepsané uniformy. Další skvělá učitelka.

Scarlett Leadenrose
Zástupkyně kolejního Havraspáru. Vede klub mudlů a vyučuje studium mudlů. Vyřizuje naše kolejní objednávky. Přestěhovala mě k Iz na pokoj. Skvěle se s ní povídá. Další skvělá profesorka.

Stella Flores
O rok starší holčina z Mrzimoru. Stejně jako Nat, milá a hodně ukecaná. Potkala jsem se s ní už ve škole, když nám ukazovala kabinet profesorky Fowler.

Sydney Seabrooke
Prefektka z Havraspáru a kapitánka havraspárského famfrpálového týmu. Na koleji moc není.

Tamara Fowler
Kolejní ředitelka Zmijozelu, učí nás kouzelné formule a vede klub pečení. Zdá se v pohodě.

Velt Lambdoy
Šesťák z Havraspáru. Dost často ho není vidět. Má rád bylinkářství. Poradí, pomůže, ale kouzla dopředu zásadně nevyzrazuje. Je pro mě trochu jako můj starší brácha.

Vivien LaMalet
Zástupkyně kolejní Zmijozelu. Francouzka, učí nás obranu proti černé magii a vede keramický kroužek. Opravdu skvělá profesorka.

Deník

25. listopadu 2017 v 9:00 | Faye



Zápis #12 – Den plný soubojů

23. listopadu 2017 v 18:02 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
16.3.2006
Bradavice, Společenská místnost Havraspáru

Milý deníčku,
dneska to byl celkem zajímavý den. Začal tím, že hned od rána jsme měli náhradní hodinu obrany proti černé magii, ve které jsme si měli zkusit konečně první kouzelnické souboje. Takže jsem vstala hodně brzo, letěla na snídani a pak jsem čekala ve vstupní síni, kde jsme se měli sejít s profesorkou LaMalet. Nejdříve to vypadalo, že tam budeme s Carterem, který přišel o chvíli později, sami. Naštěstí pro mě (bylo mi jasné, že Cartera bych určitě neporazila), chvilku před začátkem hodiny dorazili ještě Lucas, Avaline a Charlotte. No a tak se naše pětičlenná skupinka v čele s profesorkou LaMalet vydala do místnosti, kde se konají souboje.

Nejdříve jsme si zopakovali pravidla soubojů a pak se konečně mohlo začít. První duel byl čistě dívčí a zmijozelský. Stály proti sobě Avaline a Charlotte. A právě Charlotte nakonec zvítězila 2:1. Dále proti sobě stáli Carter a Lucas, kde bez problémů zvítězil Carter. A pak jsem na pódium šla já. Protože nás byl lichý počet, mojí soupeřkou byla znova Charlotte. V prvním kole jsem byla celkem zaskočená, takže mě Charlotte bez problému odzbrojila, v druhém kole jsem se už trochu rozkoukala a odzbrojila jsem Charlotte. Poslední a rozhodující kolo trvalo docela dlouho. Nakonec jsem vyslala odzbrojující paprsek na Charlotte a snažila se vyhnout tomu, který poslala ona proti mně. To se mi podařilo, ale byla jsem dost neopatrná a seskočila z pódia. V tu chvíli jsem si jen nadávala, že takhle blbě jsem prohrát nemusela. Jak jsem se ale snažila udržet rovnováhu, abych se nerozplácla na zemi, nevšimla jsem si, že se mi Charlotte přece jen podařilo odzbrojit a celý souboj jsem nakonec vyhrála. No, Charlotte z toho moc nadšeně nevypadala, ale ani se jí nedivím, bylo to hodně těsné… V posledním duelu se proti sobě postavili Carter a Avaline, a jak jinak, vyhrál opět Carter. Pak už jsme to rozpustili, ale souboje mě opravdu baví. Škoda jen, že překecat Iz k tomu, aby šla trénovat je celkem nadlidský úkol. Takže trénovat můžu maximálně tak s Rose, proti které ale nemám vůbec šanci. Přece jen má dva roky náskok. Po hodině jsem se chvíli ještě bavila s Carterem, a protože do oběda zbývalo ještě dost času, zamířila jsem zatím do knihovny.

Před večeří nás čekala hodina přeměňování s profesorkou Tyler. Nejdříve se podivila nad tím, kdo jí chodí do učebny trénovat, protože panáci jsou zase rozházení, a ona je furt jen rovná. Pak nám oznámila zadání eseje, která sice není povinná, ale kdo ji odevzdá, nemusí na konci roku odevzdávat sešit. No, sešit mám v pořádku, takže by mi nevadilo ho odevzdat, takže uvidím, jak se mi do té eseje bude chtít. Pak nám profesorka oznámila, že tohle je konečně poslední hodina teorie (teorii ji nudí) a příště budeme mít dvouhodinovku a bude trochu jiná, než doposud. Tak jsem zvědavá, co to bude. Zrovna jsme probírali historii přeměn, když se najednou objevil ve třídě malý ptáček. Čekala jsem, že z toho bude průšvih, ale profesorka se nad ním rozplývala, a ptala se Charlotte (u které se objevil), jestli je její. Řekla, že jo, a jestli chce, může jí vyčarovat i psa. To už profesorka odmítla a pokračovalo se v hodině. A najednou se vedle mě objevila gorila. Deníčku, já se v tu chvíli tak šíleně lekla, že jsem si málem polila celý sešit inkoustem. A když jsem se otočila, koukala jsem, že tam pobíhá i pes. To už se profesorka Tyler naštvala a chtěla vědět, kdo to vyčaroval. A nikdo se k tomu samozřejmě nechtěl přiznat. Takže profesorka oznámila, že pokud se nikdo nepřizná, sebere body nám i zmijozelu, což mi přišlo docela nefér. Od nás jsme tam byly jen s Iz a ještě k tomu jsme seděli v první lavici a profesorka celou dobu stála vedle nás, takže musela vědět, že ani jedna z nás to být nemohla. A Iz to dávala najevo naštvanými pohledy, které střídavě házela na profesorku i na zmijozelské sedící vzadu. Nakonec se profesorka rozhodla, že body nikomu nesebere, ale příští týden ta speciální hodina nebude. Ani nevím, co by mi přišlo horší. Jestli ty sebrané body, nebo ta hodina. No, profesorka s námi probrala zbytek látky a pak si naštvaně sedla ke stolu. Bylo to docela smutné, je správná a mám ji ráda. Navíc hodiny s ní jsou zábavné, takže nechápu, proč je rušit nějakými blbými iluzemi. Když už, na takových dějinách by to byla větší sranda. I když, u dědouše Gratha by to nemuselo dopadnout dobře a myslím, že u něj by si to ani netroufly. I když u nich člověk nikdy neví. Stále se v nich nevyznám. Po hodině se vydaly Avaline a Charlotte za profesorkou, nejspíš se jí šli přiznat a omluvit. Čekali jsme na ně před třídou, a nakonec vyšli ze třídy s tím, že ta speciální hodina příští týden bude. Pak jsme se šli s Iz a Carterem navečeřet a pak zpět na kolej.

Skoro celý večer jsme na koleji hráli piškvorky. Nejdříve jsem hrála s Ashem, se kterým jsem posledně tak blbě prohrála. Tentokrát se mi dařilo víc, většinu her jsem vyhrála, až z toho začal být Ash trochu vzteklý. Je to docela zvláštní, protože když jsem hrávala ve škole piškvorky s Chloe, vždycky mě dost snadno porazila. Asi je v nich fakt hodně dobrá. Po několika Ashovách prohrách si jednou zahrál s Iz, pak zase se mnou, pak já s Rose, Ashe s Rose,… no pěkně jsme se prostřídali. S během toho jsme stihli ještě pátrat po Oliverovi. Ten uličník se zase někde schoval. Nakonec ho našel Ash, jak se toulá u klučičích pokojů. Už několikrát mi tam zdrhl, takže ho podezírám, že se vždycky snaží dostat za Miou, což je Ashova kočka. Snad se nám tu brzy nebudou toulat koťata…


No, u piškvorek nejdéle vydržela Rose, která furt chtěla hrát, ale mě ani Ashovi už se moc nechtělo, i když Ash měl větší trpělivost a ještě chvíli s Rose hrál. Já už jsem hrát odmítala. Pak už se Ash vydal ven za Rachel, a Rose s Iz postupně šli spát. A já už pomalu taky mizím. Zase je to delší zápisek, než jsem původně chtěla. Dobrou noc.
~ Faye ♥


Zápis #11 – Klub pečení a keramika

23. listopadu 2017 v 18:01 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
27.2.2006
Bradavice, Společenská místnost Havraspáru
Milý deníčku,

Za poslední dobu se nastalo nic zajímavého, takže jsem se rozhodla krátce ti napsat něco o klubech, které navštěvuji.
Prvním z nich je keramika. O té už jsem ti psala. Vede ji profesorka LaMalet. Nedávno jsme měli druhé setkání kroužku. Tentokrát už byla keramická dílna kompletně předělaná. A vypadá vážně nádherně. Také jsme poprvé dělali na hrnčířském kruhu. A jelikož byl Valentýn, vytvářeli jsme vázu. Což se mi dost hodilo, vzhledem k tomu, že kytky, které jsem dostala do Ashe, jsem dala do hrníčku. No, povedla se mi až na druhý pokus. A ještě k tomu se mi nějak povedlo zaseknout hrnčířský kruh. Nakonec se ale povedlo, a já si z keramiky odnášela vázu.


Také jsme měli konečně první hodinu pečení. To vede profesorka Fowler. Na pečení jsem byla obzvlášť zvědavá. Nakonec jsme dělali sušenky. Dvakrát jsem je spálila, ale do třetice se to povedlo. Pak jsme ještě dělali karamelky. Těch jsem si udělala docela zásobu. Co na tom, že na koleji jich mám dost. Tyhle jsou vlastnoručně dělané. A příště budeme dělat koláče. Už se na ně těším.

~ Faye ♥


Zápis #10 – Valentýn a narozeniny

23. listopadu 2017 v 16:53 | Faye |  1. ročník (2005/2006)
17.2.2006
Bradavice, můj pokoj

Milý deníčku,
tak je tu Valentýn a s ním i mé narozeniny. Už je mi 12! Už se začínám cítit fakt dospěle. Dělám si srandu. Cítit dospěle se budu příští rok, až sem dorazí várka nových prváků. Na to se mimochodem dost těším.

Na Valentýna se hrad opět změnil. Tentokrát do růžova. Nemám ráda růžovou. Společenská místnost naštěstí vyzdobena nebyla. Na snídani jsme vyrazili společně s Iz a Ashem. Iz se od nás ale odpojila už ve vstupní síni, kde se objevila truhlička na valentýnky. A představ si to, s Ashem jsme se stihli nasnídat, a ona stále stála u té truhličky a něco sepisovala.

Já měla docela blbou náladu. Od rodičů stále žádná zpráva. Fakt se začínám děsit, jestli se něco neděje. Byla jsem proto ráda, když Ash řekl, že by rád sehnal kytku jako omluvu pro Rachel. Jenže, kde ji sehnat? Chtěl se zkusit zastavit za našima kolejníma, jestli by mu neporadili. Jenže nevěděl, kde mají kabinety. A já to náhodou věděla! Měla jsem hroznou radost z toho, že mu to můžu ukázat. Nejdříve jsme se vydali k profesoru Blackwoodovi. Zaprvé byl nejblíž, a zadruhé učil bylinkářství. Ten by snad mohl nějaké kytky mít, ne? Jenže na profesora Blackwooda jsme se nedoklepali.

Zamířili jsme tedy za profesorkou Leadenrose. Tu jsme ale také nezastihli. Už jsme to chtěli pomalu vzdát, když Ash navrhl zkusit ještě profesorku LaMalet. Tu je celkem lehké zastihnout. Došli jsme k ní, zaklepali, ale zase nic. Chvilku jsme tam ještě čekali, když se najednou před námi objevil růžový Amorek. Ash se zděsil a já se bavila. Čekala jsem, jak mu začne číst valentýnku. Jenže, amorek se otočil ke mně. Zrada. Ash si oddechl. Valentýnka byla, jak jinak, od Iz. Formou Valentýnky mi popřála k narozeninám. Milé. Ale byla jsem ráda, že mě zastihl teď a ne až později na hodině. Pisklavým hláskem mi odříkal valentýnku, předal mi ji a se slibem, že se za Ashem zastaví, zmizel stejně tak rychle, jako se objevil.
A najednou se otevřeli dveře profesorky LaMalet. A z nich vyběhl rozkošný psík. A já si vzpomněla na Maxe. A zase na rodiče a na Lukyho. Mezitím šel Ash dovnitř a já seděla a myslela na domov. Když po chvíli Ash vyšel, řekl, že bude otevřený stánek, kde určitě budou mít i kytky. Ash se tam vydal a já šla na hodinu létání. Dnes jsme měli zase létat.
Došla jsem tam společně s Iz, na kterou jsem narazila cestou a která se bavila s Anet. Ano, s Carterovou Anet. A nelítaly žádné facky. Divné. Budu se jí na to muset později zeptat. Na hodině létání jsme měli slalom mezi kužely. Já byla fakt hrozná. Pokaždé, když jsem shodila kužel, sám se hned postavil. Takže jsem měla možnost shodit ho ještě jednou. Fakt děs. Vtipnější ale bylo to, že se před Iz objevil amorek s valentýnkou od Cartera. Ti dva začali okamžitě rudnout a my ostatní jsme se dobře bavili. Včetně profesora Archera.

Po létání jsem zamířila na oběd a pak zpět na kolej. Z rozhlasu se totiž ozvalo, že odpolední výuka odpadá. Takže žádné dějiny, ani žádná astronomie. Ve spolce seděl Ash. Valentýnský stánek totiž měl otevírat až po obědě, a tak jsem se tam vydala s ním. Iz stejně byla zase někde pryč a Rose jsme zase nějakou dobu neviděli. U stánku už stál Carter. Nakupoval tam plyšáky, bonboniéry a polštářek. To bude mít Iz radost. Mimochodem, to jejich "jen kamarádi" jim fakt věřím. Prohlídla jsem si, co tam prodávají a pak jsem si otevřela knížku, zatímco Ash stál tu dlouhou frontu. Když měl nakoupeno, vydali jsme se zpět na kolej. Před kolejí stál Carter a poprosil mě, jestli bych poslala Iz za ním. Měl štěstí, náhodou tam byla. Ash mi mezitím popřál k narozeninám a předal mi kytici tulipánů a bonboniéru. A znovu se objevil Amorek. Tentokrát naštěstí za Ashem. Jen byl chudák trochu zmatenej ze zprávy, kterou mu měl předat. Mezitím se na kolej vrátila Iz.

Z rozhlasu se postupně ozvaly dvě zprávy. První byla ta, že se bude večer konat ples, a kdo chce, může si zajít vypůjčit šaty. Druhá byla od profesora Gratha. Dějiny se konají, a všichni máme naklusat na hodinu. Takže jsem rychle odnesla věci od Ashe na pokoj, vzala sešit a vydala se na dějiny. Iz se na to vykašlala. Ale dobře jsem udělala, protože se na hodině objevil opět Amorek. Tentokrát pro Ethana, jednoho kluka ze zmijozelu. Ani nevím, co mu říkal, bavilo mě spíš sledovat znechucené výrazy, které házel profesor na Amorka. S těmi amorky, co tu neustále poletují je vážně sranda. Asi navrhnu Iz, že příští rok rozposíláme nějaké valentýnky profesorům.

Potom, co skončila hodina, jsem se rychle vydala vypůjčit si nějaké šaty. Abych řekla pravdu, výběr mě docela zklamal. Chtěla jsem si vzít modré, fialové nebo zelené. Jenže, šaty v těchto barvách se mi nelíbily, a ty co se mi líbily, zase neměly tu správnou barvu. Nakonec jsem si tedy vybrala červené. Pak už jsem kmitala na kolej, abych se rychle převlékla a spěchala zase dolů. Tam už seděla Iz s Carterem na lavičce. Nechtěla jsem je rušit, takže jsem šla za Ashem. Na profesorku Grimes, která nás měla odvést, jsme čekali docela dlouho, nakonec ale přece jen došla a vyrazili jsme na cestu. Čekala jsem, že půjdeme zase k tomu malému-velkému stanu jako na Silvestra, místo toho jsme ale zamířili k jezeru. A pak pod jezero. Ash se od nás téměř hned odpojil. My tři jsme si objednali - no, ani jsme nevěděli, co si objednáváme. Všechno jídlo i pití tam bylo tématicky pojmenováno. S Iz a Carterem jsme si posedali ke stolu. Carter povídal o tom, jaké to je u nich na koleji (mají ji totiž taky pod jezerem) a snažil se nám namluvit, že k nim na kolej je to taky docela dost schodů. No jasně! Kolej mají ve sklepení… Iz s Carterem tam na sebe taky sem tam házeli úsměvy. Deníčku, bylo docela divné tam mezi nimi takhle sedět. Pak jsme se vydali zpět na kolej. Šli jsme docela pozdě, protože Iz se odtamtud nějak nechtělo.

Druhý den jsem se vydala do knihovny. Najednou vedle mě přistál Frank s ruličkou. Byla jsem ráda, že si toho knihovnice nevšimla. Občas totiž umí být pěkně nepříjemná. Rychle jsem si přečetla zprávu, kde stálo, abych místo oběda přišla do lotroskopu, že mi musí něco říct. Víš, Deníčku, Iz se poslední dobou chovala trochu zvláštně. Neustále jsem ji viděla, jak si něco špitá s Ashem, taky měla velkou objednávku. Měla jsem tušení, že to bude souviset s mými narozeninami. Takže když byl čas, zamířila jsem tam. Nečekala jsem ale, že kromě Ashe a Iz tam najdu taky Kal a Cartera. Byl tam velký dort, vyčarované zlaté jiskry a rachejtle. Taky všichni měli na hlavě párty čapky. Já jednu taky dostala. Nejdřív mi všichni popřáli a předali dárky. Jako poslední šla Kal, která nás také vyfotila. Pak už byl čas na dort. Nebyla jsem na obědě, takže jsem se na něj vážně těšila. A byl dokonalej. Iz taky zařídila nějaké pití, chlebíčky, chipsy,… prostě to bylo perfektní. A co že jsem to vlastně dostala? Od Iz velkého plyšového ledního medvěda. Od Cartera medvídka plněného bylinkami a bonboniéru. Od Ashe pak dřevěnou figurku koně, šampón a balzám pro Olivera a karamelky. Plus teda ještě tu kytku a bonboniéru co mi dal den předtím. Od Kal pak skvělou pohyblivou fotku.

Na kolej jsme se vraceli až k večeru. A řeknu ti, odtáhnout všechny ty věci byla celkem fuška. Na koleji se ještě ukázal Velt, který na oslavu nemohl, protože měl klub mudlů. Víš Deníčku, někteří kouzelníci tady hrozně rádi zkoumají mudly. Je to celkem vtipné. V knihovně jsem dokonce narazila na knížku, ve které rozebírali různé věci, které mudlové normálně používají. A mezi těmi věcmi byla i gumová kachnička. Podle nich prý slouží k něčemu jinému, než jen ke hraní. Jen ten "skutečný účel" použití zatím neodhalili, ale dál to zkoumají. *vytlemený smajlík* Jsem zvědavá, jestli na něco opravdu přijdou. A hlavně na co…

Abych se ale vrátila zpět k původnímu tématu. Jak už jsem ti řekla, Velt se objevil na koleji, profesorce Leadenrose, která vede klub mudlů, že jde na záchod, a místo toho mi popřál a předal dárek. Byla to krabice dalších sladkostí. Já se pak pokusila vykoupat Olivera. Byl to hodně, hodně špatný nápad. Ten malej uličník mi pěkně poškrábal ruku, jak se snažil dostat co nejdál z mého dosahu. Příště si na něj vezmu rukavice.

S Iz a Ashem jsme pak ještě dlouho seděli ve spolce. Donesla jsem pytel Bertíkových lentilek, které byli v krabici od Velta. Asi bych ti měla říct, co že to ty lentilky jsou. Jsou to takové bonbony, které pokaždé chutnají jako něco jiného. A nikdy nevíš, co ochutnáš, dokud to neochutnáš. Může to být něco dobrého, ale taky něco pěkně hnusného. Ten pytlík jsme snědli úplně celý. Já teda většinou měla štěstí na ty horší. Podezírám Velta, že přišel na nějaký způsob, jak zjistit, které jsou dobré a které ne. Ty dobré si nechal a ty špatné rozdává.

Iz nakonec odešla spát, a já jsem ve spolce zůstala sama s Ashem. Chvíli jsme si povídali, a pak se mě Ash zeptal, jestli mám vůbec sovu. Když zjistil, že žádnou nemám, odběhl do pokoje a jednu donesl. Řekl mi, že má dvě, protože jednu si koupil a druhou dostal. A jelikož nejčastěji posílá ven Audrey, tak je Katie většinou zavřená na pokoji. A tak ať si ji zatím půjčím. Nejdřív jsem vůbec nevěřila tomu, že by se ode mě nechala vůbec zvednout. Jinak bych ji nepřenesla ani přes tu bariéru u pokojů, která zabraňuje klukům, aby nedostali k nám na pokoje. Jenže průchod zabraňuje i zvířatům. Tušení ale bylo správné, když jsem se o to pokusila, tak mě klovla. Takže teď mám ruku nejen poškrábanou, ale i poklovanou. Nakonec se to ale podařilo. Ash mi ji opatrně položil na klín a za chvilku jsme byly kamarádky. Takže teď se můj pokoj pomalu a jistě přeměňuje v zoo. Spolubydlící, které zmizely, tu svoje sovy nechaly. Sova Courtney je naštěstí zavřená v kleci, ale Jasmine nechala svoji sovu puštěnou. A já ji nemůžu dostat zpátky do klece. Takže se mi už několikrát stalo, že najednou na mě uprostřed noci skočí.

To bude pro dnešek vše. Zítra se chystám napsat rodičům. Zase. Katie se aspoň pořádně proletí. Dobrou noc.

~ Faye ♥